Snídaňový klub

Výborná retrospektivní analýza mladého myšlení. Hughes se po čiré komedii Sixteen Candles pokusil přijít s něčím ambicióznějším, což ale ve výsledku trochu škodí. On celkově ten mix klasické teen komedie o stereotypech a vážnější sondy do dospívání nedrží příliš pohromadě. Překvapivě ale dokáže s přibývající minutáží dávkovat mladistvé pravdy o životě, jako žádný z podobných filmů. Nakonec zamrzí jen ta nevyváženost. P. S. Škoda, že se nikdo z výborné pětice herců do budoucna moc neprosadil. Hlavně Anthony Michael Hall a Molly Ringwald. (01.02.2011)

Teen komedie? Mě nejvic komické připadá, že jsem na tohle obětoval dual layer disk za dvacku. Odporná zrůdnost, na kterou jsem se neprozřetelně nechal zlákat, protože high school osmdesátkové filmy prostě můžu. Jenomže tady se neděje zhola nic, až na to, že jejich trucoučebna nápadně připomíná výdejnu brněského MZK. (02.02.2011)

Akademie a účelovost z toho jde cítit na sto honů. Přesto, jak jsou ty karty ortodoxně rozdané a hra s nimi tak přímočaře rozehraná, ten filigránský půvab postav a jiskření mezi nimi mě natolik zaujal, že se vůbec nedivím možné kultovnosti díla ve vybraných kruzích :-). No a pak Simple Minds a jejich "Don't You (Forget About Me)"...wow! (27.01.2011)

Zcela určitě jeden z nejlepších filmů o středoškolácích. Divadelně rozehrávané dialogy, které divákovi postupně odkrývají kdo je vlastně kdo a zároveň že nikdo není pouze tím za koho se vydává. Režisér John Hughes byl v 80. letech docela pojem. Hudba je geniální, po hříchu se ve filmu vyskytuje pouze sporadicky. Překvapí že Judd Nelson to nedotáhl v kariéře dále. Zážitek 75% (28.03.2015)

Chápu, co chtěl John Hughes říct, a obzvlášť vzhledem k pointě nebudu filmu vytýkat, že hlavní hrdinové představují dobře známé (nejen) americké středoškolské škatulky... Ale kdybych se při sledování jejich dialogů a monologů tak moc nenudil, byl bych zkrátka přinejmenším o jednu hvězdičku spokojenější. (13.04.2020)