Koe no katači

Deti vedia byť ku sebe neskutočne zlé. Človeka až zamrazí pri krutých Ishidovych skutkoch. Shouko so svojím postihnutím je však stále plná optimizmu a lásky k ľuďom. Celý film by mohol byť tak o 20 minút kratší, ale vzhľadom na krásnu animáciu, mu tú dĺžku odpustíte. Slzy sú povinnosťou už asi pri každom japonskom anime. (27.05.2023)

Málokdy se stane, že by mě nějakej film rozbrečel tolikrát jako tenhle. U filmů to ze mě leje vcelku často, to se přiznám, ale většinou maximálně jednou. Za to tenhle kousek? To je jiná, panečku. Nevěřila jsem, že je tak dojemnej, jak se všude psalo. Byl. Takže doporučuju vzít si kapesníky. Tenhle film vás dostane tím, jak neskutečně uvěřitelnej a reálnej je. Šikana, vzájemná neschopnost si porozumět a konečně odpuštění ostatním, ale hlavně sobě. No řekněte, kdo takovej příběh nezažil, nebo aspoň nebyl svědkem? Zasáhne vás přímo do srdce především tím, jak se dokážete ztotožnit minimálně s jednou postavou, který jsou až moc lidský - každá má svoje chyby a každou jste schopný pochopit. Hlavně si nemyslete, že je to další milostnej příběh tisíckrát omílanej dokola, protože je hlavně o životě a milostná zápletka je jenom malá součást. Jako někdo, kdo se romanťárnám vyhýbá obloukem, jsem toho důkazem. A jak mohla porota Oscarů zvolit Boss Baby místo tohohle filmu, to v životě nepochopím. Hodnocení: krájí někdo cibuli?/10 (01.02.2023)

Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) (05.11.2017)

Anime dramata jsou v Česku stále celkem neprozkoumanými vodami, což je docela škoda, protože sem tam se objeví dílo, který člověku dokáže, že Miyazakiho filmy nemusí být jedinými dobrými anime výtvory. A Silent Voice bylo nakonec docela pěkné. Ze začátku jsem se bál, že snímek upadne do takového toho utahaného melancholického stavu, kde hlavní postava má sentimentální monology, ale nakonec z toho vznikl hezký příběh o přátelství, trpkém pocitu viny, porozumění a samozřejmě lásce. Ani toho kýče tu člověk příliš nenajde, plus po animátorské stránce je to radost pohledět. Souvisí s tím i několik originálních nápadů, které se autoři rozhodli implementovat do vnímání světa a lidí hlavního protagonisty, kterého zžírají vzpomínky na základní školu, kde krutě šikanoval jednu milou hluchoněmou spolužačku. Chemie mezi hlavními aktéry dost dobrá, plus je fajn, že autoři vdechli duši i ostatním vedlejším postavám, díky čemuž to nejsou jen pouhé red herring charaktery. Určité utahanosti se film ale nevyhnul, plus si myslím, že byl i zbytečně moc dlouhý, tudíž některé scény absolutně zbytečný. Jinak ale spokojenost, rozhodně daleko lepší než v létě zhlédnutý "Your name", který je z nějakého důvodů hodnocen lépe. Průměrné 4* (05.02.2019)

Každý tyran má svoje vlastní běsy, což ale oběti může být zcela ukradené. Ne však v případě neslyšící Shouko, která je tak hodná a laskavá, že se nedá věřit, že by taková dívka někdy skutečně mohla žít. Stejně jako její tyran, který pod vlivem vlastní zkušenosti, otočí. Je to pohádka, ale jako takovou ji beru. Není totiž jednoznačná. Následky šikany nezahladí lehce, naopak, co se stalo kdysi, má následky ještě po letech. V tomhle už mi psychologie postav seděla víc. Včetně napětí mezi hlavní dvojicí, kde už od začátku jde o vztah, který není přímočarý. Dobře prokreslené jsou i charaktery vedlejších postav. I když zrzavý kámoš tam byl citelně jenom do počtu. SOUHRN: Izolace je příšerný trest. (23.07.2019)