Radio

Boží!!! Smekám!!! Životopisné filmečky opravdu můžu, kor když jsou k nim doloženy nějaké autentické podklady! Viděl jsem stoprocentně nejlepší výkon Cuba Goodinga juniora, který mě určitě jako Radio zůstane v paměti uschován předlouho, dále představení Eda Harrise, tak to byl skvost číslo dvě! Neuvěřitelně mě film zasáhl (podobně jako příběh Temple Grandinové) a já mám zase o krásný zážitek navíc! Jo a k tomu autentickému momentu - závěr a pohled na skutečného, už padesátiletého Radia, byl opravdovou třešničkou na dortu! 90% (15.03.2014)

Herci dobří ale každý film, který působí na city o sociálních problémech dokáže zakrýt nedostaky v oblasti scénáře a režiséra. Dávám 3 hvězdy za průměr, který už sem viděl mnohokrát. A musím říct, že tohle filmování o postižených lidech mi připadá od některých tvůrců jako sázka na jistotu. Přístě se více snažte, pokud chcete filmovat o vážných tématech! (14.08.2010)

Radio je další z řady plně sentimentálních filmů. A co jako? Když vynechám to vydírání, které stejně není laciné, vznikne dobře odtočený film s výborným Goodingem jr. (Oscara si zasloužil) a pohodovým Harrisem, který ukázal, že umí hodně dobře zahrát i hlavní postavu. Takže hlášky typu "věčně druhý" nejsou zrovna na místě! Dávat dvě hvězdičky je dost napováženou... (08.07.2007)

Nebudu zastírat, že to až moc okatě ždíme emoce, ale s tím se koneckonců musí u podobného filmu počítat. Nehledě na to, že hrát postiženého musí být pro herce obrovská výzva, stejně jako zábava (jakkoliv hloupě to může znít), takže proč tomu nedat šanci. Cuba Gooding Jr. to zvládnul vcelku dobře, Ed Harris asi nemůže zklamat. Příběh se také líbil, ale první půlka byla lepší, taková chytlavější. Nakonec jde tedy o citlivé drama, které by ale k divákovi mohlo být o něco upřímnější - třeba takový nový Marley a já byl také lov na slzy, ale ne takto natočený. (21.05.2009)

Tenhle typ filmů (patetické a formálně meganudné dojáky o postiženém člověku, které akorát citově vydírají) může natočit jen ¨tvůrce-ubožák. Trapně hloupá sázka na jistotu, kterou diváci vždy sežerou alespoň za těch 60%. je to přeci tak dojemné a hluboce lidské. A hraje tam ten chlápek, co dostal Oscara... ba co víc, přehrává. Jsem dojatej, mámo! Zoufalost pro nepřemýšlivé. (30.08.2005)