Volný den Ferrise Buellera

Jeden z najväčších kultov (aspoň za veľkou mlákou) v rámci osemdesiatkových tínedžerských komédií na mňa paradoxne zapôsobil skôr rozpačitým dojmom. Narozdiel od ďalších uznávaných filmov Johna Hughesa na čele s Raňajkovým klubom tu v kombinácii s humornými pasážami dramatická línia (premena Ferrisovho najlepšieho kamaráta) trochu škrípe a vyznieva ako klišé, ktorému sa dalo vyhnúť. Osobne ma nemilo prekvapila aj nekonzistentná nadväznosť jednotlivých scén na seba, čo môže človeka občas zbytočne miasť. Aj napriek neduhom však Voľný deň Ferrisa Buellera v sebe nesie nezameniteľný rukopis už spomínaného výnimočného scenáristu a režiséra, vďaka čomu aj po troch desaťročiach od svojho vzniku dokáže stále dobre pobaviť. (65%) (17.03.2016)

Jé, ona Jennifer Grey hrála i v něčem jiném než v Hříšňáku! Ale teď vážně, v Americe je tahle komedie prý celkem klasika a já moc nevidím důvod proč. Broderick je sice čumáček, ale víc mě bavili jeho přátelé a další vedlejší postavy (ředitel vede). Pohoda, ale žádný zázrak, který bych chtěla viděla každý rok znovu. (19.08.2021)

První půlka celkem pobaví, bezmála čtyřhvězdičkově, ovšem až na ty části, kde se objevuje Brodedick, což asi nebyl záměr; jinak opravdu fajn podívaná se všemi 80s atributy. Ale ta druhá... ta druhá půlka neskutečně moralizuje a sklouzává k ultimátnímu kýči a červený knihovně a příběhu o nalezení vlastní hrdosti a síly v sobě vzepřít se a postavit se za své ideály, což je lol s velkým L a O a L. Tak aspoň že ta Babe je k nakousnutí =) (20.06.2008)

Až dekadentně bezproblémová happy-go-lucky záškolácká pohodovka, jejíž všeobjímající optimismus by mohl být veleprotivný, kdyby nebyl tak nakažlivý a kdyby to nebylo napsané, zahrané a natočené s vkusem a stylem, o jakém si 99 procent teenage komedií může nechat jenom zdát. Jít to tenkrát u nás… no, vlastně nevím, jestli bych tím byl morálně otřesen (byl jsem dost zaprděný osmdesátkový puberťák) nebo by mi to změnilo život; s odstupem tří dekád už mi to „jenom“ na pár dní značně vylepšilo náladu. (08.02.2019)

Upřímně? Čekal jsem od tohoto snímku víc. Po naprosto parádním snímku The Breakfast Club jsem chtěl vidět další filmy od Johna Hughese a proto jsem prvně sáhl po klasice všech klasik (alespoň co se týče Ameriky, schválně se podívejte na hodnocení tady a na IMDb) a těšil jsem se. Nemůžu říct, že by mě tenhle film zklamal, nebo nepobavil, ale bylo to takové jiné, hlavně když to porovnám s výše zmíněným The Breakfast Club, ve kterém nejenže bylo dost komických momentů, ale taky ty postavy působily reálně a uvěřitelně. Tady mi některé postavy přišly zbytečně moc ujeté a skečové. Tohle byl můj největší problém s tímto jinak vcelku povedeným filmem o jednom klukovi, který nechtěl promarnit jeden moc pěkný den. 70 %. (11.07.2014)