Bowling for Columbine

Oceňuji u Michaela Moora zejména jeho cit pro občanský aktivismus, díky kterému se může i ledacos změnit. Zároveň jsem rád, že se někdo odvážil kopnout do bohatých korporací a amerického zbrojního fetišismu. Ani by mě nevadila jistá míra zaujatosti, to k tomu jednoduše patří, ostatně ani dokument se o aspoň zdánlivou vyváženost již z principu nesnaží. Ale ouha, Moore zachází se svou manipulací a demagogií dál, než si je sám sobě a divákům ochoten připustit. Plete hrušky s jablkama a v jeho argumentační logice je víc děr, než v ementálu. O to hůř dopadly jeho vlastní interview, do kterých angažovaně vstupuje a neváhá zpovídáným podsunovat své myšlenky. Nemohu se zbavit pocitu, že Moorovo ego a narcismus jsou zde spíše na škodu, než pro dobro věci. Navíc neváhá svého diváka citově vydírat, ať už je to chytrým střihem nebo plačtivou hudbou. Ano, myšlenka filmu je mi převelice blízká a dokonce s ní i souhlasím, ale způsob jakým jsme k ní došli byl převelice nešťastný. (17.04.2011)

Michael Moore píchá klackem s hovnem na konci do vnitřní zbrojní politiky USA. Jako berličku pro ilustraci fatálních dopadů používá tragické události na škole Columbine, kde krev tekla ve velkém. Dokument se tedy zaobírá více prvky jako střelba v Columbine, výroba a prodej zbraní, Mooreho bezostyšné rytí do úředníků, prodejců a zástupců zbrojovek. Palec nahoru. (26.01.2014)

Michaela Moora obdivuju za jeho odvahu, neústupnost a drzost (to, co udělal Hestonovi, chce velkou kuráž). Jeho film je místy krutě vtipný (návštěva Kanady), jidy krutě realistický (skvělý rozhovor s Mattem Stonem), občas zavádějící. Každopádně nabízí kvanta podnětů k zamyšlení (už jenom ten počet smrtí střelnou zbraní!). V Americe bych každopádně do školy chodit nechtěla. A Marilyn Manson je opravdu řízek! (11.09.2008)

A půl. Tento dokument jsem již dlouho chtěla zhlédnout, a s velkými očekáváními jsem se na něj těšila, avšak mé představy zůstaly z větší části nenaplněny. Ze začátku velmi poutavý dokument, jež si vysloužil mou pozornost, poté však s postupem času, lehce zabředávající do průměru a příliš vyzvedávající americký styl. Jistě, je to o Americe, takže by to tak mělo být správně, ale i přesto mi to chvílemi mírně vadilo. Na tématiku posedlosti USA zbraněmi jsem ale asi očekávala něco jiného. (07.09.2010)

Nedá se to nazvat normálním dokumentem, Michael Moore si s fakty spíše volně pohrává, ale dělá to velice dobře a i přes lehké manipulování s divákem mu nechává dost prostoru k zamyšlení. Přitom střídá ve filmu spoustu poloh a stylů - chvilku baví, chvilku dojímá, pak zase šokuje a pak třeba zařadí animovanou verzi historie ameriky - tohle je jednoznačně nejzábavnější dokument jaký jsem kdy viděl. I přesto že v poslední třetině už trochu ztrácí síly. (04.01.2007)