Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Bolek Polívka, Csongor Kassai, Jaroslav Dušek, Anna Šišková, Jiří Pecha, Martin Huba, Simona Stašová, Vladimír Marek, Jiří Kodet, Richard Tesařík (více)Obsahy(1)
Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (550)
Další z povedených počinů pana Hřebejka. No musím se přiznat, že jsem v některých situacích pociťoval opravdu silné mrazení v zádech, a to je u českých filmů sakra silná vyjímka. Prostor pro komedii zde byl minimální, protože se jedná skutečně o mrazivé drama, ale přesto se vyskytoval. Hlavně díky pánům Polívka a Dušek, kteří bylli naprosto úžasní. Na to, že se jedná o český film se dá říct jediné. WOW. * * * * ()
Stále tu sice zbylo komediální odlehčení, ale je to film o vážných věcech ve zlých časech, takže rozhodně žádná řachanda. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek to výborně táhnou, ale i vedlejší role jsou skvěle obsazené a zahrané. Sice rozumím popularitě Pelíšků, ale pro mne je nejlepším Hřebejkovým a Jarchovského filmem tento. ()
Scénář: Petr Jarchovský, Jan Hřebejk .. Jednoznačně nejlepší a můj nejoblíbenější film od tvůrčího dua Jarchovský - Hřebejk. Perla i mezi filmy z dílny polistopadové České republiky. Vykreslení mentality postav, stejně tak jako celé příběhové linie je bezchybné a koření českého filmu, herecké výkony, dávají snímku nezapomenutelný šmrnc. Komorní krutosti druhé světové války pěkně počesku. Lahůdka na 100%. ()
Pre mňa je film "Musíme si pomáhať" najlepším počinom režiséra Jana Hřebejka. I ostatné jeho snímky sú nadpriemernými dielami, ale táto hlboko ľudská dráma, odohrávajúca sa počas okupácie Česka nemeckou fašistickou armádou, je mimoriadne podarená. Aj vďaka výborným hereckým výkonom hlavných predstaviteľov, to radím ku špičke českého filmu. **** ()
Film, který především kvůli závěru nikdy nebude plně doceněn. Nepříznivé hodnocení bylo nejspíš už v době premiéry a ani po dvaceti letech to na nějaké zlepšení nevypadá. Přitom jde o Hřebejkův a Jarchovského tvůrčí vrchol, který tato dvojice už asi nikdy nepřekoná. Snímek, který nabourává tradiční černobílé klišé o hodných Češích (a zvláště o jejich chování po skončení druhé světové války) a zlých Němcích, musel vytočit nejednoho "vlastence", který rád vytahuje kecy o sudetských Němcích a současném údajně nacistickém Německu. A přitom zapomíná, jak si Češi po válce vyřizovali účty nejen s domnělými nepřáteli. Jojo, chcete po Německu neustálé ponížení, ale před vlastním prahem si zapomenete zamést, protože jste se nedokázali vyrovnat s vlastními kostlivci (viz třeba debaty o postoloprtském masakru). Musíme si pomáhat je skvělý počin a stále má co říct i novým diváckým generacím. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (26)
- Scéna, ve které je Horst (Jaroslav Dušek) s Marií (Anna Šišková) ve venkovní restauraci, se odehrává na venkovním posezení Bartoňovy útulny v osadě Peklo. (Thanoris)
- V jednom rozhovoru Bolek Polívka prozradil, že předobrazem pro vytvoření postavy Josefa Čížka mu byl jeho vlastní otec. (Olík)
-
Režisér Jan Hřebejk později napsal několik poznámek k hudební složce filmu:
- "Chtěl jsem autentickou dobovou písničku, a protože Aleš měl ještě z dob studií nějaké noty předválečných německých pisní, přinesl jednu skladbu a u klavíru mi ji přehrál. Byla to píseň o gorile, která má vilu v Zoo - německý hit třicátých let. Hrozně jsem se tomu smál, protože to mělo přesně ten bezdůvodný optimismus, který kontrastuje s dobou. Písnička nás nadchla, ale nevěděli jsme, jestli existuje její nahrávka. Pak přivezl Aleš ze Švýcarska výběr songů, které nahrál Max Raabe - takový německý Ondřej Havelka - se svou kapelou. Tam Gorila byla a zněla úžasně. Báli jsme se, že nám stejně zůstane kvůli autorským právům nedostupná, ale světoobčan Březina se naštěstí s Raabem během koncertu v Basileji osobně domluvil."
- "Rád bych se zmínil o Mikuláši Bělíkovi, což je zvláštní člověk, archeolog a muzikant, který nám hrál na skleničky. Mám pro podobné instrumenty slabost, v jedné mé inscenaci se hraje například na pilu, ale musím přiznat, že skleničky jsme trochu okopčili. Přečetl jsem si totiž, že je používali v Přeletu nad kukaččím hnízdem a napadlo mě, že to vyzkoušíme. Myslím, že ve filmu fungují, nederou se kupředu a znějí jako zvláštně naříkající lidský hlas."
- "Distributor filmu Petr Zenkl, který vím, že mám rád nwyorskou kapelu Klezmatics, mi půjčil album, které nahráli s izraelskou zpěvačkou Chavou Albersteinovou. Chava zhudebnila verše nejvýznamějších židovských básníků dvacátého století a bylo to něco úžasného. Jedna písnička mě obzvlášť nadchla, a když jsem si ji nechal přeložit, zjistil jsem, že je to takový sen o volnosti a návratu Izraele. Byla to ta průzračná jednoduchost, která člověka zasáhne stejně, jako třeba nejlepší věci od Seiferta nebo Nezvala. Šťastná chvíle přišla a Klezmatics s Chavou Albersteinovou koncertovali v Praze. Pochopitelně jsme tam nechyběli a Chava slíbila, že to pro nás nahraje znovu. Dohodnutý termín natáčení v Praze ale zkrachoval, takže to nakonec natočila v Izraeli jen s kytarou, což možná vyznělo ještě lépe." (NIRO)
Reklama