Reklama

Reklama

Dahmer

Trailer 2

Obsahy(1)

Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (86)

Aluska88 

všechny recenze uživatele

V tomto filmu mi chybělo více faktů a hlavně Jeffreyho zatčení. Jeremy Renner výborně padl do role Jeffreyho, ale tvůrci si zřejmě (ne)všimli jeho kvalit a vsadili na nudný scénář a práci si nedali ani s "pitváním" Jeffreyho duše. Se skvělým Rennerem by se z tohoto filmu v případě jiného režiséra a scénáristů mohl stát dost nadprůměrný a mrazivý film. Když jste předtím četli jeho životní příběh, co se svými oběťmi dělal, kam dával jejich pozůstatky, jaké měl dětství (už tehdy se projevila jeho záliba v mrzačení zvířat a jejich následné rozleptávání v kyselině), berete film zase trochu jinak. Dost slabá sonda do nemocné, zklamané, trpící a záhadné duše Jeffa Dahmera. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (méně) (více)

Reklama

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Největším problémem těchto podobných filmů o sériových vrazích, které snad i tvoří jakousi (formální/neformální) sérii je fakt, že jsou strašně měkké a bojí se ukázat něco tvrdého, konfliktního, něco, co by ještě více vykreslilo povahu toho daného vraha. Dahmer je pojat velmi dobře, klobouk dolů před hercem, který ho ztvárnil, protože se mu to hodně povedlo. Chybělo mi však větší a otevřenější zobrazení jeho činů. Přeci jenom, byl to člověk, který byl odsouzen na několik stovek let a to asi nebylo jen tak za něco. Jedny hrátky s vrtačkou jsou prostě málo. Takhle mi to připadá asi stejné, jako kdyby bylo Stmívání propagováno jako porno. Taky v něm chybí spousta toho, co od porna očekáváte. 2,5* ()

A.L.E.S. 

všechny recenze uživatele

U hodnocení a psaní komentáře jsem byl vážně na rozpacích. Jeremy Renner byl vážně fantastický a kolikrát mi přišlo, že je to jen jeho pseudonym. Jak už tady někdo psal, není to životopis jako takový, ale spíš pár dní ze života homosexuálního úchylného vraha s poměrně nezvyklými a o to brutálnějšími mučícími metodami. Ale líbí se mi, jak je současnost pojímaná ve filmu prokládána ústřižky z jeho mladších let. Jen díky jeho aktuálnímu zevnějšku se však v ději neztratíte, což je důkaz, že ho jeho morbidní úchylky provázely zřejmě od puberty. ()

Mefistofelle 

všechny recenze uživatele

Bylo jen otázkou času, kdy se Jeffrey Dahmer, kanibal, nekrofil a jeden z nejbrutálnějších sériových vrahů americké historie, dočká filmu, který se bude věnovat jemu a jeho činům. V tomto případě je kladen důraz jak na Jeffreyho vývoj jakožto vraha tak na jeho psychický stav v dobách, kdy páchal své nejbrutálnější vraždy. Ačkoliv se nejedná o doslovnou biografii, může si průměrný divák udělat reálnou představu o tom, jaký Jeffrey Dahmer ve skutečnosti opravdu byl, čímž se u mě splnila jedna z věcí, které od podobných filmů očekávám. Základní dějová linka ukazující nám vraha, který si do bytu nalákal svou další oběť, je prokládána scénami z jeho dětství a raného mládí. K vidění je tedy nejen Jeffreyho první vražda, ale i jeho "řádění" v gayklubech, kde za pomocí prášků uspával a následně znásilňoval gaye, kteří měli tu smůlu a dali se s ním do řeči. Po technické stránce je film natočen naprosto průměrným způsobem a jediný herec, který stojí za povšimnutí, je Jeremy Renner, který je ještě navíc skutečnému vrahovi vzhledově opravdu dost podobný. Co mně osobně přišlo jako škoda je fakt, že do filmu nebylo zařazeno Jeffreyho zatčení, popřípadě vyšetřování a soud. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (13)

  • Sexuálnimi preferenciami Dahmera bol brutálny sadizmus, domosexualita, erotická asfyxia, orgánový fetišizmus, nekrosadizmus a nekrofília. (Carol Pifková)
  • Ve vězení Jeffrey Dahmer napsal: „Nikdy jsem ve svém životě nenašel žádný význam a vězení na tom nic nezměnilo. Můj život byl bezvýznamný a konec je ještě mnohem víc deprimující. Všechno se to dá shrnout do několika slov: nemocný, patetický a ubohý, to je vše. A nevím, jak by můj příběh mohl někomu pomoct." (Carol Pifková)
  • 15. února 1992 byl Jeffrey Lionel Dahmer v Milwaukee ve Wisconsinu usvědčen z 15 vražd a odsouzen k 937 letům ve federální věznici. (Rodriguez)

Reklama

Reklama