Poslední rodina

Rodiče trpící přehnanou láskou ke svému jedináčkovi nejsou ochotni nechat jej léčit, i když vykazuje četné známky psychické poruchy. Spratek se několikrát neúspěšně pokusí o sebevraždu a mezi jednotlivými pokusy pracuje jako moderátor v rádiu a překládá americké filmy v klubu. Po obsahové stránce je pro mě film naprosto nezajímavý, nemá mi co nabídnout, spíše bych řekla, že mi značně vadí, že o někom takovém někdo natočil film. Formálně se snímek pokouší střídat hranou dramatickou část s hraným dokumentem, který je pro zvýšení autenticity v poměru 4:3. Film provází myšlenky otce hlavního šílence, které se většinou obírají zvrácenými představami. Filmařsky zajímavý je až závěr filmu, kdy na scénu nastupuje rodina Nowakových, především pak jejich synek. Jen si říkám, že je velká škoda, že mladý Nowak nepřišel na kolu hned na začátku. (01.12.2020)

Pro mě osobně je Poslední rodina přesně tím filmem, který vás po svém skončení uvrhne do určité apatie a vy byste nejraději další hodinu jen někam zírali a skládali si v hlavě myšlenky. Když spatřím v profilu jakéhokoliv snímku přívlastek "životopisný", obyčejně mě semkne kopřivka spojená se vzpomínkami na všechny ty zážitkové faily, které reálné události převedené do filmové podoby povětšinou způsobují. Scénář a ztvárnění Poslední rodiny však jde zcela jiným směrem a stává se jakýmsi mixem rodinné psychoanalýzy s výpovědí doby a života ve Východním bloku. Neutěšená depka, silný pocit protékajícího času mezi prsty a zamyšlení nad tím, zda není co zlepšovat na našich rodinných vztazích. 8/10 (27.09.2017)

Ten chlapec im ale dával zabrať. Otec to všetko pobral so stoickým kľudom ... možno sa z toho vymaľoval. Matka to nasávala ako špongia. Viem si úplne predstaviť, čo to robilo s ich vnútrom. Chvíľu mi trvalo, kým som si zvykla na túto čudnú rodinku, ale potom to už pre mňa bolo len zaujímavé ... sledovať ich životy. A ten koniec? Samotný pán Zdzislaw povedal, že každý má právo na svoje sny, ale verím tomu, že ani v tom najhoršom si nepredstavoval takýto koniec. 32 ročnému Janovi k skvelému debutu gratulujem! Úžasná muzika! (17.03.2017)

Reziserksy debut polskej vychadzajucej hviezdy Matuszynskeho. Pre mna absolutna jednotka Febiofestu 2017. Take polske Pelisky. Vizualna dokonalost, fantasticka hudba a velmi sikovne vsunute dokumentaristicke prvky, kedze sa jedna o skutocny pribeh vyznamneho polskeho maliara. Rokmi pohnute ludske osudy zachytene pohladom z domova, nevelkeho panelakoveho bytu. Hlavny hrdina si v tazkych zivotnych situaciach dokaze zachovat humor a nadsazku a tym ma dostal. Fakt zasluzene polske orly a dielo hodne medzinarodnej filmovej konkurencie. Drzim palce na ostatnych festivaloch:) (18.05.2017)

"Nikdo není schopný dožrat jídlo tak rychle jako já." *chcíp* "Tahle kamera má ještě větší zoom než ta předchozí." *chcíp* "Umřít v 85 letech, panejo, ale tady máma to táhne na 90 a ještě je naživu." *chcíp* "Ve Švýcarsku je klinika, kde je úmrtnost po operaci jen 15% a dalších 15%, že budeš od pasu dolů ochrnutá." *chcíp* "Zatracený baterky do naslouchátka. Teď už dělají takový, co vydrží trojnásob času."*chcíp* ..... Málokterý film tak koresponduje s mým škodolibým pohledem na marné lidské snažení. Umírající manželka učí svého muže zapnout pračku, zatímco on zvědavě ochutnává prací prášek. A nakonec ho zabije sedmnáct bodných ran od kluka, co si předtím ještě dá colu a vyčůrá se. Pane bože. Pane bože! (05.06.2024)