Koe no katači

Málokdy se stane, že by mě nějakej film rozbrečel tolikrát jako tenhle. U filmů to ze mě leje vcelku často, to se přiznám, ale většinou maximálně jednou. Za to tenhle kousek? To je jiná, panečku. Nevěřila jsem, že je tak dojemnej, jak se všude psalo. Byl. Takže doporučuju vzít si kapesníky. Tenhle film vás dostane tím, jak neskutečně uvěřitelnej a reálnej je. Šikana, vzájemná neschopnost si porozumět a konečně odpuštění ostatním, ale hlavně sobě. No řekněte, kdo takovej příběh nezažil, nebo aspoň nebyl svědkem? Zasáhne vás přímo do srdce především tím, jak se dokážete ztotožnit minimálně s jednou postavou, který jsou až moc lidský - každá má svoje chyby a každou jste schopný pochopit. Hlavně si nemyslete, že je to další milostnej příběh tisíckrát omílanej dokola, protože je hlavně o životě a milostná zápletka je jenom malá součást. Jako někdo, kdo se romanťárnám vyhýbá obloukem, jsem toho důkazem. A jak mohla porota Oscarů zvolit Boss Baby místo tohohle filmu, to v životě nepochopím. Hodnocení: krájí někdo cibuli?/10 (01.02.2023)

S Kimi no na wa. to má sice společný rok vzniku, ale to je tak vše – jinak nemá smysl tato dvě díla srovnávat, neboť každé je žánrem i formou o něčem úplně jiném a každé cílí na zcela odlišného diváka. V prvé řadě se sluší uznat, že si tvůrci Koe no katači naložili na bedra nelehký úkol. Vytvořit psychologické drama z období dospívání, které by bylo uvěřitelné (v prvé řadě tedy se zdařile napsanými postavami a jejich propracovanou psychologií), dokázalo se víc než jen hloupě a povrchně dotknout tématu inkluze handicapovaných lidí do „normálního“ kolektivu a zobrazit příčiny, průběh a následky šikany na jednotlivce i kolektiv, ale zároveň nebýt prvoplánovým mravokárným snímkem či těžkým dojákem a procházkou slzavým údolím, a do toho si ještě zachovat nápaditost, sympatické postavy a výbornou audiovizuální stránku, která se od děl KyoAni už tak nějak tradičně očekává. A světe div se, jim se to podařilo. I bez patosu. Jak správně poznamenal ve svém komentáři Larky, o ubrečenou středoškolskou romantiku se skutečně nejedná a tvůrci dobře ví, na které aspekty se mají zaměřit. Ve výsledku jsem však váhal mezi 4* a 5*, a to především kvůli na místě přešlapující prostřední části a poněkud unáhlenému závěru, ale jelikož se podobně zdařilých anime z daného žánru rodí jak šafránu (napadá mě teď z hlavy akorát Aura, která ale od druhé poloviny šla do kytek), je nutno uznat, že Koe no katači je zkrátka jinde a i za nejlepší použití The Who v anime si tu pátou hvězdu zaslouží, nuže? (23.12.2019)

Proč jen z toho neudělali seriál? Až posléze jsem se dozvěděl, že existuje předloha - (obsáhlejší) manga. Obří cast lidí, jejichž osudy a osobní vztahy by vydaly minimálně na jednu sérii plnohodnotného anime, a já bych je rád při nich sledoval. Character arc hlavního hrdiny byl možná dokončen (jestli se to tak dá říci), ovšem ostatní si tu cestu musí podstoupit. I kdyby se jednalo jen o roztažení filmu, tak bych s tím problém neměl. Nepočítaje time-skip oddělující dětství a dospělost se všechno dělo příliš rychle na vybudování si většího pouta s postavami. O obsahu netřeba hovořit, pochybuji, že by se našel někdo, kdo by s napravenými "hříšníky", výchovnými poselstvími nebo s ne-oscar-baitovým, obyčejným vyobrazením často tabuizovaných věcí měl problém. (05.10.2019)

Film jsem shlédl bez jakéhokoli očekávání. Už prvních pár minut mě oslovilo úžasou hudbou, animací a smyslem pro detail. Kam se hrabe to anime s vlakem... Ještě jednou chci zdůraznit: detaily v tomto filmu jsou přímo úchvatné. Ať už se jedná o plakáty, utility na kole, oblečení, vodu, okolní svět prostě žije! Neexistují zde žádné zastavené postavy, na všechno je radost pohledět. A ta hudba, hlavně tedy klavír, ta prostě dojme... Teď však to nejdůležitější, a co příběh?. Příběh je ze začátku neskutečný, vtáhne do světa, sžijete se s postavami, oblíbíte si je, nebudete je mít rádi, budete jimi opovrhovat, říkat si, jak se tak mohou chovat. Prostě a jednoduše - wow. Všichni tu mají nějakou osobnost, která není dána neproměnlivým charakterem, ale prostou lidskostí a (hlavně ze začátku) mladým věkem. Příběh jako takový vtáhne a jen tak nepustí. Ať už jsou scény barevné, šedé, tiché nebo hlasité, pořád se něco děje. Co jsem zpozoroval byla prakticky neschopnost předvídat, co bude následovat. To je u mě velké plus. Trochu to přehnali s koncem, který je takový to "happy ending za všechny prachy", ALE nijak to nenarušuje celkový dojem. Hit roku 2017, film, který bych doporučil jako rodinný snímek pro večení pohodu či na příští Animefest pro ty, co ho přehlídnou. Rozhodně doporučuji. Udělejte si pohodlí, přichystejte čaj a nějaké jídlo, zavrtejte se do postele a užijte si tento krásný snímek. Podoba hlasu, pěkných 92 % (21.05.2017)

Opäť sa raz musím pred tými Japoncami skloniť. Prívlastok "geniálny" (film) tu napĺňa svoj zmysel. Aj ked som počas filmu musel často na niečo hundrať - ako napríklad že čo vôbec robí sluchovo postihnutá osoba v tej škole - tak až po krásne desivom finále, trvajúcom asi 2 ťažko predýchané minúty počas ktorých hlavná postava prežíva (spolu s divákom) šokujúce uvedomenie spolu s vygradovanou melódiou, sa tieto drobné nelogickosti ukážu ako bezvýznamné. Samotná pointa v závere je tak smutná že pre istotu je pred deťmi a slabšími povahami dokonale ukrytá v oných najdôležitejších 2 minútach tak, že tento šokujúci koniec pochopí len skúsený dospelý divák. Takže kvôli zachovaniu psychickej pohody detí a mladších divákov je ten v skutočnosti tragický koniec akoby alternatívny. No zdá sa že nie každý (možno len menšina) ten záver pochopil tak ako ja. Ďalej by som už spojleroval... (02.09.2017)