Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 911)
Byť jsem si k Pelíškům vytvořil trochu despekt, jako obranu proti jejich davové nekritické popularitě, musím uznat, že je to jeden z nejlepších českých filmů min. polistopadového období, dýchající skutečnou nostalgií a kouzlem dnů, které śe nevrátí... Scénář je śvižný a vtipný, zahrané je to do puntíku bezchybně (nade všemi se tyčí Kodetův cholerik) a krásný je i soundtrack, kterému dominuje Sluneční hrob od Blue Effectu spolu s Neckářovou Kytarou Je to marné, půjdu s davem a při další projekci si nějaké ty mouchy najdu a basta...90% ()
Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! ()
po revoluci vzniklo hodně filmů, ale jen pár se jich zapsalo do podvědomí lidí tolika hláškama (..já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? bude se smát! a otci na očích se tahá s největším exotem v okolí!). tvůrci se ,,nešetřili" a role napsané pro M.Donutila, B.Polívku, J.Kodeta atd., atd. jsou geniální. a také díky nim, jednou i nastupující generace bude vědět, že existovali soudruzi a že byl nějakej rok 1968. jak hlásal J.A.Komenský - škola hrou! komedie pro všechny bez rozdílu věku a politické příslušnosti. ,,to bude asi od soudruhů rodičů!" ()
Snímek pojednává o sousedském hašteření mezi zeleně komunistickým mozkem Šebkem a urputným bojovníkem proti režimu Krausem ("Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejsi na generálním štábu! Odkdy ty držíš Boží Hod, ty dobytku, kterej se i na Štědrej večer zleješ jako mužik!”) i škádlení mezi členy jejich rodin na pozadí událostí roku 1968. Film samotný není žádným veledílem, ale obsahuje spoustu kultovních hlášek, nezapomenutelných scén i skvěle padnoucí dobové muziky. ()
Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (124)
- Postava Šebka (Miroslav Donutil) je inspirována otcem autora knižní předlohy Petra Šabacha. Postava Krause (Jiří Kodet) je inspirována dědečkem scenáristy Petra Jarchovského. (FTP)
- Jiří Kodet (otec Kraus) se podělil o své osobní vzpomínky na den okupace, 21. srpen 1968: "Především musím říct, že jsem se snažil ve filmu co nejlépe přiblížit tehdejší atmosféru. Ten naprosto nečekaný šok, který nás 21. srpna čekal. I když to nejsem ve filmu pochopitelně já, dával jsem do té postavy hodně ze sebe. Cítil jsem vnitřní potřebu se s celou tou dobou, tím myslím, od roku 1948, nějak osobně vyrovnat. S Činoherním klubem jsme tehdy měli hostovat s představením Revizora v Moskvě, tak jsme se 20. srpna sešli a řešili, jestli pod vlivem posledních událostí pojedeme nebo ne. Dohodli jsme se, že pojedeme, ale pak jsme se tam nějak zdrželi a společensky se unavili. Když jsem přišel v noci domů, slyšel jsem v polospánku nějaký hukot, ale dost dobře jsem nevěděl, jestli se mi to zdá nebo ne. Ráno se dívám z okna a na refýži stojí nějaký člověk s vlajkou. Blesklo mi hlavou, jestli se zase nehraje nějaký fotbal, ale to jsem okamžitě zavrhl, protože bylo teprve devět hodin ráno. Tak jsem vyšel před dům, ptám se ho, co tady vyvádí s tím praporem a on mi říká: 'Vždyť jsme okupovaný Rusákama!' Okamžitě jsem se sebral a utíkal do divadla. Byla to naprosto přízračná cesta mezi tanky a zmámenými lidmi, připadal jsem si jako v nejhorším snu, ze kterého se musím každou chvíli probudit. V divadle už se zakládala odbojová buňka a hlavně Jirka Hrzán vymýšlel nejrůznější formy odboje. Mě z toho všeho ale natolik rozbolela hlava, že se všichni místo o odboj museli starat o ni." (NIRO)
- Saša Mašlaň (Jaroslav Dušek) je faktická postava ze života scenáristy Petra Šabacha. (sator)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama