Vita a Virginia

Až moc povedený rozjezd, na dobový film hodně moderní, svižný a překvapující... skoro jsem si říkala, že mě čeká filmová verze Gentlemana Jacka. Následně tempo zpomaluje a věřím, že tím pár diváků film ztratí, ale na druhou stranu, bavily mě herečky (Gemma je jako vždy sexy, narozdíl od Vity, která v reálu vypadala daleko více chlapsky, a Elizabeth je naprosto oslňující a zatímco v Great Gatsby mě jen bavila, tady jsem se do ní dočista zamilovala), bavil mě moderní soundtrack (dává tomu šťávu), bavily mě kostýmy (které jdou ve filmech běžně mimo mě, ale tady jsem se na nich vyloženě zasekávala očima) a vůbec, když to shrnu, bavilo mě to celé víc, než bych od zdejšího hodnocení (50%) čekala. A navíc oceňuju, když mě film seznámí s něčím, co ve mně vzbudí zvědavost a potřebuju si o tom zjistit více. Ze včerejší projekce už si nevybavím jediný dialog, ale atmosféra ve mně ještě doznívá a ráda se do budoucna podívám znovu. (30.12.2019)

Svižný náhled (podpořený nečekaným elektronickým soundtrackem) na milostné vzplanutí dvou spisovatelek: umanuté, manipulativní Vity a labilní, citově vyprahlé, geniální Virginie (Woolfové). Skandální uvolněné mravy bohémské umělecké smetánky příliš neřeší, soustřeďuje se na vnitřní prožitek silných titulních dam – jehož zjitřený náboj se ovšem postupně cyklí a vytrácí i přes zjevný zápal obou hereček. (17.08.2022)

I když film určité kvality nepochybně má, musím mu udělit nižší hodnocení kvůli tomu, že jsem se děsně nudil a musel jsem se mnohokrát přemlouvat, abych jej vůbec dokoukal. Během sledování jsem se zkrátka několikrát přistihl, že moje myšlenky se zabývaly vším možným, jen filmem příliš ne. Dále mi vadila přílišná sentimentálnost a táhlé dialogy. Kvalitní prvky však představují pěkná stylizace, kamera, výprava, kostýmy a neotřelá hudba. Soundtrack kombinující moderní elektronickou hudbu s klasikou funguje velice dobře, i když jsem se zprvu musel ujistit, zda nemám ještě něco jiného puštěného, jelikož je pro zvolenou dobu, které se věnuje film, dosti netypický. Za pozornost stojí však i Gemma Arterton a Elizabeth Debicki. Nicméně i ony nemohly z podivného scénáře příliš vytěžit. Na snímku oceňuji to, že motivoval k zjištění více informací o Virginii Woolfové. Tak tedy 2 hvězdy... (14.09.2020)

Tak v prvom rade je tu hudba, ktorá sa hodí k filmu zo súčasnosti alebo budúcnosti a nie k atmosfére spred 100 rokov. Po druhé, Virginia Woolfová mala hnusne vpadnutý vychrtlý ksicht, tak prečo ju hrá Elizabeth Debicki s pomerne jemnou tvárou? No a po tretie, keby nebola drahá Virginia symbol feminizmu, tak by sa o tejto narušenej lesbickej samovraždenej depkárke nikdy nič nenatočilo. Hoci je na zamyslenie, prečo sa šialený feminizmus tak často spája s lesbizmom, teda deviáciou. Takže ide opäť len o účelovú propagandu úchylnosti. (05.02.2020)

Gemma Arterton a Elizabeth Debicki v zajetí tělesné touhy. A nad tím převládá značná intimní filosofie. Obnažených těl obou protagonistek se divák dočká jen sporadicky. Bylo zaděláno na pozoruhodné filmové zpracování nepříliš propírané ženské intimity dvacátých let minulého století prostřednictvím dvou ikon dané éry. Aristokratická spisovatelka Vita Sackville-West se tehdy dostávala pod spodničku literární ikony Virginie Woolf. Pozoruhodné jsou na filmu role existujících žen, které vznikaly na základě jejich korespondence, čímž byla zachována věrohodnost jejich vztahu. Tehdejší společnost samozřejmě nebyla stavěná na jejich lesbické dovádění, dnešní pánské publikum by už jistě uvítalo pár pikantérií vnadných hereček. Film je ovšem nemile prudérní. Dvě liknavé erotické scény (víc jsem jich nenapočítal) určitě nenadělají skandální výtvor, tudíž zájmová činnost byla stavěna prostřednictvím filosofických dialogů a ne úplně dobrého duševního stavu Virginie. Gemma Arterton si vzala produkční dohled a na svoji sošnou kolegyni Debicki, která byla ženskou variací kvalitního dlouhého bidla, vzhlížela ze své normálně vysoké postavy. Film nevyhlíží nijak odbytě. Výpravu má příhodnou, většinu času se tráví v honosnějších interiérech, kostýmy a kadeřnické výtvory evokují dané časové období. Zajímavou složku představuje hudební doprovod Isobel Waller- Bridge, který působí nebývale moderně a netouží úplně splynout se zobrazovaným obdobím. Na mě to bylo celé příliš intelektuálně podané. Režisérka Chanya Button předvedla svůj ženský náhled na milostné pletky dam své doby a pánské publikum ochudila o nahou kůži aktérek v titulních rolích. Ty, ač převážně oblečené, sehrály svůj milostný akt skvostně. A díky nim si film zachoval svoji relativní poutavost. 6/10 (10.12.2019)