Stvoření světa

Jeden z vrcholů nejen národního, ale patrně i evropského a světového animovaného filmu nezapře svůj levicový půdorys. Činí tak ovšem ve vzácné vyváženosti taktnosti námětu, scénáře, animace i mluveného slova. K této věci přímo predestinovaný Werich je dalším pozitivním rozměrem této rozverné adaptace biblického tématu. Pokud někoho zaráží její dětské pojetí "zezdola" s pohledem upřeně a zpytavě směřujícím k tomu nedostupnému světu velkých, dospělých a nedotknutelných, je nutné připomenout, že podobná osvojování ujverzálního tématu jsou v lidské historii běžná a že na ně naše doba nemá monopol (připomínám pozoruhodnou knihu ČERNOŠSKÝ PÁNBŮH A PÁNI IZRAELITI nebo lidové hry našeho dávnějšího novověku XVIII. a XIX. století). Vkus a takt, s jakým je toto téma pojednáno, jsou nenapadnutelné a obdivu hodné. Do ryze francouzské látky byl určitě se zdarem promítnut i jemný český humor a všetečná všeshazující zvědavost. Dospělého dětství nikdy není dost. Tento film je něžnou obhajobou této neodstranitelné pravdy. A nejen jí. (28.08.2007)

Stvoření světa je rozkošný animovaný film pro všechny generace. Vysvětlující laskavý tón a pestrobarevná hravost je určena dětem. Pro dospělé je tu nadsázka, která jemně popichuje a nezbedně zpod kamenů vyšťourává zatoulané pikantnosti. Ilustrace francouzského výtvarníka Jeana Effela je jednoduchá a úderná v dovádivosti a dobírání si opulentní bigotnosti základů evropského nazírání na život. Ve vývoji lze pozorovat levicové sympatie, které by se neměli zaměňovat za budovatelské dogmatické nadšení. Je to prostředek k provokování a kreativnímu vzmachu dirigentské taktovky hvězdné oblohy, poslušných andělíčků, pekla anarchie a vzdorovité neposlušnosti. Toto nevinné pošťuchování má kultivovaný vkus a využívá každé maličkosti a drobnosti k vytvoření vzletně elegantní představy všech skrytých možností. Celkovou vznešenou podobu dovytváří výrazná hudba s vynalézavými texty zpěvů a laskavě chlácholivý i radostně burcující hlasový doprovod Jana Wericha. Výtvarná stránka je odrazem charakteristiky doby vzniku mezinárodního projektu, jež i dnes uchvátí svou nakažlivou neposedností. Každého uchopí za ruku a provádí ho fantastickým světem vzletných nápadů a postojů. Invenci se meze nekladou a Stvoření světa si bude podmaňovat další zástupy diváků svou originální nadsázkou. (07.03.2017)

Bez charizmatického "voiceoveru" Jana Wericha by to bolo síce polovičné, ale keďže tu je, nemá zmysel sa nad tým zamýšlať. Stvorenie sveta podľa svetových náboženstiev je tak smiešne, že si o takéto vtipné spracovanie priam tisícročia hovorilo. A možno to aj bolo presne takto, kto vie:) A možno je Jan Werich boh:) (14.08.2012)

No teda, ten Pánbůh byl ale kreativec! Proti gustu sice žádný dišputát, ale já na tohle vážně nejsem. Pro děti určitě zábavné a pro křesťany oblíbené, ale pro mě je to pouhé nic s trapným ďáblem, ve kterém autor ukazuje svůj názor na to, co je špatné a dobré. Totálně samoúčelné a ty rýmy? To vymýšlelo nějaký komunistický pako. (14.01.2009)

Je až k nevíře, jak "Stvoření světa" zestárlo. Zpočátku jde o poměrně kreativní záležitost, jejíž budovatelské úsilí je opravdové, pochopitelné a akceptovatelné, obzvláště když svým svérázným a roztomilým přístupem vzbuzuje chápavý úsměv i na nebudovatelských tvářích. Nicméně nejsem si zcela jistá, zda byla úplně nutná poměrně jednoznačně štítivá narážka na nacistické Německo. Ale neodsuzuju ji - s přihlédnutím ke všem okolnostem, které snímek v době jeho vzniku nutně musely poznamenat. Ďábel se svou skvadrou se taktéž snaží, byť jeho zlomyslnůstky za vynalézavostí Stvořitele výrazně zaostávají a ani zdaleka nepokrývají celou škálu přírodních jevů, které mohou na matičce Zemi způsobit rozličné katastrofy místních či globálních rozměrů. Jenomže dějová linka se jaksi zadrhne v okamžiku, kdy dojde na stvoření Adama. Všechna zvířátka, co jich na světě je, jsou mírumilovně uplácána z hlíny tak nějak na sochařský způsob ... jakoby Stvořitel ve své nekonečné moudrosti jejich vnitřní uspořádání vynalezl jen tak bokem a nepotřeboval se s ním chlubit navenek. U Adama je všechno jinak. Z hlíny jsou vyváleny jen kosti, zatímco svaly (včetně srdce) a střeva a krev a kůže jsou dodávány postupně a tak nějak nepřiměřeně naturalisticky ... ve srovnání se vším, co předcházelo. Není to ani zábavné, naopak ... stvoření Adama se neúměrně protahuje a začíná být trochu nudné. Zrození Evy už je zase O.K., nicméně už nedokáže navázat na přetrženou nit pozornosti - a historka o jablku je trochu trapně zahnána do autu, takže se nakonec může zdát, že Adam s Evou vlastně Ráj neopustili, jen trumfli Stvořitele, když si jeho Ráj trochu uzpůsobili k obrazu svému (což je ironie osudu, pokud k obrazu svému nejprve ON stvořil JE - ale co ... dobře mu tak, neměl, předchozím tvořením uondán, stvořit zmetek). A kdy zvířátka podlehla Ďáblovu našeptávání ----- "Perte se a žerte se !!!" -----, to ví sám Pán Bůh. Se smutkem v duši opravuju hodnocení na slušné, leč nevýrazné 3* (v paměti jsem měla "Stvoření světa" uložené v onačejším, poněkud vyšperkovanějším šuplíku). (21.01.2022)