Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Ivan BukovčanKamera:
Vincent RosinecHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ewa Krzyżewska, Vlado Müller, Ivan Rajniak, Axel Dietrich, Radovan Lukavský, Jozef Sorok, Hugo Kaminský, František Gervai, František TörökObsahy(1)
I uprostřed války se dá nalézt lidský soucit. Slovenský válečný film z prostředí vysokých zasněžených hor o dvou partyzánech, mladém Němci a jedné barmance. Konec války se neodvratně blíží a německá vojska se začínají stahovat z okupovaných území. Malé šarvátky však stále panují vysoko ve slovenských horách mezi ustupujícími nacisty a partyzány. V jedné z nich se ocitnou také partyzáni Ondrej (V. Müller) a Stašek (I. Rajniak), kteří v přestřelce zastřelí dva Němce a podaří se jim zajmout jednoho mladého vojáka jménem Hans (A. Dietrich). Toho se rozhodnou odvést na štáb, aby jej velitelství mohlo vyslechnout a řádně s ním poté naložit. Po vyčerpávající cestě ale zjišťují, že byl štáb vypálen a jejich velení se nyní nachází bůhví kde. Ondrej a Stašek jsou tak uvězněni v zavátých horách společně s Hansem. Ten se ocitá v situaci, že by pro něj útěk do neznámých hor mohl být osudným, a tak je nucen svůj život vložit do rukou svých věznitelů. Hledání štábu se tak pro skupinu mění v zoufalé putování nevyzpytatelnou přírodou, kde je smrt neustále nablízku, stejně jako německý oddíl tankistů s nelítostným nadporučíkem v čele (R. Lukavský). A v horském tichu ke skupině již začínají doléhat i zvony vzdáleného kostelního umíráčku, které jsou hlasitější a hlasitější… Film režiséra Stanislava Barabáše vznikl podle scénáře Ivana Bukovčana a pojednává o absurditě a krutosti války, která způsobuje bolest všem bez ohledu na jejich věk, postavení nebo vlajku. Divákům ale také předkládá humanistické poselství o smyslu existence, soucitu, a také vážení si lidského života i mezi „nepřáteli“. Tento film byl po roce 1969 stažen z distribuce a znovu se objevil až po roce 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (61)
(2x) Ďalšia perla slovenského filmu 60. rokov. Táto vojnová dráma ma opäť dostala skvelo vybudovanými dialógmi postáv v existenciálnej atmosfére konca vojny. Uprostred zasnežených scenérií dochádza k zaujímavému stretu dvoch partizánov, nemeckého vojaka i neskôr zatúlanej ženy. Každý s iným osudom a postavením na stranách barikády, uprostred jednej horárskej chaty, rozohrávajú malý boj o ľudskú česť v neľahkej situácii. Krásne dramatizované za takmer symfonického hudobného doprovodu tónov majstra filmovej hudby Zdeňka Lišku a veľmi, veľmi trpkým spôsobom odľahčené občasným ironickým humorom a absurdnými situáciami. V pamäti mi vedľa hudby z filmu zostáva nepokojne stupňujúce napätie pri rozhodovaní o živote mladého Nemca, dotiahnutom do pôsobivého záverečného stretu, čo mi vcelku pripomenulo Kachyňov Kočár do Vídně... a samozrejme nezabudnuteľný Ivan Rajniak v hlavnej úlohe. ,,Najhoršie na vojne sú tieto noci, takto spávať chlap s chlapom. Ten, kto vymyslel vojnu, musel byť určite buzerant." . . . (90%) (Československá filmová výzva 2019) ()
Odheroizování postav je dané dobou. Na malém časovém úseku se mění jednání vystupujících pod vlivem událostí. Bezútěšné drama, v němž vystupuje pouze ZLO (válka) a jakékoliv pokusy o DOBRO jsou marné. Ideálně poskládané figurky: dvojice partyzánů, ve které se snaží jeden přenést na druhého zodpovědnost za život zajatce. I mladičký nacistický voják je ukázán jen jako figurka. Úvodní část působí podobně jako Kočár do Vídně. Dlouhá cesta zasněženými horami na sklonku války. Nesourodé trojici vojáků zkříží cestu ženská „krev a mlíko“, takže náctiletý německý vojáček se mění v muže (nejen procesem prvního holení). Z očekávání, kdy přijde smrt některého z kvarteta „hrdinů“, vytrhne drsný závěr. Symbolika přeživší je naplněna v jejím znásilnění, které sice není přímo zobrazeno fyzicky jako v Kočáru do Vídně, ale celkem snadno si ho divák dovede představit. Název příběhu je naplněn: postupné obnažování postav vede k celkovému obnažení člověka poznamenaného válkou. Sílu příběhu dotváří patřičně dramatická hudba Zdeňka Lišky. ()
Není na co čekat. Řekl si zřejmě S. Barabáš, a nekompromisně vhazuje diváka do mrazivých a zlých dnů, které zúčastněným jasně rozdává pozice. Ovšem pozice jedince je v těchto dnech vrtkavá. Rozhodnost jednat a podřídit se drsnosti doby, naráží na lidskost a soucit s tím, nadkým mi doba dovolí vyřknout ortel. Zlá doba je na ústupu a život jedince dostává větší váhu. Už není tak jednoduché zmáčknout kohoutek a pálit. Tedy, jak pro koho. Pro oddaného esesmana je to více než snadné. Soudce zde není, není čas, vždyť stačí jen zmáčknout. Zlá doba zavádí muže z odlišných stran barikád pod stejný závoj. Pod tímto černým závojem již není rozdílu, zde již není potřeba hledat viníky. Ženě nezbývá nic. Na jedné straně spálený dům, i s celou výbavou, na té druhé leží budoucí naděje, které odcházejí tak rychle, jak se dostavily. Odvážnější a osobitější režie by určitě neškodila, Liška se vytáhl nádhernými melodiemi s až barokním nádechem a herecky opět výtečné. ()
Nemám čo by som vo svojej podstate vytkol. Barababáš mal skúsenosti z podobnou tématikou už pri piesni o sivom holubovi a tuto len potvrdil svoju tvorivosť a režisérsku zručnosť. Existencionálne ladený snímok stavia na charakteroch v bezvýchodiskovej situácií - kraľuje im Rajniak a Dietriech v úlohe chlapca. Všetko v neskutočnej mrazivej scenérií, ktorá je ešte podmienená skvelou kamerou Vincenta Rosinca. Naozaj sa nenájde nejaká výraznejšia chyba, ktorá by mi prekážala. Scenáristicky vyšpikované pamätnými hláškami " ten kto vymyslel vojnu, musel byť buzerant" je to správne depresívne, stiesnené s nádychom erotiky, a ku koncu neskutočne vygradované. Takéto filmy opäť dokazujú, že sa u nás vedeli točiť skvelé filmy. Veľmi spokojný. ()
Výborná, ale pre poniektorých až príliš komorná vec má napätie i spád hlavne v prvej polovici filmu, kde sa dvaja partizáni vlečú s mladým nemeckým zajatcom. Na tému 2. svet. vojny toho u nás vzniklo mnoho, ale tento film môžme radiť k tomu najkvalitnejšiemu. Dvojica Muller- Rajniak bola dobrá voľba, navyše častá nemčina pridáva na atraktívnosti. Hudba Z. Lišky mi výnimočne prišla miestami dosť disharmonická a rušivá, ale určite to bol zámer. Dobrý úvod neskôr vystrieda nudnejšia pasáž, kde po ubytovaní príde "útecha " v podaní poľskej herečky Ewy Krzyzewskej. Záver však opäť kvalitatívne povstal a zhrabol odo mňa štyri hviezdy. 80%. ()
Galerie (6)
Photo © CS Film
Zajímavosti (3)
- Ewu Krzyzewsku predabovala Viera Strnisková. (Teres)
- Hlavní ženskou roli měla původně hrát Hana Hegerová, která jí odmítla pro pracovní vytížení. [Zdroj: aic.sk] (Willy Kufalt)
- Film sa natáčal v lokalitách Grúň, Chleb, Jánošíkove diery, Jasná pod Chopkom a Tiesňavy. (Raccoon.city)
Reklama