Romeo a Julie na konci listopadu

To já kdybych!... (zoufalé prohlášení seniorů). Ale prr!  Dozrává mák, sklízí se mák, je ho třeba vybrat z makovic. To se nejlépe dělá při nějakém napínavém sportovním televizním přenosu, a úplně nejlépe při vrcholných závodech Olympijských her. Letos se to parádně sešlo. Včera se běžela mužská stovka; jako školák jsem dychtivě očekával, kdo ji zaběhne pod 10 s (uběhnout deset metrů za vteřinu - a v Paříži to dokázal i poslední muž ve finále. Dneska se hrál basketbal 3 na 3; to jsme také hrávali, když nás bylo málo nebo když druhý koš byl obsazen, případně nebyl. Hrát to na OH je nejspíš nesmysl, a také jsem to po pár minutách ukončil.  A tak co teď, zbýva ještě ještě foto-miska pro formát 30 x 40 plná makovic. Nějaký starší nenáročný český film! Zvolil jsem si tento a moje pracovní produktivita okamžitě klesla... Standardně natočený a režírovaný film (žádná nová vlna) se mi líbil ve všech ohledech; snad jen porovnání s realitou, spíš dnešní než tehdejší, to trochu kulhalo. Pár Medřická - Höger byli rovněž příkladem standardního herectví: jsme herci a nikoho nechceme přesvědčovat, že nejsme. Přesvědčivost je v našich rolích, nikoli v naší snaze být něčím jiným. (05.08.2024)

Romance mezi dvěma lidmi rozdílných povah a v rozdílných životních situacích, kdy se na pozadí tříbí rodinné vztahy, je v mnohém hezkým a laskavým filmem. Jakkoli je příběh smutný, optimismus v něm obsažený smutnou a melancholicou náladu překonává. Spojení Karla Högera s Danou Medřickou se mi ale jeví jako nejšťastnější moment filmu. (31.01.2016)

Nádhera.Herecký koncert všech, nejen ústřední dvojice.Mě je vždycky líto, když vidím, co to tenkrát bylo za pány herce a co na nás leze z obrazovek dnes a ještě je někteří lidé považují za skvělé, tak se mi chce brečet, jak moc šla celá kultura do prdele.Neumím si vůbec představit, kdyby to natočili dnes, kdo by tam mohl hrát.Nikdo. (23.02.2019)

Kupodivu to nebyla jen metafora - jejich rodiny sice spolu nesoupeřily, ale obě byly proti vztahu ovdovělého otce a opuštěné matky. Höger s Medřickou předvedli herecký koncert a do zaprášených a zakouřených reálií počátku normalizačních let vnesli prvorepublikovou noblesu ("Jsou dneska ještě pasáčci? Tak ne... tak mládež... nebo ještě lépe - družstevní mládež..."). A navzdory smutnému bilancování nesplněných snů úžasně vitální film o stáří: "Já jsem ještě neobrostl mechem. Jsem ještě živý!" // 85% (13.05.2023)

Jsou filmy, které se vám po zhlédnutí vypaří z paměti jako pára nad hrncem. A jsou filmy, které se vám usadí natrvalo hluboko do paměti a tam zaprášeny čekají, třeba i třicet let, až přijde čas, aby se vám opět připomněly v plné kráse. Ten okamžik nastal 13.7.2008, kdy díky ČT1 tento filmový skvost hluboko uložený v mé paměti opět zazářil v plném lesku. Vidět tak dokonalý herecký výkon dvou vynikajících velikánů české filmové tvorby, Dany Medřické a Karla Högera, po tolika letech byl pro mě opravdovým filmovým zážitkem. Tento příběh nám všem připomíná, že mít více roků neznamená vždy se smířit se stářím a odevzdaně čekat na smrt, ale že i v těchto letech lze něco od života chtít a něco mu (někomu) dát (darovat). (13.07.2008)