Zvony pre bosých

Odheroizování postav je dané dobou. Na malém časovém úseku se mění jednání vystupujících pod vlivem událostí. Bezútěšné drama, v němž vystupuje pouze ZLO (válka) a jakékoliv pokusy o DOBRO jsou marné. Ideálně poskládané figurky: dvojice partyzánů, ve které se snaží jeden přenést na druhého zodpovědnost za život zajatce. I mladičký nacistický voják je ukázán jen jako figurka. Úvodní část působí podobně jako Kočár do Vídně. Dlouhá cesta zasněženými horami na sklonku války. Nesourodé trojici vojáků zkříží cestu ženská „krev a mlíko“, takže náctiletý německý vojáček se mění v muže (nejen procesem prvního holení). Z očekávání, kdy přijde smrt některého z kvarteta „hrdinů“, vytrhne drsný závěr. Symbolika přeživší je naplněna v jejím znásilnění, které sice není přímo zobrazeno fyzicky jako v Kočáru do Vídně, ale celkem snadno si ho divák dovede představit. Název příběhu je naplněn: postupné obnažování postav vede k celkovému obnažení člověka poznamenaného válkou. Sílu příběhu dotváří patřičně dramatická hudba Zdeňka Lišky. (06.12.2009)

Existenciální drama s nejednoznačnými postavami se sice odehrává v období SNP, které je však jen pouhou kulisou. Je to sartrovská úvaha o chování člověka v mezních situacích. Mezní situace donutí člověka chovat se tak, jak by se jinak nechoval a všechno prožívá se zvýšenou citlivostí. Hlavně pokud mu teprve začínají růst vousy a ještě nepoznal ženu z intimní stránky. Zvony pre bosých je film, kterých moc není, přesto se vyplatí si jej sehnat. Skvělý scénář Ivana Bukovčana, výtečná kamera Vincenta Rosince, nádherná varhanní hudba Zdeňka Lišky a naprosto excelentní herecké výkony ústřední trojice (Vlado Müller, Ivan Rajniak, Axel Dietrich). Nejvíc mě zaujal právě mladičký Axel Dietrich v roli šestnáctiletého německého vojáčka. Viděl jsem v jeho očích strach, naději, všechno. Všechno jsem mu uvěřil. Ten film je naprosto geniální a určitě se k němu vrátím. A moc rád... (20.03.2010)

Výborná, ale pre poniektorých až príliš komorná vec má napätie i spád hlavne v prvej polovici filmu, kde sa dvaja partizáni vlečú s mladým nemeckým zajatcom. Na tému 2. svet. vojny toho u nás vzniklo mnoho, ale tento film môžme radiť k tomu najkvalitnejšiemu. Dvojica Muller- Rajniak bola dobrá voľba, navyše častá nemčina pridáva na atraktívnosti. Hudba Z. Lišky mi výnimočne prišla miestami dosť disharmonická a rušivá, ale určite to bol zámer. Dobrý úvod neskôr vystrieda nudnejšia pasáž, kde po ubytovaní príde "útecha " v podaní poľskej herečky Ewy Krzyzewskej. Záver však opäť kvalitatívne povstal a zhrabol odo mňa štyri hviezdy. 80%. (06.07.2013)

Film mi vzdalene pripominal Kocar do Vidne. Zacatek je velmi zdarily, kdy dva partizani vedou mladeho zajateho nemeckeho vojaka. V dobe, kdy se na scene objevi civilni osoba ( Viera Strniskova ) film ale ztraci na intenzite a nebyt slusneho konce dam o hvezdicku mene. Jinak herecke vykony velmi dobre. (05.07.2011)

(2x) Ďalšia perla slovenského filmu 60. rokov. Táto vojnová dráma ma opäť dostala skvelo vybudovanými dialógmi postáv v existenciálnej atmosfére konca vojny. Uprostred zasnežených scenérií dochádza k zaujímavému stretu dvoch partizánov, nemeckého vojaka i neskôr zatúlanej ženy. Každý s iným osudom a postavením na stranách barikády, uprostred jednej horárskej chaty, rozohrávajú malý boj o ľudskú česť v neľahkej situácii. Krásne dramatizované za takmer symfonického hudobného doprovodu tónov majstra filmovej hudby Zdeňka Lišku a veľmi, veľmi trpkým spôsobom odľahčené občasným ironickým humorom a absurdnými situáciami. V pamäti mi vedľa hudby z filmu zostáva nepokojne stupňujúce napätie pri rozhodovaní o živote mladého Nemca, dotiahnutom do pôsobivého záverečného stretu, čo mi vcelku pripomenulo Kachyňov Kočár do Vídně... a samozrejme nezabudnuteľný Ivan Rajniak v hlavnej úlohe. ,,Najhoršie na vojne sú tieto noci, takto spávať chlap s chlapom. Ten, kto vymyslel vojnu, musel byť určite buzerant." . . . (90%) (Československá filmová výzva 2019) (03.02.2019)