Zahradnictví: Velké manévry
Záhradníctvo: Nápadník
Ogród rodzinny. Ukochany
Garden Store: Suitor
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Bartek CierlicaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Anna Fialová, Aňa Geislerová, Martin Finger, Ivan Lupták, Filip Březina, Gabriela Míčová, Klára Melíšková, Karel Dobrý, David Novotný, Lenka Krobotová (více)Obsahy(1)
Filmová trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky (1999). Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Nápadník se odehrává na konci 50. let a vypráví o rodinných vztazích poznamenaných válkou a komunistickým převratem. S tragikomickým nadhledem vykresluje generační střet mezi předválečnou a poválečnou generací. Nápadník je romantickou komedií o představách rodičů, jak by mělo vypadat štěstí jejich dětí. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (130)
Dílo zkázy dokonáno jest. Poslední díl opět o ničem. V centru dění nezáživná love story. Jako u ostatních dílů nulový zájem o osudy postav, je mi fakt jedno jestli je v příštím záběru sejme tramvaj, nebo třeba tyfus. Herecké výkony mdlé. Fingera je mi až líto, jak musel furt hrát psychopatického otce, postavu jen stěží uvěřitelnou, oproti krásné Kodetově cholerické roli. A furt ty vtíravé melodie... ()
V závěrečném dílu trilogie Zahradnictví Hřebejk prapodivně zařadil jinou rychlost a film začne ubíhat zcela jiným tempem. Myslím, že Nápadník je točen tak jak se očekávalo, že to tak bude hned od prvopočátku od celé trilogie. Konečně došlo na ten styl ,,Pelíšků'' , které ale během let získaly auru nepřekonatelnosti a tak jakákoliv nová věc a třeba i dobrá bude tento náskok stahovat v oblíbenosti jen těžko. Jenže jak Rodinný přítel, tak Dezertér se nesly v celkem vážném duchu což diváctvo odkojené Pelíšky s Donutilem a Polívkou a čekající srandu leckdy nelibě neslo. Mně ten vážnější tón naopak sedl. Okupace, padesátá léta, to nebyla jednoduchá doba. S nástupem let šedesátých, smrtí Stalina i Gottwalda začíná docházet k lehkému uvolňování politické situace a svobody. V tomto ovzduší Hřebejk naplno rozjíždí rodinné vztahy v nám známé rozvětvené rodině, tentokráte už bez strastiplných zásahů režimů zvenčí. V příběhu kde se zaměřuje zejména na nejstarší dceru. Ta se nám zamiluje do pohledného a hodného hocha, který ale není přijmut jejím despotickým otcem. Ten - vždy názorově nekompromisní ať už se jedná o názory na komunismus, aktuální politickou situaci ve světě či vztahy v rodině se začíná čím dál více projevovat jako despota a to nejen vůči nejstarší dceři. Martin Finger tu skutečně dokonale ztvárnil ,,Kodeta'' tak jak jsme jej znali z Pelíšků. Film je celkem plný vtipných hlášek, bohužel jsou to věci jen pro pousmání a nezazní tam nic co by mělo tendenci zlidovět. A navíc humor se točí kolem stále stejných věcí jako v ostatních dílech.. kaktusy, rozežraná teta atd... Neseděly mi ani ty politické intelektuální diskuse. Zatímco v Pelíškách působily přirozeně, taky jsem tomu nevěřil...všem těm kecům o Maďarsku, Kubě... Ke konci jsem z toho všeho už měl pocit hodně nastavované omáčky a byl jsem celkem rád, že to tak nějak nijak končí. Jako náhled do šedesátek proč ne, dnešní omladina si o nich myslí kdoví co díky hippies v Americe. O to více je možná překvapí jak komplikovaný intimní život měl tehdy nejeden zamilovaný pár dle hesla ,,když je s kým - není kde''. Z filmu ve mně nakonec nezůstalo zhola nic, takže tady dost uberu a dám jen za tři poslední kremrole sežrané tetou Marčí. * * * ()
Snaha Jarchovského+Hřebejka o velkolepý prequel k Pelíškum v podobě kritikou nepříliš dobře přijaté trilogie Zahradnictví se už zda po pěti letech pomalu zapomenuta... Já si vzpomínám, že se mi velmi líbil první díl (nemám ale úplně zatím odvahu podívat se po letech znovu), pak mě zklamal druhý a ten třetí to završil... vzhledem k nadšenosti z prvního jsem své dojmy celé rozebral v komentáři, který byl asi nejdelší, co jsem kdy napsal a film jsem v něm dost sepsul (:D). Zpětně, mi to je trochu líto. Musím říct, že zpětné vzpomínám na tento díl nejraději a s chutí jsem si ho tento měsíc podruhé zopakoval, i když od letního románku brzy přejdeme k melancholičtějšímu pojetí s temnými barvení, které sedí spíše k podzimu, kdy byl film ve skutečnosti premiérově uveden Jako bych už tak neměl celkem slabost pro tyhlety české filmařské návraty do dějin 20.let. U Jana Palacha jsem rovněž letos změnil názor, ale ten alespoň dostal cenu českých filmových kritiků, zatímco Zahradnictví bylo jako celek spíše zatracovano. Tak já tady (stejně jako kdysi u prvního dílů) půjdu proti davu a řeknu, že se mi to líbí a stejně jako u Palacha bych změnu hodnocení na čtyři hvězdy považoval spíše jen za konečně upřímné hodnocení, se zpožděním. Zajímavá atmosféra doznívajícíh 50.let, nostalgický prvorepublikový odkaz v podobě krásného noblesního bálu, písniček Ježka...a mně tento film (stejně jako Jan Palach) dává i k nostalgii k době premiéry., kdy by navíc symbolický uveden před 17.listopadem. To je symbolické načasování! Ten scénář sice není úplně dotažený, asi už třeba nikdo nikdy nepochopí, co měl znamenat závěrečný Pilulín (:D). přesto jsem si kdysi našel svoje kouzlo v prvním díle a docenil jsem i tento třetí. Asi byla hlavně chyba debilní propagace tvrdit, že nás zde čeká už vyloženě Pelíškovská komedie. Navíc kdybych měl měl brát Zahradnictví jako nedej bože jakousi čtyřku Pelíšků (:D), tak se samozřejmě z poetického cholerika Jindřicha udělal zamindrákovaný otec psychopat, který sice svůj skrytý charakter občas ukáže (třeba když nezavrhne přítele udavače), ale vlastní dceru a rodinnu nesmířlivě terorizuje takovým způsobem, že to je spíš odpudivé než vtipné...a od úvodního peskování to přejde až k drsné výměně názorů v rodinné (Já už lituju. Lituju, že ses k nám vrátil.) Pokud Jarchovský s Hřebejskem zamýšleli Nápadníkovského Jindřicha jako humornou postavu, tak se s nimi vtom po většinu filmu spíše rozchazím. Těžko říct, jestli ,,Jindřich kreatura´´ vychází už ze scénáře nebo je to práce Martina Fingera, který se pravda ve své postavě celkem vyžívá. Celkově to komedie moc není, ale to už po těch pěti letech hold víme. Ale úvod s jízdou na kole je ještě takový poetický bezstarostný, fakt moc hezky a těch pár vtipných odlehčeních (byť hodně ponecháno z předchozích dílů - strejda zahradník, drbna Marčí v geniálním podání Sabiny Remundové.) se i v pruběhu určitě najde (novinkou jsou vtipné komentáře bratrance Charlieho) je a nejsou na škodu v tomto příběhu, kde se na pozadí pochmurné doby odehrává i příběh obyčejné mladičké lásky, ale hlavně střetu dvou generací a právě ten můj jistý odpor k chování Jindřicha (a podobných Jindřichů i dnes, i když se sám jmenuju JIndra) zatrpklosti a zklamání v dějinách v porovnání s rozvernější mladší generací zde tvoří kontflikt, který je pro mě nosný. Ano, jako odlehčeněji podané rodinné-vztahové drama o mezigeneračním střetu mně Nápadník baví. V celé sérii je navíc mimořádně skvělá melancholická hudba. A Anna Fialová má zase mimořádně roztomilý hlas. Takže smůla, tentokrát se k oblíbenému hejtovani Hřebejka určitě nepřidám. () (méně) (více)
Z posledního dílu Zahradnictví je Pelíškovská nálada cítit nejvíce. To ocení zejména skalní fanoušci oblíbeného filmu. Já k trilogii přistoupila trošku jinak. Zajímalo mě, jaké události decimovaly rodinu v letech před rokem 1968. Z postavy Jiřího Kodeta mě vždycky mrazilo. Okolí se smálo a mně bylo všelijak. Říkám si, že takhle nedopadne člověk pro nic za nic. Dnes jsem ráda, že jsme mohli nahlédnout do minulosti a trošku lépe pochopit. V Nápadníkovi je Martin Finger excelentní!!! Jiří Kodet by se jistě divil, jaký pan herec nám tady vyrostl. :-) Anna Fialová je kočka k nakousnutí, tu slečinku musí milovat prostě každý! Herecké výkony všech, kteří se na trilogii podíleli jsou citlivé a krásné. Sestry v podání Ani, Gábiny a Kláry neměly chybu. Stejně tak sourozenecké kvarteto Finger, Dobrý, Remundová, Krobotová. A ještě Kužel. (Ano, David Novotný bude vždycky Kužel...) Tak Kužel mě dojal, až k slzám. Kamera, hudba, scénář i režie... S chutí se na celou trilogii podívám opakovaně... a pak si dám Pelíšky, u kterých se už nebudu nikdy tolik smát... ()
Martin Finger se pustil do něčeho, z čeho by se jiný posral. Udělat ze sebe Jiřího Kodeta. Navíc převzal jeho výbušnou postavu, ve které Kodet nezapomenutelně exceloval. A scenáristé Hulice, divte se. Tenhle herec je docela unikát. Ten chlap totiž tu exhumaci/oživení/reinkarnaci provedl třeskutě. Ach, jaká škoda, že opět haproval střih, najdou se totiž nelogická vyústění i nelogické návaznosti v některých scénách. Filmu to v menší míře škodí. Kodet? To bylo nic oproti tomu, jaké peklo dokáže rozpoutat jeho náhradník. Neskutečný zjeb, kterého budete chtít uškrtit a současně se mu budete smát. To, co dva předchozí díly nezvládaly, je zde servírováno s dokonalou groteskní grácií. Hlášek jak namrdáno. Určitě nejvtipnější ze všech prequelů. Film by už v oblíbenosti mohl jít výš. Zbavil se své zasmušilosti, Finger exceluje, zbytek osazenstva mu zdatně sekunduje. Kdyby Finger nehrál balíka v Hulici, jde o dokonalé závěrečné zakončení "pelíškovské" prequel trilogie. Jenže Finger hraje v tom podřadném nesmyslu, takže jedna půlka hvězdy dolů, druhá půlka za nevyšperkovaný střih. Ovšem vynikající počin. Hřebejk umí! 9/10 ()
Galerie (36)
Zajímavosti (5)
- Název Zahradnictví měl být původně pracovní název a ten nakonec zůstal. (Duoscop)
- Snímek se odehrává na konci padesátých let, ale příslušníci státní bezpečnosti hlídkující před domem Jindřicha Rohna (Martin Finger) sedí v automobilu Škoda Octavia v provedení vyráběném až od roku 1961. Stejně tak poznávací značka AC-01-46 se v padesátých letech vyskytovat nemohla. (Martin_L)
- Anna Fialová (studentka Danuška) při rozhovoru se svou matkou Vilmou Rohnovou (Anna Geislerová) řekne, že její otec, invalidní důchodce Jindřich (Martin Finger), jednou řekl o jednom vztahu: „Dávám vašemu vztahu měsíc, maximálně dva.“ Později sám Jindřich řekne: „Bolševik sice ještě kope, ale už mu dochází dech. Dávám mu dva roky, maximálně tři.“ Jedná se o parafráze na Pelíšky (1999), kde otec Kraus (Jiří Kodet) říká: „My s bráchou dáváme bolševikovi rok, maximálně dva.“ (noelcoward73)
Reklama