Velká cesta

Můj vztah ke Švejkovi či švejkovství je dán poměrem Haškových příběhů o jeho "koumáctví" k "masarykovským" pomníčkům postavených v každé naší obci s vytesanými jmény (mohdy všech mužškých rodinných příslušníků). Tihle tátové a hoši neměli talent chovat se po švejkovsku, nebo se tak chovat nemohli, nebo dokonce ani nechtěli. A protože je tento poměr menší než nula, měl bych jej také příslušně ocenit. Je tu však i další plán, který se prodral do samého popředí, a který může být reprezentován hrou, které se říkalo "brežněvka" (v době filomování už dva roky aktuální): Říkáte pět, říkám dvě. Menší bere. Beru vše! Říkáte "odpad" (necelé jedno procento), říkám dvě. Větší bere. Beru vše!... Hašek je pro mě intelektuálem a spisovatelem mnohem víc než světoběžníkem a bolševikem. (29.12.2019)

Hašek byl v podstatě takovej zmrdík, co chlastal a dělal bordel, ničeho si nevážil a všemu se vysmíval. Když přišlo do tuhého začalo "švejkovat" a nějak se z toho vyzul. A jelikož mu to šlo ceý život, tak celý život prochlastal a vždycky se našel někdo, kdo mu ten chlast zaplatil. No a tenhle film je příběh jeho pobytu na Rusi, v době kdy jiní Češi to brali sakra vážně, stříleli jeden do druhého, leželi v zákopech proti sobě, bratr proti bratru. On chlastal vodku a zakládal si konkubinát. Dnes milujeme Švejka a říkáme si, že Hašek nemohl být špatný člověk. Ale mohl! Ale je to taky dnes už úplně jedno. Sovětským tvůrcům se obdivuhodně podařilo natočit skvělý film, podchytit myšlenku a přístup odpovídající vkusu mému (ale i švejkovskému). Film je protkaný jemným humorem, po celou stopáž příjemně odlehčujícím téma válečné a hlavně politické. Politiku není nutno rozebírat, všichni víme, co si tvůrci v té době mohli a nemohli dovolit. Na tu dobu mi to přijde odvážné až až. Shrnuto tedy- příjemné překvapení, perfektní zábava a zase jeden Švejk navíc, o němž jsem neměl ani tušení. 90% (26.08.2012)

Zvláštní film, který samozřejmě posouvá a manipuluje některé věci, ovšem není to tak špatné. Je to jiné...(ne)české. Rusko tomu dává jiný rozměr. Na Abrháma se dá zvyknout. Kdo má rád Švejka v klasickém podání Rudolfa Hrušínského, tak to může vzít jako takový datadisk. 58%. PS: Závěrečná scéna Karlově mostě je moc pěkná. (15.09.2019)

Pro mne osobně byl překvapením. Milé a švejkovské. Hašek byl zajímavá osobnost a jeho dílo výborné. Pokud by o Jaroslavu Haškovi vznikl film dnes, tak by se zatajovalo, že Hašek byl anarchista, komunista, hrdinný rudoarmějec, zodpovědný bolševický funkcionář a pro Burjaty otec národa. A stejně tak Jurij Ozerov nebo jeho scenáristé některá fakta radši vynechal takže Hašek byl legionářem krátce, Čuvaše a Burjaty vynechal atd. I proto jedna hvězdička chybí. Ale kladem jsou ty postavy pro inspiraci ve Švejkovi viz. Filipovský, Hrušínský, Marvan atd. Oba pohledy by asi vynechaly Haškovu bigamii. I když na známý souseda zná režiséra, co žije na Pořící a je z Protivina, jemuž by....Děkuji CaptainNorovi za inspiraci ke konci komentáře a Jaroslavu Haškovi za dílo. (27.01.2011)

Československo-sovětský pokus o zmapování kouska života Jaroslava Haška. Na tehdejší poměry jde jistě o nadprůměrné dílo. Abrhám se prý zdráhal roli přijmout, ale byl nakonec přesvědčen, že Hašek zhublý po nemoci se mu docela podobá. No, dejme tomu… Na snímku je patrný silný ideologický nános. Rudí jsou samozřejmě ti správní hoši a bílí jsou zločinci. Že naprostá většina českých, slovenských a moravských přeběhlíků bojovala v legiích proti Rudé armádě nebo alespoň zachovávala neutralitu, je utajeno. Hašek se sovětskému režimu hodil do krámu a jeho knihy vycházely ve statisícových nákladech. Proto je dodnes v Rusku populární. Těžko soudit, co by k tomu řekl sám Hašek, kdyby mohl. Myslím si, že zapálený rudoarmějec nebyl, spíše anarchista. Ve filmu mi chybí moment, kdy vlastně Hašek „prozřel“ – tedy došel k závěru, že má jít na rozcestí k rudým. Co ho pořesvědčilo? Abrhám, Hrušínský, Marvan, Filipovský, Kemr a Hlinomaz jsou prvotřídní herecká esa, kterým se sovětští herci ani zdaleka nepřiblížili. Ovšem revolucionářka Šura pro svůj vzhled jistě stojí za zmínku. Ten slušivý kožený mundur si jistě potají doma šila v předvěčer očekávání revoluce. Je docela překvapivé, jak se revolučních ideálů dokázala vzdát a odešla se svým mužem do kapitalistické ciziny. Měli snad v Praze oba plnit tajné poslání? Na internetu je naštěstí dostatek informací o Haškově životě, takže si každý může přečíst, že to všechno bylo trošku jinak než v sovětském filmu. Animace se mi nelíbila. Sloužila jenom jako překlenovací můstek mezi scénami nebo k zobrazení vyprávění pro toho, kdo nemá představivost. Díky filmu se stal také Abrhám v SSSR velmi populární. Až mu to možná bylo nepříjemné. A co udělal s těmi tisíci dopisů od sovětských ctitelů a ctitelek? Jiný pohled na Haškův život nabízí nyní znovu uvedený film "Poslední bohém" z roku 1931. Doporučuji shlédnout poněkud zaoblenějšího Haška v podání Saši Rašilova. (23.08.2012)