Bowling for Columbine

Je jednodušší udělat strašáka z Marilyna Mansona a počítačových her než hnát k zodpovědnosti za vraždění ve škole v Columbine hlavu státu. Michael Moore problém kolem násilí, strachu z ohrožení a potřeby obklopovat se zbraněmi pojal velmi důkladně - od prvnáčků až po politické špičky, křížem krážem národy a jejich násilnickou historií. Na všechny otázky sice nedostanete odpověď, ale každopádně v něm dostaly USA pěkně na prdel. (17.05.2005)

Je mi jasné, že objektivitu Michael Moore zahodill spolu s plenou a od té doby si prostě jede (a určitě i nadále pojede) svým stylem. Ale víte co? Je to přehlídka sarkasmu a ironie a to mám rád, i když je to občas přitežené za vlasy. Mně tenhle druh dokumentů vždycky bavil. Co je ten důvod, proč přivřu oči nad celkem zásadními nedostatky? Tak už třeba tolik, kolik takováhle blbina dokáže naštvat lidí a jak se kvůli ní dokáží hádat do krve. Nechápu moc argumenty "Moore mi nutí svůj pohled!". Nutí? Prostě jenom ukáže svůj názor a vy si z něj vyberete, co chcete. Na tohle se musí dívat s nadhledem a nevzhlížet k Bowling jako k modle. Zajímavé to bylo, zábavné to bylo, myšlneku to mělo...líbilo. (17.08.2009)

Uz pri dokumente Fahrenheit 9/11 ma Moore presvedcil, ze je vynikajuci dokumentarista a dokazal ma ku kreslu priklincovat. Pri tomto dokumente to bolo podobne. Neviem do akej miery su vsetky informacie pravdive, ale je to dokument o situacii v USA, hlavne co sa tyka vyroby a bezproblemom predaji zbrani, o strachu pred kazdodennym az prehnanym nasilim v USA. Pacilo sa mi porovnavanie obycajneho zivota v Kanade s USA a hlavne hladal odpoved na otazku, preco zo vsetkych demokratickych statoch je prave v USA najviac ludi zabitymi zbranami. Na tuto odpoved nenasiel odpoved ani slavny herec Charlton Heston, ktory predaj zbrani pysne podporuje. Je to na zamyslenie... (10.08.2007)

Azda najhumornejšie na genéze relevantnosti takejto exaltovanej dokumentaristiky akú forsíruje napríklad Moore je jav, v ktorom sa komentujúci vedia rozdeliť do dvoch rozčarovaných táborov, pohrúžiť sa do osvojených póz súdnosti na pokraji agónie a vzápätí odštartovať samopašné habkanie ústiace do neurovnaných tvrdení. Ak dovolíte rád by som sa k Vám nachvíľočku pridal :-)______Vec sa má takto, 0 alebo 100 je nonsens, napredovať stredovou úžľabinou rozhodnutí má v poznámkovom bloku každý, ale darí sa to len zopár šťastlivcom, ktorých mená by som zajtra privítal na mojom stole.______Omáčku bokom, nožom priamo k mäsu. Nech už je objektivita akokoľvek neuskutočniteľným výjavom, názorová „tsunami“ preplnená patvarmi a vábenie invektívnym globalizovaním je na nehoráznom vzostupe, tak kto sa zrovna nezačleňuje do tried : „už to mám odžité, nedbám“ alebo „neprehováraj ma, je to klamstvo, viem to“ , zákonito usúdi, že pomerne veľa (kedysi dávno nevypočítavo ustanovených) zložiek súžitia sa (už dlhé roky) rúti do smradľavých sračiek. Kto upozorňuje na ich smrad, nepritakáva väčšine, nebodaj naznačí akýsi (byť aj prehnaný, veď čo dnes nie je zveličované?!) postoj, tak je hneď ľstivým (demagogickým) magorom, ten na ktorého si kde kto rád ukáže prstom : „aha, to on nedrží s nami“. Zoči-voči dennodenným hovadinám zo spravodajstiev, popri zabednených slepcoch „new generation“, ba aj s istotou, že samotárske táranie nič nezmení, si oveľa radšej posnorím v kritických útokoch na všednú skazenosť, než silácky salutovať naservírovaným „rozkazom“.______“Bowling for Columbine“ oprávnene špiní/viní ďalšiu hŕstku hviezd zo zástavy spojených štátov, s prihliadnutím k historickej i súčasnej informovanosti pátra po ložiskách násilnických sklonov, po príčinách orientácie médií na strach, po mýtoch kanadskej odlišnosti a prudko útočí na háklivú slabinu celého národa-zbrane. Od paradoxne nenáročnej-zákonnej disponibility (banka, K-Mart), cez hromadný dopyt (NRA) až po nenavrátiteľné-tragické zneužitia (Littleton, Kayla Roland). Navodzuje husiu kožu i zvádza k rehotu. Podnecuje nedôveryhodnosť, ale aj ovplýva skutkovou podstatou viny-ciže vie kto je páchateľ, pozná jeho činy-a na bitevnom poli ho trestá najprísnejšími údermi. K tomu vrodená vada amíkov-brať sa moc vážne+dbať o najdesivejšie skonštatovanie ujmy a po doladení (možno príležitostne) neobjektívnym prednesom je do atmosféry vpustená otázka krutej neohľaduplnosti hodná k bezodnému uvažovaniu.______“Donated by greene home for funerals“. (19.08.2010)

Oceňuji u Michaela Moora zejména jeho cit pro občanský aktivismus, díky kterému se může i ledacos změnit. Zároveň jsem rád, že se někdo odvážil kopnout do bohatých korporací a amerického zbrojního fetišismu. Ani by mě nevadila jistá míra zaujatosti, to k tomu jednoduše patří, ostatně ani dokument se o aspoň zdánlivou vyváženost již z principu nesnaží. Ale ouha, Moore zachází se svou manipulací a demagogií dál, než si je sám sobě a divákům ochoten připustit. Plete hrušky s jablkama a v jeho argumentační logice je víc děr, než v ementálu. O to hůř dopadly jeho vlastní interview, do kterých angažovaně vstupuje a neváhá zpovídáným podsunovat své myšlenky. Nemohu se zbavit pocitu, že Moorovo ego a narcismus jsou zde spíše na škodu, než pro dobro věci. Navíc neváhá svého diváka citově vydírat, ať už je to chytrým střihem nebo plačtivou hudbou. Ano, myšlenka filmu je mi převelice blízká a dokonce s ní i souhlasím, ale způsob jakým jsme k ní došli byl převelice nešťastný. (17.04.2011)