Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 911)
Malíř namaloval něco co by snad ani Hřebejk neDonutil Polívku hrát. Leč stalo se. Jestli to někdo někdy dokoukal těžko říct. Každopádně jestli jo, tak už to nikomu nepoví. Jednu hvězdu dávám za Ruslanu v její životní roli. ()
kyselé okurky nikdy nebyly hořčí ()
Ne. Prostě ne. Jsou tam takový šílený stereotypy, že to snad ani není možný. A už vůbec nechápu, proč to je klasický vánoční film. ()
Hodně pomalý film a jako komedie mi to nepřipadá . Film jsem protrpěl a unudil jsem se. Zlaté socialistické komedie . Absolutně nechápu vysoké hodnocení ,dívali jsme se vůbec na stejný film ? ()
Tenhle film mám rád, Hřebejk chtěl udělat komedii, ale vzal si vážné téma. Zdá se že tohle nebude fungovat, ale ono to funguje, a to brabůrně. (Sice si myslím že to funguje více u o 19 let nladším Králičkovy Jojovy, ale zde to též funguje dobře.) To co má být vtipné, tak je vtipné, ale jsou ty dramatické části, u kterých se smát nejde. Mám rád jak Hřabejk tento film natočil např. Jak při letu letadel nejdříve než něco řekne, tak spadne letadlo z pomníku... Herci povedl bezva výkony, a jejich improvizace a hlášky jsou legendární, zejména výkony Donutila, Holubové, Polívky a Duška. A na posled soundrack, to jsou tak bezva písničky, který se do každé u těch situací hodí, a jsou dobové. ()
Pelíšky jsou vynikajícím ztvárněním života v 60. letech v českých zemích, kdy se lidé snažili najít radost a smysl v období totalitního režimu. Film ukazuje příběh dvou rodin - jedné středostavovské a druhé dělnické, a jejich boj o přežití v době společenských změn. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský vytvořili svižný, humorný a přesto vážný film, který dokáže diváky rozesmát i dojmout. Výborné herecké výkony Jiřího Kodeta, Antonína Kratochvíla a Evy Holubové dodávají filmu potřebnou dávku autentičnosti a emocionality. Pelíšky jsou také skvělou ukázkou, jak film může být důležitým nástrojem pro uchování a sdílení historických událostí a zážitků. Film je plný detailů a atmosféry, které napomáhají divákovi vcítit se do doby, o které se film odehrává. Celkově lze říci, že Pelíšky jsou nejen vynikajícím filmem, ale také důležitým dílem české kinematografie, které stojí za shlédnutí nejen pro fanoušky domácího filmu, ale pro všechny, kteří ocení kvalitní dílo s silným poselstvím a autentickou atmosférou. ()
Přehlídka těch nejlepších herců našich zemí, plno již zlidovělých hlášek a scén, plus skvěle zachycená atmosféra tehdejší doby se mi nejen každoročně o Vánocích, ale i kdykoliv přes rok rozhodně neomrzí. ()
Největší kokotina všech dob!!! ()
Po pravdě, Pelíšky mi přijdou jako každá průměrná Netflixová show, první půlka je skvělá, dobrý vtipy, skvělý děj, prostě skvělý. Ta druhá půlka byla taková, řekl bych, slabší, myslím tím, míň vtipné vtipy, horší děj, ta druhá půlka filmu měla míň šťávy. Pelíšky nejsou špatný film, akorát si nemyslím že si zaslouží 91%.... ()
🟢 Chci sledovat znovu: ANO. ()
Ach Pelíšky, když uslyším název tohoto geniální filmu, okamžitě letím se podívat. Jako malý harant jsem ten film neměl rád a ani mě nebavil a teď se můžu pochcat z každé scény. Jak můžeš bejt tak krutá, Copak nemáš kouska citu v těle. Pardon, ale nemohl jsem si pomoct. Miroslav Donutil se svým a komu ti prospějete co, je geniální a dodnes ikonické. O Polívkovi ani nemluvě, ještě jako mladý, tak jsem si ho užil. Hudba, komedie a ten pocit vánoc, to jsou taktéž ikonické věci pro tento film. Pokud jste tento film neviděli, děláte chybu. ()
Pelíšky je film, který se pokouší zobrazit českou společnost v období normalizace z různých úhlů pohledu. Režisér Jan Hřebejk nás zve do světa dvou rodin, které se liší svými názory, hodnotami a postoji k režimu. Na jedné straně jsou Šebkovi, kteří se snaží přizpůsobit a využít výhod systému, na druhé straně jsou Krausovi, kteří si zachovávají svou hrdost a odpor k komunistické moci. Mezi nimi se pohybuje Elien, mladý rebel, který touží po svobodě a odchodu do zahraničí. Film je plný komických i tragických situací, které ukazují absurditu a krutost doby. Je to film, který dokáže pobavit i dojmout, ale také podnítit k zamyšlení nad naší minulostí a identitou. Film se však nevyhýbá i určité kontroverzi, když se snaží zjemnit nebo ospravedlnit některé postavy, které byly ve skutečnosti spolupracovníky nebo zločinci režimu. Film tak působí jako nostalgická a smířlivá vzpomínka na dobu, která byla pro mnohé lidi utrpením a ponížením. ()
Miluju❤️ ()
10/10 ()
Politicky odpad. ()
Po 24 letech od vydání jsem Pelíšky nakonec přece jen viděl a vlastně mě příjemně překvapily. Stále si stojím za tím, že je to film příšerně přehodnocený a že 91% a post 10. nejlepšího filmu je tak trochu nezasloužený, kouzlo samotného filmu mu ale upírat nemůžu. Mně osobně přišla dobrá hlavně ta část odehrávající se na Vánoce, poté dle mého film trošku ztratil na tempu a hlavně závěr mi přišel kapku zvláštní (na komedii až přehnaně dramatický), jinak jsou ale Pelíšky vlastně hrozně fajn. Spousta naprosto legendárních hlášek a komických situací, skvěle obsazené a zahrané postavy, skvělá vánoční atmosféra a poměrně dobře vystihnutá situace za socialistického Československa. Za mě by to mohlo být trochu míň drama a trochu víc komedie, ale jinak dost solidní záležitost. 7,5/10 ()
Zdroj hlášek na další čtvrtstoletí. Herecky brilantní. Někteří ani moc hrát nemuseli ;-) ()
Absolutní peak české kinematografie. Takový film se vytvoří jednou za 50 let. Hromada ikonických a vtipných scén, skvělé herecké výkony (herectví Jiřího Kodeta by mohl být i na Oscara :D) a skvěle vystihnutá atmosféra 60. let. Na Vánoce jako dělaný... ()
Viděno opakovaně po letech. Film mi tentokrát přišel hodně smutný a lidé v něm vlastně nešťastní. Ale taková byla doba. ()
Asi není potřeba nikomu tento film představovat, protože se jedná o legendu, kterou každý viděl, nebo ji alespoň zná. Klasika, která každé Vánoce září na našich obrazovkách. Pokusím se tuhle legendu trošku rozvést a dovolím si ji i lehce zkritizovat. I když děj zná asi každý, tak i tak jej v rychlosti zopakuju. Děj pojednává o třech rodinách, žijící v jednom domě v jedné pražské čtvrti. A my sledujeme příběh rodiny Šebkových, Krausových a učitelky Evy s jejím synem. U mnoho filmů s více příběhovými linkami často bývá zvykem to, že jedna je méně zábavná, než ta druhá. Tady to však neplatí a divákovi je v podstatě jedno, kterou linku sleduje, protože všechny tři jsou úžasné a baví na 110 %. Každý má ve filmu nějakou oblíbenou scénu, ale jak nad tím tak uvažuji, tak jich mám tolik, že kdybych je sem všechny vypsal, tak by mě ČSFD zarazilo kvůli limitu písmen. Jinými slovy, ten film, stejně jako statisíce či miliony Čechů, zbožňuju. Ale, aby to nebylo zas tak růžové, tak menší nedostatky vytyčím. V druhé polovině začne být film vážnější a už to není ta pohodová komedie, což není zrovna chyba, ale film tak ubere z toho v čem byl v první polovině dominantní. Tou dominantou myslím humor, protože, jak říkám, druhá polovina, tedy spíše poslední třetina, z toho humoru ubere, sice humoru nezmizí, ale je ho méně, a je to celkem skok. Neznamená to, že by ta vážná část filmu nebyla dobrá, protože je skvělá, velmi dojemná a smutná, ale jednoduše nedokáže překonat tu humornou část, tu první polovinu. Z hlediska příběhu je první polovina ta zábavná až za břicho se popadající část filmu a sledovat ty přemrštěné rodiny nemá chybu. Asi každý se v některých momentech najde, tedy alespoň já jsem se ve filmu často nacházel. Ta druhá je z hlediska příběhu komplexnější, nabízí bližší poznání tehdejší doby, ztráty ideálů a iluzí, tím především poukazuji na závěr filmu, kde i ta kapička dokáže ukápnout. Člověk sleduje fiktivní příběh rodin, nacházející se v šedesátých letech minulého století, ale film navzdory jeho vzhledu komedie, tak skrývá pravdivý příběh plný emocí, lásky a skutečnosti. Ve filmu se člověk zasměje, to tedy především, ale také si zaplaká a možná si i zavzpomíná. Jak říkám, asi většina si pod názvem Pelíšky představí třeštěnou českou komedii, která však skrývá nesmírnou pravdu, které jde jen těžko odporovat. Přesunu se k hercům a tady není, co rozpitvávat. Donutil jako věrný sluha komunistického režimu baví každou vteřinou. To samé platí i o provokativním a frajerském Polívkovi a cholerickém Kodetovi. Všichni tři pánové jsou herecké esa a odvádí perfektní výkony. Samozřejmě nezapomínám ani na Vašáryovou, Holubovou a Stašovou, kde všechny tři herečky odvádí také úžasné herecké výkony. Abych tady nemusel vyjmenovávat všechny, tak to shrnu a řeknu, že všichni herci jsou perfektně zvolení pro jejich role a nemám k jejich hereckým výkonům ani jednu výtku. Čistě z technické stránky samozřejmě pochválím kameru, střih a také hudbu, která jemně a s klidem dolaďuje atmosféru filmu. Celkově se jedná o klasiku s velkým K, která se jednoznačně řadí na žebříček nejlepších českých filmů, možná, že je to i ten nejlepší, ano, asi je. Rve mi to srdce, ale asi ten půl bod za tu slabší druhou polovinu strhnu. I tak to je perfektní český film, jak z hlediska příběhu či humoru, ale také díky své emoční stránce. Je to film, který není bezdůvodně na 10. místě mezi nejlepšími filmy, tady na ČSFD. No a já se zase těším na Vánoce, jednak z důvodu pohody a atmosféry, ale také z důvodu toho, že budou opět vysílat legendární a nestárnoucí klasiku jménem Pelíšky. Známka: 9,5/10 () (méně) (více)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama