Pravý rytíř

Další film o Vincentovi, který je malíř (nedávno jsem viděl S láskou Vincent). Tento Vincent kromě toho, že je malíř je i rytíř. I když ortodoxnějším (nemyšleno pravoslavnějším) rytířem jeho otec Teodor. Dokážou se navzájem ponaučit. Jaromíra Hanzlíka jsem v roli černokněžníka nepoznal. Věkový rozdíl mezi princeznou a Vincentem nevěrohodný, přerostlý trpaslík pobavil. Jsem sice vůči českým pohádkám laskavým divákem. (25.12.2018)

Průměrný příběh. J. Komínek se doplňoval víc s "parťáky" (M. Novotný, M. Kraus, L. Vaculík), než s princeznou (L. Černá). J. Korn dva tři "štěky" zvládl, J. Hanzlík zloducha taky, stejně T. Pauhofová. Výprava podprůmerná, působila jako levná studiovka. Děj naštěstí nekomplikovaný, připomínal Neohroženého Mikeše. Charakteristika rytíře jako negramoty a jeho manželky jako renesanční ženy asi největší omyl ve scénáři. (25.12.2016)

Z každého záběru čiší lacinost a lenost. Měla jsem pocit, že si scenárista své dílko po sobě ani nepřečetl, jinak by tam nemohly být takové nesmyslné skoky, násilně přidávané scény, které na nic nenavazovaly a ke konci spousta mikro motivů, které nikam nevedly. Princezna bez výrazu, rytíř sice s pořádnými plachťáky, ale zato bez herectví, Hanzlík v převleku za papouška a Lukáš Vaculík statečně se snažící hrát hromotluckého macho rytíře, ale on na to prostě není typ. Tahle pohádka se nepovedla. Což by nebyl žádný zločin, kdyby z ní jasně nevyplývalo, že tady se nikdo ani nesnažil, aby se povedla. (03.01.2017)

Úvodní desetiminutovka slibovala vtipnou podívanou, která si bude utahovat nejen z klasických pohádkových schemat, ale také ze středověkých názorů. Jenže sliby chyby. Vtip se vypařil, příběh nedává smysl, a celé je to utahaná nuda, ve které se všechno, ať už lotroviny nebo záchranné operace, odehrává neskutečně pomalým, doslova plouživým tempem. I ti herci působí jako parta zmatených náměsíčníků za úplňku. Princ za celou pohádku nic pořádného neudělá, takže netuším, za co tu princeznu dostal, princezna působí jako by jí to všechno bylo fuk, a jediný, kdo se občas probudí, je Vaculík. Ale v tom somnambuláriu nemá šanci. Krize české pohádky pokračuje. (08.01.2017)

"Dobrý den" - "No, tak to nevim" - jediná fajn hláška, kterou lze vnímat též jako reminiscenci na Hudským napsanou loňskou zdařilůstku Korunní princ. Letos zklamal naděje, které jsem do něj tudíž vložil a co nezabil sám, pohřbil nový rejža. Základní myšlenka a koncept o.k., taky pěkný kostýmy, Vaculík dobrej, ušatý torpédo je taky v pohodě, ale jinak zlo. Zase je to celý jak od nějakýho slepýho střeva tvořícího metodou "pro děcka stačí". Střídá se plochost, dějová pitomost a hodně laciný kýč. Vaculíkova postava je asi jediná, o níž nelze v žádném momentu říci, že tvoří stafáž. Asi jediný moment, který opravdu zaujme, je, když darebák na první dobrou sejme Královnu víl střelou z kuše do zad, to se v pohádkách hned tak nevidí. Jenže ona tam pak smrtelně raněná polehává ve scenérii jak z Fili koníčků, obklopená zjevně se nudícími víly předstírajícími brécami. A proč tam strkáte Hanzlíka (těšil jsem se na něj), když z něj není poznat ani obličej, ani hlas, ani herectví a celá jeho postava působí stejně digitálně jako "exteriéry"? A proč Korna, když neumí zahrát ani ty tři věty, co jste mu tam napsali? A proč se Česká televize už dávno nevyhodila do povětří? (24.12.2016)