Zahradnictví: Nápadník

V závěrečném dílu trilogie Zahradnictví Hřebejk prapodivně zařadil jinou rychlost a film začne ubíhat zcela jiným tempem. Myslím, že Nápadník je točen tak jak se očekávalo, že to tak bude hned od prvopočátku od celé trilogie. Konečně došlo na ten styl ,,Pelíšků'' , které ale během let získaly auru nepřekonatelnosti a tak jakákoliv nová věc a třeba i dobrá bude tento náskok stahovat v oblíbenosti jen těžko. Jenže jak Rodinný přítel, tak Dezertér se nesly v celkem vážném duchu což diváctvo odkojené Pelíšky s Donutilem a Polívkou a čekající srandu leckdy nelibě neslo. Mně ten vážnější tón naopak sedl. Okupace, padesátá léta, to nebyla jednoduchá doba. S nástupem let šedesátých, smrtí Stalina i Gottwalda začíná docházet k lehkému uvolňování politické situace a svobody. V tomto ovzduší Hřebejk naplno rozjíždí rodinné vztahy v nám známé rozvětvené rodině, tentokráte už bez strastiplných zásahů režimů zvenčí. V příběhu kde se zaměřuje zejména na nejstarší dceru. Ta se nám zamiluje do pohledného a hodného hocha, který ale není přijmut jejím despotickým otcem. Ten - vždy názorově nekompromisní ať už se jedná o názory na komunismus, aktuální politickou situaci ve světě či vztahy v rodině se začíná čím dál více projevovat jako despota a to nejen vůči nejstarší dceři. Martin Finger tu skutečně dokonale ztvárnil ,,Kodeta'' tak jak jsme jej znali z Pelíšků. Film je celkem plný vtipných hlášek, bohužel jsou to věci jen pro pousmání a nezazní tam nic co by mělo tendenci zlidovět. A navíc humor se točí kolem stále stejných věcí jako v ostatních dílech.. kaktusy, rozežraná teta atd... Neseděly mi ani ty politické intelektuální diskuse. Zatímco v Pelíškách působily přirozeně, taky jsem tomu nevěřil...všem těm kecům o Maďarsku, Kubě... Ke konci jsem z toho všeho už měl pocit hodně nastavované omáčky a byl jsem celkem rád, že to tak nějak nijak končí. Jako náhled do šedesátek proč ne, dnešní omladina si o nich myslí kdoví co díky hippies v Americe. O to více je možná překvapí jak komplikovaný intimní život měl tehdy nejeden zamilovaný pár dle hesla ,,když je s kým - není kde''. Z filmu ve mně nakonec nezůstalo zhola nic, takže tady dost uberu a dám jen za tři poslední kremrole sežrané tetou Marčí. * * * (27.03.2018)

Mám raději drama a komedie než romantiku, asi i z toho důvodu se mi tento díl líbil z celé série nejméně. Navíc jej chápu spíš než jako ukázku toho, co se tehdá dělo, jako prequel k Pelíškům. Nakonec ale nebyl Nápadník tak strašný a hloupý, jak jsem se bála. Vlastně to bylo docela milé a sympatické. (09.04.2019)

Podľa môjho vkusu najvydarenejšia časť trilógie. Svojou poetikou a atmosférou sa najviac blíži Pelíškom, preto má aj najväčšiu šancu získať si najviac priaznivcov. Sme našťastie vyvarovaní kauzálnym nezmyslom a divným skákaním v čase ako v predchádzajúcich dvoch častiach a výsledkom je najucelenejší dramatický oblúk. Stále však nemôžem byť plne spokojný. Ako záver trilógie príliš Nápadník nefunguje, na nejakú katarziu zabudnite a predstava nejakého maratónu všetkých troch, resp. štyroch filmov mi nepripadá vôbec príťažlivá. Ide síce o komédiu, ale s dostatočným množstvom dramatických a temnejších prvkov, pričom táto kombinácia funguje najlepšie pri všetkých troch filmoch. A áno, Pepo má pravdu, na vychutnanie si trojky nepotrebujete ani nič extra vedieť o Dezertérovi a Rodinnom priateľovi, až na zopár detailov. Len neviem, či je to zrovna najlepšia vizitka pre niečo, čo chce byť ucelenou trilógiou. (23.02.2020)

trilogie se uzavřela a za sebe jsem si dal dohromady 3 pohledy jak na poslední díl koukat... 1)jako samostatný film,který by měl být komedí,je Nápadník standardním kouskem,kde se neděje nic překvapivého a divák se zasměje všehovšudy asi 2x,takže ve finále není ničím co by nijak extra vyčnívalo ze současné tvroby 2)jako závěr trilogie je Nápadník nakonec někde uprostřed.Je určitě lepší než první díl,ale mě osobně se líbil mnohem více díl druhý.Nápadník má sice víc děje než jednička,ale podobně jako ona (a narozdíl od dvojky) je opětovně jakoby vystřižen z okolních událostí a odehrává se v divném bezčasí.Samozřejmě je i nadále záhadou proč se celá trilogie jmenuje Zahradnictví,které ve všech filmech nehraje prakticky žádnou roli. 3)jako něco co předchází Pelíškům a má divákovi představit to co jedna z postav - Jindřich (v Pelíškách Kodet,tady Martin Finger) prožila před všemi oblíbeným filmem.V tomhle ohledu dává celé Zahradnictví asi nejmenší smysl a pokud je to orpavdu tak jak tvůrci proklamovali,odvedli v tomhle případě hodně mizernou práci.Když pominu fakt,že v Pelíšcích,které nebyly primárně o Jindřichovi není zmínka o jeho dvou sestrách a moc mi neštimuje ani fakt,že v Pelíšcích byl Jindřichův bratr někdo kdo vyznával stejné hodnoty jako on a emigroval do Londýna - přičemž tady je Jindřichův bratr bolševik do morku kostí,navíc ženatý s Ruskou vojandou,jsou zde mnohem zásasdnější věci které prostě nedávají smysl.Proč se například Jindřich jmenuje příjemním jinak zde a jinak v Pelíšcích,nebo kam se poděla druhá Jindřichova dcera kolem které se vlastně celé třetí zahradnictví točí?Celou dobu kdy jsem si v průběhu filmů (a hlavně toho třetího) pokládal tyto otázky jsem čekal,že se na konci dočkám alespoň náznaku vysvětlení a nic.Třetí Zahradnictví totiž končí úplně stejně nijak jako jeho předchozí dva díly.V těch umírali hlavní postavy mimo obraz a celkem nedůstojně,tady se nestane vůbec nic.Když všechny tyhle věci zprůměruji a srovnám s díly předchozími je Nápadník pouze průměrným filmem,kterým divák propluje...a zapomene...60% (24.03.2018)

Třetí díl Zahradnictví rozvíjí dál především příběh Jindřichovy rodiny. Tentokrát je v popředí dění starší dcera Daniela a její svérázný tvrdohlavý tatík. Na půvabnou Annu Fialovou je příjemné pokoukání, činí se i její nápadník urostlý Ivan Lupták. Počáteční hravost graduje konfliktem mezi otcem a dcerou. Na tyto dvě postavy se soustředí nejvíce pozornosti, zbytek rodiny spíše dokresluje atmosféru, bratr Karel se opět jen mihne. Nijak se netajím, že nemám ráda kombinaci drama/komedie/romantický. Pokud drama, pak skutečně s napětím a gradující, jakmile se přidá komedie, žánr se příliš rozmělňuje. Romantickým filmům se vyhýbám úplně. Tady to bylo sice v míře snesitelné, ale právě na úkor gradace děje. Vznikl sice pohodový snímek, místy úsměvný, ale jaksi plochý, ne tak plastický a bohatý jako Pelíšky. Postavy jsou spíše načrtnuty, chybí jim živočišnost, nedočkáme se žádného překvapení nebo posunu v jednání. Asi nejvíc na frak dostávají ženské figury, Bedřiška s Elou jsou sice přítomné, ale děj příliš nerozvíjejí, z jejich života se nedovíme nic nového, Emilka zůstává spíše jako přívěšek svého muže (který je hodně silnou karikaturou, až jsem se bála, že mu z hlavy vyraší ostny). Největším zklamáním je pro mě Vilma. Když se podívám na Emilií Vašáryovou v Pelíškách, je to někdo naprosto jiný. Přitom to mohla být nejzajímavější ženská figura. To už se blíže figuře přiblížil Martin Finger, tam jsem byla ochotná uvěřit, že jde o mladší vydání otce Jindřišky. Je těžko nesrovnávat s divácky úspěšných filmem, který máme za ta léta už nakoukaný. Zdá se, že Petr Jarchovský s Janem Hřebejkem jsou sehraná dvojka, což je jejich silnou stránkou a zároveň jejich slabinou. Chtělo to nějaký dramaturgický zásah zvenčí, něco se dalo upravit dobrým střihem, některé scény byly zdlouhavé a samoúčelné. Celkový dojem nebyl špatný, ale někde uvnitř mi to říká "mohlo to být o dost lepší." (02.10.2018)