Semestr

Svědectví o existenci jedné retardované, dementní generace. Ke které sice věkově bohužel patřím, jinak se k ní však moc nehlásím. Jelikož nemám ty jejich Facebooky a od jejich světa jsem se vždy snažil udržovat co největší odstup, tak jsem si jejich realitu, vidění světa, chcete-li, mohl vždycky jenom představovat. Jo. Myslím si, že nějak takhle pitomě musí vypadat. Velkým zpestřením seriálu je hra "Která z postav je největší dement a je ti nejvíce nesympatická?", neb ač tu postav nevystupuje tolik, tak se vehementně snaží se díl po dílu ve své blbosti předhánět. Ano, jakkoli se mi většinu času chtělo u Semestru blít, tak po technické stránce je to udělané (moc) dobře a, pokud mohu posoudit, obraz dnešní mládeže zachycuje věrně. Jeden příklad za všechny - přítelkyně vám po Skypu sděluje, že jste si spolu v Berlíně tak nějak neměli moc co říci a že se odcizujete a vy mezi tím řešíte s dementem z vedlejší místnosti, která pornoherečka má lepší kozy. Ahoj lásko... 90% (12.12.2016)

I když je příběh triviální, tak na sobě nese víc než Atlas. Oceňuji inovativní formu, za kterou jsem velmi rád, protože to je konečně něco nového, něco, co jsem ještě neviděl a to je v dnešní době rozhodně unikát. Myslím si také, že opravdu v mnoha věcech uhodil seriál palec na facebook. S oběma hlavními charaktery jsem se v mnoha věcech stotožnil, ať už se jednalo o názory, postřehy na čecháčství nebo existencionalismus. Nestává se často, že bych si u nějakého filmu říkal tak často, to jsem celej já, to bych udělal taky nebo to si myslim taky, jako u tohoto počinu. Byť má Semestr pomalejší rozjezd, tak má rozhodně vzestupnou tendenci, o kozách nemluvě. Chtěl bych ještě pochválit výborně zvolenou hudbu (především Post hudba a Manon Muert) a upozornit na to, že aktéři mají zde na csfd skutečné profily (masakr). Nejvíc mě však dostal dopis z budoucnosti, který je temně děsivý a svým způsobem úderně vševypovídající. (12.01.2017)

Zdálo se mi to jako celkem originální nápad, založit celý seriál jenom na počítačových obrazovkách… ale ve výsledku je to nakonec docela nuda. Sice se s tím naše generace lehce ztotožní, ale není to vlastně docela smutný, když se naše životy dají vyprávět jen pomocí obrazovek? Co to o nás tak asi vypovídá? Jako jednohubka to ujde, ale teď se zase moc ráda vrátím k normálním filmům, které zobrazují svět mimo virtuální prostředí (a v tomhle stylu už radši nepokračujte, díky). (08.03.2017)

Seriál o skutečných účtech na ČSFD. Některé lidi mají v TOPce. Mě nemají v TOPce. Mám je také nemít v TOPce nebo se mstít seriálu? Koho z vás mají v TOPce? Jste na to hrdí? +++++ Je poměrně realistický. Je to moje cesta do práce. Je to můj oběd. Je to můj nákup. Je to můj rozhovor s kolegy. Je to moje návštěva hospody. Jsou to moji studenti na zkoušce. +++++ Ale ne tak docela. To moje moje je ještě o kousek realističtější. Moje není tak typické. Moje není tak modelové. Moje se nesnaží hledat padat do škatulek. Na moje se hůře lepí jednoslovné nálepky. Moje je plné náhod bez významu. Není to prohnané skypem. Není to lajknuté na facebooku. Není to proklikané skrze webí. +++++ Když to je nejrealističtější, mnoho to neříká. Když to říká víc, stává se to tezovitým. Ale občas... Solidní ***. (15.11.2016)

Asi nejvíc žeru ty Ufajry a fakt, že voba maj fakticky svoje profily tady na ČSFD a zrzka je ještě ke všemu aktivní! (Sorry za stalking.) Bechdel test není Bechdelův. Hejtuju fetky, stíhačky a moralizující pozérky. O to kouzelnější je, že jsem úplně stejné prokrastinující pako jako Damián a radši se podívám na striptýz holky s umělejma prsama, než abych komunikoval se svojí zrzavou fiflenou, která chytá deprese z toho, že její máti má rakovinu, že její vymatlaná kámoška s mozkem z kokainu to dotáhla bez nějakýho vlastního zapříčinění do Paříže (není o co stát) a že její nejlepší kámoš, gay, má sex častějš než ona sama. Stejně tak kouzelná je forma vyprávění týhle vztahovky na dálku s postavama, který sice považuju za uvěřitelný, protože se minimálně v Damiánovi celej vidím, ale za zbytečně dohnaný do extrému, protože nevěřím tomu, že by žádná byť sebevymaštěnější pipka opustila svojí matku, která bojuje s rakem, jen proto, aby v Berlíně u svýho kluka dělala někde bůhvíco za job. Zajímalo by mě, jak hořká ta pilule s mailem z minulosti byla, když si ta nána zrzavá vybavila, kolik toho mohla v Praze prohulit a prošňupat ^_^ V každým případě po formální stránce zajímavej počin mladýho ansámblu, herecky (aspoň co se týče Amálie a Damiána) uvěřitelný, režijně v několika epizodách překvapivě silný, a to bez ohledu na to, jak lehký nebo těžký takovýhle dopisní zpracování přes skype mohlo nebo nemuselo být. Easter eggy beru. Digguju pohled na současný vzdělání, sám jsem si po pěti semestrech vejšky řek to samý a šel do toho Utrechtu. Respekt český (filmový / televizní) omladině, do budoucna přeju spoustu úspěchů. První a poslední epizoda nejslabší, byť poslední má vtipnej epilog po vypnutí počítače a přechodem formy, kterej mě ve výsledku pobavil. Samotná pointa je přesto nejslabším článkem samotnýho seriálu a potřebovala by buď prohloubit třeba úmrtím matky, nebo opuštěním Damiána; nebo třeba kompletním překopáním. Ale to už je na jinou diskuzi. Peace out, virtuální živote - jsem rád, že nepatřím k těmhle mileniálům, moje soušl sítě sice jsou, ale spíš jen tak k tomu, abych na Vánoce popřál happy holidays, takže spousta z toho života na fejsbuku a snapchatu a bůhvíkde mi trochu unikala :) (21.12.2016)