Poslední rodina

Poláci to umí s kamerou zkrátka dobře. Každým rokem mě přesvědčují víc a víc o tom, že jim jde filmařina od ruky. Když pominu to, že jsem o tomto malíři neměla ani zdání a nakonec jsem tento snímek po jeho objevení i dost dlouho odkládala, jde opravdu o kvalitní kulturní zážitek, který si umím představit na nějakém fesťáku. Možná tomu maličko škodí stopáž, protože jsem si musela dát jednu mezipauzu. Nicméně. Všechny postavy jsou naprosto bláznivé, těžko říct, jestli si je zamilujete nebo si u nich budete klepat na čelo. Je možné, že obojí. Všechny jsou svým způsobem ale fascinující. Je to hodně silný rodinný příběh, jehož závěr pohne snad každým. (04.09.2017)

Film o duševně nemocném, silně neurotickém člověku, natočený na způsob Punch-Drunk Love, tam kde ovšem Paul Thomas Anderson nabízí experimentální romantickou komedii, debutující režisér Jan P. Matuszynski přichází s biografickým dramatem, v němž ani jedna postava nemá mé sympatie a jehož forma mne jako diváka ruší. Matuszynski je už ve svém celovečerním debutu hotový a plně vyzrálý režisér, s jehož uměleckým viděním světa se ale na hony míjím...toho neklidu, neuróz a klaustrofobních pocitů bylo až příliš... (03.10.2017)

Ten chlapec im ale dával zabrať. Otec to všetko pobral so stoickým kľudom ... možno sa z toho vymaľoval. Matka to nasávala ako špongia. Viem si úplne predstaviť, čo to robilo s ich vnútrom. Chvíľu mi trvalo, kým som si zvykla na túto čudnú rodinku, ale potom to už pre mňa bolo len zaujímavé ... sledovať ich životy. A ten koniec? Samotný pán Zdzislaw povedal, že každý má právo na svoje sny, ale verím tomu, že ani v tom najhoršom si nepredstavoval takýto koniec. 32 ročnému Janovi k skvelému debutu gratulujem! Úžasná muzika! (17.03.2017)

Oslava té podoby čisté, tradiční rodiny, o kterou by se primas český s genderistkami a homosexualisty porval do krve. Tísnivý kontrapunkt rodinného života a někdejší celospolečenské atmosféry vytváří srovnání i promlouvá aktuálně k dnešku a nenápadně vyzdvihuje stabilizující počínání domácích dělnic v dominantním světě uměleckých světa trubců. Pečlivé výtvarné provedení, formální pestrost i nešablonovitá plasticita postavy staršího Beksińského udržují poutavost příběhu ohroženého chladem postav i stereotypem prostředí, osobité herecké provedení. Kvalitní scénář. (29.10.2018)

Polskou kinematografii mám ráda, ale snímek Poslední rodina mi úplně nesedl. Tragické příběhy mě obvykle dojímají, jenže filmové zpracování osudů rodiny Beksińských je po většinu času chladně bezemoční. Moje pocity jsou natolik rozporuplné, že nemohu hodnotit lépe než třemi hvězdičkami. I když závěrečná titulková píseň mě docela sejmula, za tu bych dala klidně pět hvězdiček. (60%) (05.11.2021)