Střed mého světa

Německo patří k zemím, které filmy s LGBT tématikou opravdu umí. Die Mitte der Welt není výjimka, i když jsem očekávala, že snímek se bude více věnovat vztahu mezi chlapci. Jejich setkání a následný vznik vztahu je zpracován velmi rychle, bez nějaké postupně budované chemie či vzájemného poznávání. Snímek se více zaměřuje na rodinné zázemí hlavní postavy v podání Louise Hofmanna. Louise jsem prvně poznala ve výborném dramatu Freistatt a poté jsem ho viděla v drsném Under Sandet. Postupně nám jsou odkrývány rodinné vazby, vztahy a dlouho zamlčované bolestné skutečnosti. Vztah mezi hochy je tak nějak decentně odsunut na vedlejší kolej, aby se mezitím mohlo začít odvíjet poctivé rodinné drama. Skvěle natočený, i zahraný snímek, jen jsem očekávala větší přínos toho gay faktoru:) (13.07.2017)

Zrejme dôležitý film pre LGBT komunitu, ja som sa ale ukrutne nudil. Videl som mraky zaujímavejších queer filmov ako toto, preto mi to príde strašne prehypované. Je to taká queer Amélia z Montmartru presladená Dolanovskými spomalovačkami. Scenár riedky preriedky, všetky dejove twisty viete predpovedať v momente ako je nastolená zápletka. (13.11.2017)

Každý človek má ten svoj stred sveta niekde inde. Záleží na tom, kde sa práve nachádzate a na okolnostiach. Pre Phila to bola jeho rodina, a myslím si, že až keď v nej bolo všetko na poriadku, až vtedy bol spokojný. To je základ. A sklamanie v priateľoch, v prvej láske? To vylieči čas, a niekedy aj cesta do Ameriky. Snáď. Pocitovo veľmi fajn, zaujímavé spracovanie a ten chlapec ma baví stále viac a viac. (31.05.2017)

"Kde se nachází střed světa? - Myslím, že je pro každého jinde. Záleží na tom, kde stojíš a co je důležité." Pro Phila nebylo důležitější věci než jeho rodiny, jejíž rozkol, symbolizovaný ničivým lesním polomem, mu lámal srdce. Střed mého světa nabízí svěží a silný příběh o prvních velkých láskách, přátelství a rodinných vztazích. Zaujal mě styl vyprávění, v němž se přítomnost střídala s výjevy z minulosti, přičemž byl celý příběh zahalen v tajemném hávu skrze zprvu nevysvětlitelné pnutí mezi Glass a Dianne. Rovněž se mi líbilo, jak si tvůrci během filmu hráli s obrazovým materiálem a vkládali do něj různé popkulturní odkazy. I když se příběh z velké části točí okolo dospívajích hrdinů, tak to celé působí dospěle a přirozeně, což člověka vtáhne ještě více do děje. (27.10.2019)

Prvně bych vypíchnul, že tady skoro nikdo nečumí do těch svítících placek, rozuměj že telefony tu prakticky nehrajou žádnou roli. Pozoruhodný taky je, že se tu moc nechodí někam do práce/školy a všichni tím pádem mají spoustu času řešit si svoje psychosračky. Zdlouhavé flashbacky do dětství obsahují spoustu melodramatických životních pseudomouder, ale nedá ti to moc šancí porozumět, proč je celá rodina tak mešuge (taky jste si při scéně ve špitálu vzpomněli na Pojedeme k moři?) Mešuge jsou dost i všichni kolem a Philova nejlepší kamarádka plus přítel mu to dají celkem vyžrat. (20.08.2023)