聲の形
A Silent Voice
A Silent Voice
A Silent Voice
A Silent Voice: The Movie
Režie:
Naoko JamadaScénář:
Reiko JošidaKamera:
Kazuya TakaoHudba:
Kensuke UšioHrají:
Aoi Júki, Maju Macuoka, Tošijuki Tojonaga, Sacuki Jukino, Miju Irino, Ikuko Tani, Saori Hajami, Akiko Hiramacu, Kenšó Ono, Hana Takeda, Rjó Nišitani (více)Obsahy(1)
Ishida Shouya na základní škole šikanoval neslyšící dívku Shouko Nishimiyu až do okamžiku, kdy ji její rodiče přesunuli na jinou školu. Ishida si vůbec neuvědomuje špatnost svých činů, přijde o všechny kamarády a nakonec se sám stane šikanovaným. Všechno se ale změní na střední škole, kde se opět setkává s neslyšící Shoukou a snaží se napravit všechno zlé, co jí kdy udělal. Tím začíná jeho cesta k nápravě. (Gantai)
(více)Videa (2)
Recenze (77)
Absolutně nerozumím zdejšímu přehnaně vysokému hodnocení, které absolutně nereflektuje kvalitu tohoto anime. Umím si představit, že by toto anime mohlo fungovat, kdyby bylo zhruba o hodinku kratší. Zpočátku na vás totiž vykoukne docela fajn příběh, osloví vás docela hezká animace. Celé to má nějaký vývoj, stále se něco děje a vy se nenudíte. Zlom přichází asi po 30 minutách, kdy přichází jeden z nejhůře provedených časových skoků, které jsem za dobu zhlédnutí posledních asi 5000 filmů viděl. Aniž by si tvůrci lámali hlavu s tím motivace jednotlivých postav jakkoli vysvětlovat, tak se najednou všichni chovají diametrálně odlišně. Příběh jako takový přestane mít vývoj a tím pádem přestává být zajímavý. Od této chvíle se asi 1h a 45m pleská na místě jako kapr na suchu. Film ovládá nesnesitelný stereotyp, kde se hlavní hrdinové rozchází a schází, rozchází a schází a rozchází a schází. Od té doby jsem trpěl a těšil se, až tahle píčovina konečně skončí. Filmaři, kteří nemají co říct, by neměli tvořit filmy. [5 %] ()
Přecitlivě sonda, jakou jsem snad ještě nikdy neviděl. Místy se jsem už nechápal, jestli v tom filmu není nějaká přetočená smyčka, která nutí postavy opakovaně se omlouvat. Motivace Ishidy mi od začátku přišla neuvěřitelná. Nevěřil jsem ty animované emoce vůbec nikomu a místy snímek působil dost trapně. Mám anime rád, mám rád Japonskou kultůru, která je odlišná, ale čeho je moc, toho je příliš. ()
Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) ()
Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % ()
Galerie (42)
Photo © Shochiku Company
Zajímavosti (1)
- Film vynechal celou dějovou linku z původní mangy, ve které se hlavní skupina teenagerů snaží natočit film a vyhrát tak velkou částku peněz. (Gantai)
Na tento film jsem čekal hodně dlouho a taktéž v něj nesmírně věřil. Když jsem se tedy konečně dočkal vydání Blu-Ray a bohužel pro mě v anime průmyslu stále i pirátské cesty jeho pořízení, ihned jsem stahoval a v nejbližší možné době i zkoukl. Nuže, nyní si obhájím, proč je moje bodové hodnocení takové, jaké je. V první řadě zmíním zpracování. Kyoto Animation, to byla ta nejlepší možná volba, protože předvedlo naprostou nádheru jak ve formě animace, tak i vykreslení všeho ostatního kolem. Bezkonkurenční záležitost a jsem ohromně rád, že se něco takového dostalo do ruky právě tomuto po všech směrech vynikajícímu studiu. Teď ale k ději. Tak do poloviny bych dal bez servítek plný počet hvězd. Hlavního hrdinu, Shouyu, člověk ze začátku bude nenávidět, ale postupem času si jej začne decentním tempem oblibovat a i svým způsobem být rád za to, že se rozhodl z šikanujícího spratka stát tím, kdo všechny své chyby minulosti hodlá odčinit i proto, že se mu vše vrátilo a on je nyní ten, který nemá dobrou pověst a nikdo s ním nechce mít nic společného. A pak je tu hluchá dívka, Shouko. Roztomilost úrovně 9 tisíc, o to větší, když občas i něco zažvatlala o snaze mluvit i přes svůj hendikep. Na druhou polovinu filmu ale dopadlo poněkud silné, ležérní tempo a začalo to být takové méně záživné. O to víc, když se do děje přidaly další postavy, které už tolik nevynikaly a hlavně, osobně jsem jim ani pořádně nerozuměl, respektive tedy hlavně jejich činům, motivacím a vůbec i charakterové prázdnotě. Proč se třeba Ueno, jakožto možná taková zápornější postava, chovala tak nelogicky, bez pořádného vysvětlení? Což o to, o pořádné drama nebylo nouze, v jednu chvíli jsem opravdu jen napjatě očekával, jak se určité prekérní situace vyvrbí, držel palce, či propadal až nevěřícné strnulosti. Ale jinak začaly převládat myšlenky na to, že už se vše zdá jaksi nekonečné, zbytečně nastavované a že vyhlídka ideálního konce postupně vyprchává. A taky, že ze zakončení neskáču dva metry vysoko, zdálo se mi poněkud divně uřízlé a upřímně, vůbec by mi nevadilo, kdyby to skončilo o čtvrt hodiny dříve (ne-li i o půl). Inu, to je tak, když se adaptuje jako film manga, která má přes 60 kapitol. Tedy, něco méně podstatného se z předlohy vyřízne, velká část zadaptuje, ale zbytek se holt nechá ležet ladem. Předpokládám, že vzniknout to jako regulérní série, byla by to možná i pecka, do které by se dalo napěchovat víc a lépe, ale zase by dozajista nedostala až tak úchvatného zpracování. Každopádně i tak stále zůstávám u toho, že jde letos o zatím ten nejlepší anime film a mohl bych i říct, že film podobné kvality jsme tu neměli už od doby Makota Shinkaie a jeho Zahrady slov (toto tvrzení změním, pokud bude Kimi no Na Wa lepší). Tedy, beru-li v potaz, že zde byl kladen větší důraz na propracovanější příběh, než na naprosto dechberoucí vizuály, ale zase bych musel posléze narazit na rčení „bylo to dobré, ale bylo toho dost“. Uzavřu tedy toto zhodnocení tak, že film se mi líbil, ale procentuelně mu holt musím za těch pár výtek docela dost ubrat. 85% () (méně) (více)