Romeo a Julie na konci listopadu

Bol som primerane zvedavý na televízny film, ktorý v dobe svojho vzniku z nejakých dôvodov unikol mojej pozornosti a som primerane sklamaný. Keby sa dali vypreparovať scénky oboch hlavných predstaviteľov bol by som veľmi spokojný. Ale schematické postavičky ich príbuzenstva a najmä zábery, ktoré mali dokumentovať vtedajšiu dynamickú a zaujímavú súčasnosť ťahajú toto dielo prudko dole. Tie hviezdičky sú dosť slabé, aj keď patria dvom hereckým a ľudským velikánom. (23.07.2010)

"Vy jste všichni jako egyptský mumie, ale já jsem ještě neobrostl mechem, já jsem ještě živej!" Napřed mi to přišlo jen jako černobílé psychologické melodrama a hned zpočátku hláška: "...nebo ještě lépe, družstevní mládež opéká brambory...", naštěstí byla jen ojedinělá a Karel Höger to pak ke konci smazal svou moravštinou, která asi režii unikla a mě potěšila :-) No a pak se z té romantiky vyvinulo kvalitní rodinné drama o sobeckosti. A především o hereckém výkonu mistra Högera. (24.02.2019)

Dost mozna nejlepsi televizni film, ktery byl kdy u nas natoceny. Ten film nema jedinou slabinu, vyborny scenar Jana Otcenase, hezka hudba Karla Marese a rezie Jaroslava Balika je vyborna. Co tento pocin ale radi k nesmrtelnym dilum je uzasne herecke duo Hoger-Medricka, fakt nadhera. Vyborne zahrane jsou i vedlejsi role Teply, Langmiler, Svormova, Hardbolcova... Doporucuji vsem, nejen romantikum:-)! (14.06.2014)

Dnes jsem ho viděla poprvé a musím se přiznat, že mě vzal za mé, od přírody, romantické srdce. V černobílém provedení s nádhernou, melancholickou Marešovou hudbou jsem sledovala příběh dvou lidských duší v podzimu jejich života. Karel Höger dokázal zahrát stárnoucího ovdovělého muže tak ú-chvat-ně! ... bez dechu a se sevřeným hrdlem pozorovala jsem jeho herecký koncert. Dokázal se vzepřít rodině, svým dospělým dětem a prosadit si být po letech znovu šťastný, mít pro koho žít, chtít opět někoho milovat a chtít být milován. Spolu s Danuškou Medřickou tvořili nádherný pár dvou lidí po sobě toužících a zároveň bojujících s vnitřním ostychem odpoutat se od svého současného zázemí. Tedy hlavně Dana, Karel byl ten, kdo spíš bojoval za oba. (14.06.2014)

Natočit poetický film pro náctileté a o náctiletých není problém. Už vůbec není těžké vyrobit romantické dílo o lidech středního a mladšího středního věku. Ale udělat inscenaci o stárnoucích lidech tak, aby dojímala a přitom nebyla lacině sentimentální, aby nenudila a současně bavila, abychom s hrdiny dýchali a prožívali jejich ne právě nejmladší starosti – to je umění. Ale ono se to točilo, když byly k dispozici takové lidsky i herecky vyzrálé osobnosti, jakými byli Karel Höger a Dana Medřická. S nimi snad hrála i ta lavička v parku. (27.05.2008)