Sámská krev

Vzorová Skandinávie se vším všudy. Včetně nedostatku emocí a důvodů oblíbení si hlavní postavy. Přitom příběh sám o sobě má strašnou sílu a táhne příběh po celé dvě hodiny. Švédi se zjevně vůbec nezdají. Nejen, že tyranizovali Finsko z východu, ještě dávali za vyučenou Laponcům na severu. Bylo mi tak té holky opravdu hrozně líto. Kór, když jí „čistí“ Švédi nadávali takovými nadávkami, které bych si já sám ani nedovolil říct. A hlavně bych neměl vůbec důvod, protože byla po celé dvě hodiny úplně v pohodě. Jen dušičku to poznamenalo na tolik, že i v důchodu jí to pořád nedalo spát. Opravdu smutný příběh jednoho národa uprostřed národa, kterému to evidentně vůbec nikdo neusnadňoval a Švédi jsou dobří, že toto téma po filmařské stránce dokázali otevřít a přiznat si to jako chybu. (09.10.2017)

Není to špatný film, dokonce bych řekl, že velice zajímavý. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že tam jaksi něco chybí. Asi tak 65 až 70 let. A taky je tam několikero takových nelogických věcí. Malá Laponka uteče od rodiny, dojede někam do Uppsaly, a najednou začíná pod cizím jménem studovat ve škole? Já nevím, neznám podrobnosti toho, jak to chodilo na severu Evropy v té době, ale připadalo mi, že to její zařazení do systému byl až nějak moc jednoduché. Bylo to pěkné, ale znova se na to asi už nepodívám. Nicméně výkon Leny Cecilie Sparrok byl vynikající. (21.06.2019)

V první polovině filmu je dost na tělo přiblížena problematika rasismu a jeho konkrétní podoby u Laponců ve Švédsku. Zároveň je pak, stejně jako na konci filmu, poukázáno na nutnost zpřetrhání vazeb s původními komunitami při touze o začlenění do konformní většinové společnosti. Je ale relativizována správnost tohoto rozhodnutí. Sice vítězí nezávislý duch toužící po rozletu, který se v přírodních komunitách příliš nenosí, nicméně ony komunity si udržují svoji hrdost a hýčkají si své způsoby, přestože jsou většinou všemožně perzekvováni. Druhá polovina filmu, od odklonu a útěku Elle-Marie, však byla na můj vkus dosti vláčná, atmosférou polevující a od rasistické problematiky ustupující. Už to bylo čistě jen o protloukávání se životem. Ale aspoň, že to stále mělo ten severský šmrnc. Dobrý film. (07.03.2018)

Ba i ti šikovní Laponci / se silami jsou na konci / jen jeden z národů neskoná / hrůzy severu slavně překoná! Sámská krev je příběhem, který vrhá zajímavé světlo na cosi, co je směrem k menšinám zbožným přáním řady dobrých Čechů: Výsledky dobrovolné asimilace. Tam, kde hy-, tam, kde hy- / kde hynuli sobi / Čech se přizpůsobil! Hlavní hrdinka Elle Marja, dítě nikoliv přímo z Bullerbynu, je inteligentní mladá žena, která když okusí slasti minoritnosti, rozhodne se stát se Švédkou se vším všudy, podmínkám navzdory. Nastupuje identitní dobrodružství, road movie směrem pryč od okleštěného vzdělávání na bázi vymývání mozků, potupných procedur etnografie, frenologie, tajtrlíkování v kroji (který funguje jako žlutá hvězda) a pachu sobího tuku k vysněnému začlenění se do vznešené kultury utlačovatelů. Režisérka Amanda Kernell podává velmi přesvědčivou, aseptickou, do detailů promyšlenou inscenaci procesu, který se povedl - tak nějak. Obohaceno pro některé šokující zprávou o inteligenci jako schopnosti přizpůsobit se a tom, že zadaří-li se, je to vlastně dost škoda. Jojk! (09.03.2019)

Měl jsem mnohé výhrady, zvláště k těm místům, kde se film drží postdardennovského festivalového kánonu. Řešení některých situací mi přišlo moc na první, respektive byl použit první nápad, co byl po ruce. A úvod se závěrem jsou jakoby jiný film, o úroveň jinde. Ale vše nakonec přebije síla poslední scény, ten pocit bezvýchodnosti v závěru života ženy, která dostala, co požadovala, ale zákonitě tím přišla o všechno, které se povedlo emancipovat, což ale neznamená, že mohla kdykoli cokoli ovlivnit, která opustila své místo ve světě, protože si myslela, že je odsouzeno k zániku, ale za celý život se nedokázala ztotožnit s místem novým, zatímco to staré se proměnilo, sice mírně, ale natolik, že při návratu do něj by stejně zůstala cizinkou. (11.01.2018)