Bezstarostná jízda

Revolta vůči konzumu i odklon americké mládeže od stávajících hodnot znamenali, že se do zaoceánské kinematografie dostalo několik zásadních prvků. Koncem 60. let vznikly tři přelomové snímky, které se zasadily o změny studiového systému – Absolvent, Bonnie a Clyde a právě Bezstarostná jízda. Bez kompletního scénáře a s nutnou dávkou improvizace tak vznikla tahle nestárnoucí klasika, milník pop kultury, kterak dva přátelé hledají na toulkách po zemi starou dobrou Ameriku. Moderní rytíři silnic však narážejí jen na víceméně nepřátelské komunity. Jenže tady je cesta podstatnější než její cíl. Ultralevný snímek zahodil dosavadní filmové postupy a šlape si to svou cestou. „Svobodná“ kamera legendárního Lázsló Kovácse a už tehdy suverénní Jack Nicholson. V komuně hippies se v dětské roli objevila i tehdy pětiletá Fondova dcera Bridget Fonda. Nutno vidět, milovat to ale zřejmě nebudete!! (05.06.2009)

Není to taková jízda, jak je tenhle film popisován, ale úplná katastrofa to taky není. Hlavním problémem je, že první polovina je naprosto o ničem a vůbec nic důležitého se v ní neděje. Až po příchodu Nicholsona na scénu film trochu ožije. Až na konec, který vypadá neskutečně nuceně. Celé to ale zachraňuje skvělý soundtrack a sympaťák Peter Fonda, který má na film stejný účinek jako joint na jeho postavu. Přesto tenhle film generaci 60. let vystihuje vcelku důvěryhodně. (29.10.2009)

Skvělá roadmovie, ve kterém je divák vzat jako spolujezdec na velkolepý výlet po „tehdejší“ Americe – místy projíždí širými pláněmi s nekonečnou oblohou nad hlavou a větrem ve vlasech, jindy po úzkých, potemnělých stezkách, ohraničenými lidskou hloupostí a předsudky. Velmi se mi líbila ta tématická ucelenost, zajímající se o jádro pojmu „svobody“, jež však nikdy nesklouzává k jednostrannému uchopení tohoto fenoménu. Skutečně, svoboda je zde nahlížena z mnoha úhlů. Máme zde omezení svobody jak ze strany okolí, kdy jsou hlavní hrdinové zařazeni velkým množstvím postav do předem vytvořených škatulek a boxů. Nicméně jsou zde patrná i omezení vznikající z vnitřní povahy postav – v tomto ohledu může posloužit za příklad věčně ustrašený Hopper, kterého stále svazuje strach o peníze, čas, atd. Co je však nejvíce překvapivé, je pojetí věcí též z opačné strany – jakmile člověk odhodí všechny zábrany, riskuje svázání se s „nevázaností“ - klasickým příkladem jsou drogy, či „volná“ láska – velkou devízou snímku je, že tyto fenomény tvůrci rozhodně neromantizují a vidí i jejich stinné stránky. Film tedy rozhodně není nějakou bezmyšlenkovitou oslavou hippies – hlavním řídícím principem narativu je totiž hledání, spíše než nabízení předem formulovaných odpovědí. Toto hledání přesahuje často až do meditativní polohy, kterou podporuje jak pozvolné tempo vyprávění, tak výborný výběr dobové hudby. (01.05.2017)

Roadmovie z konce 60. let, takže je jasné, že pojednává o oné generaci květinových dětí - hippísáků, kteří než aby pracovali, raději se jen tak potulovali, experimentovali s drogama a láskou. Všimněme si Jacka Nicholsona, který zde má sice menší roli, ale zase z ní vyždíme co jde. Takže doporučuji zejména všem volnomyšlenkářům, anarchistům a podobné havěti. (07.10.2009)

Bezstarostná jízda se obvykle považuje za základní stavební kámen žánru road movie a za zahájení trendu 60. let, kdy se Hollywood začal odvracet od produkce určené usedlým měšťákům, které z kinosálů odvedlo pohodlí televizní obrazovky, k mladé generaci, co se na svět kolem sebe dívala jinak a hlavně se jinak chovala. Sex, drogy, dlouhé vlasy a sen o ničím nelimitované svobodě, to jsou typické atributy generace hippies. Pocit nevázanosti Dennis Hopper navozuje dlouhými panoramatickými záběry nekonečného amerického vnitrozemí, které střídá prostřihy na své hrdiny a jejich silné motorky. Je sice znát, že film neměl pevný scénář a Hopper místy zjevně improvizoval, ale díky přítomnosti ústřední herecké trojky se přikláním ke 4. hvězdičce. Nezanedbatelnou roli v mém hodnocení hraje i nekonformnost snímku - já ty jižanské vidláky, militaristické příslušníky domobrany a konzervativní maloměšťáky, které režisér konfrontuje se svými hrdiny, vážně nemusím. Na Bezstarostné jízdě si cením autenticity - film vypovídá o pocitech generace 60. let jako málokterý jiný kousek. Celkový dojem: 75 %. (17.03.2015)