Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Jitka NěmcováKamera:
Diviš MarekHrají:
Vladimír Mišík, Adam Mišík, Jaroslav Olin Nejezchleba, Pavel Skála, Jan Hrubý, Radim Hladík st., Bára MišíkováObsahy(1)
Vladimír Mišík patří k zásadním osobnostem české populární hudby. Svou tvorbou ovlivnil celou generaci umělců z hudebního, výtvarného i literárního světa. Je spoluzakladatelem (s kytaristou Radimem Hladíkem) kapely Blue Effect a přes čtyřicet let hraje s kapelou Etc. Filmový příběh Vladimíra Mišíka je složen z mozaiky jeho vzpomínání, písní, dobových i osobních archivů, z rozhovorů s kolegy, blízkými přáteli a rodinou. Střídání fiktivního prostoru na „Mišíkově planetce" s realitou na planetě Zemi vnáší do filmu rytmus, vtip, hravost a vřelou lidskost. Součástí Vladimírova osudu je i téma nepoznaného otce, amerického vojáka, po němž zbyly jen matčiny vzpomínky a dvě fotografie. Snaha dozvědět se o něm něco bližšího dlouho nevedla k žádným výsledkům, ale Vladimírův syn Adam za pomoci českých i amerických historiků pátrání po rodinných kořenech nevzdal... (Cinemart)
(více)Recenze (49)
Mišík byl samozřejmě perfektní, ale škoda, že to Němcová tak zavraždila mizerným zvukem. Vláďa mluvil místy tak potichu, že téměř nebylo rozumět, a spoustu času vyplácala na křečovitou, rádoby originální vatu, kterou mu vnutila pro oživení (slepice, planeta a spoustu další hlušiny). Vláďa má tak zajímavou tvorbu, život i kariéru, že mne mrzela každá vteřina dokumentu, promrhaná na tyto křečovité, nudné, manýristické hovadiny (obdobně si, bohužel, počínala i v dokumentu o Michnové). Pokud si povrchní Němcová začne hrát na umění, je to prostě průšvih. Místo, aby poslouchala a ocenila ty lidi, kteří něco dokázali a nechala je v prostředí, kde jsou, je jí to málo a snaží se tam nacpat své hysterické ego. Výsledek je jen trapnost, faleš a křeč. Ale zas, abych jen nekritizovala, moc mne potěšilo, že se podařilo ještě zastihnout Hladíka a zazněl v dokumentu též a potěšil i Honza Hrubeš, který moc není vidět, stejně tak jako některé archivní vykopávky videí (ten špitální s Olinem a Veselým byl nej). ()
Brilantní životopisná mozaika složená z podstatných střípků Mišíkova života, kterou glosují kromě jeho dětí i všichni jeho současní přátelé. Navíc je v pravých chvílích použit i humorný nadhled, což dokument úžasně zlidšťuje i ve chvílích dojemných situací při nečekaných objevech ze života jeho amerického otce a při setkání "na stará kolena" s jedním ze svých objevených bratrů. JItka Němcová je skutečná "paní režisérka"! ()
Starej Mišík byl fajn, ten mladej kokot mu nesahá ani po kotníky, sorry, nuda, dokument o ničem... ()
Já jsem z tohoto dokumentu Jitky Němcové nadšen. Bylo v něm vše, co tam mělo být od početí Vladimíra jeho matkou s americkým vojákem, pátrání po osudu otce, dětství, rok 68, hudební začátky Mišíka, setkání s básníkem Kainarem, tvrdá normalizace a zákaz vystupování, 1. manželství, rozvod, 2. manželství, zapojení všech tří Mišíkových dětí do dokumentu, poslanecká zkušenost, zhoršující se zdravotní stav, zjištění, kolik má Mišík sourozenců v Americe, prostě vše. V dokumentu zaznělo i mnoho písní z Mišíkovy kariéry, velký prostor byl dán bilančnímu rozhovoru Mišíka s Radimem Hladíkem, který bohužel zemřel dříve, než byl dokument hotov. Bylo tam i ukázáno vlastenectví Mišíka, který si nikdy nezadal s komunistickým režimem, ale ani s osobou Miloše Zemanoviče, když odmítl státní vyznamenání z jeho rukou jako nesouhlas s některými jeho kroky a postoji. Celý dokument vyzněl jako příklon Mišíka i Němcové k západní angloamerické demokratické společnosti, v které přece vznikla ta krásná rockenrollová hudba. V současnosti, když řada našich spoluobčanů se vyznačuje větší sympatií k putinovskému Rusku, než k USA, je nutné tento dokument z tohoto hlediska také ocenit. Na závěr mojí recenze se musím zmínit asi o nejemočnější scéně dokumentu, když se Mišík seznamuje s vydíráním jeho matky státní tajnou bezpečností, která ji chtěla donutit k spolupráci vyhrožováním, že mu syna vezmou a dají do dětského domova. Bylo vidět, jak to Mišíka hluboce zasáhlo. Ne, ten bolševickej režim byl opravdu odpornej a je mi fakt líto lidí, kteří by si přáli jeho návrat. ()
Nechápu, jak s takovým objemem materiálů, filmových i soukromých archivních dokumentů a nahrávek, může někdo vyprodukovat tak jalový film. Škoda, přeškoda, to si Vladimír Mišík nezasloužil…. ()