Letadla, vlaky, automobily

Takhle nějak si představuji americkou komediální klasiku, která se v televizi pouští stále a stále dokola o všemožné svátky. Rodinná zábava, která i na několik shlédnutí nebude nudit. Letadla, vlaky, automobily sázejí především na souhru ústřední dvojice Steve Martin a John Candy, která funguje na výbornou. Příjemná stopáž a přesně dávkované vtipy a tragické vyústění z tohoto filmu dělá pro mě u nás neprávem zapomenutou klasiku, kterou bych v televizi viděl několikrát a stále by mi to nevadilo. (19.07.2012)

Z nějakého neznámého důvodu mě dlouho odrazoval plakát, ale vysvětlení pro to nemám. Teprve včera jsem prolomila ledy a ejhle, vyklubal se z toho prima film, kde jsem měla neustále ten známý, stabilní úsměv na tváři s občasnými záchvaty smíchu. Ne moc, ale byly. Tak krásně nesourodá dvojka mně osmdesát sedm minut pomohla zapomenout na moje trable, protože oni jich zažili nespočet i když v jiném odvětví svého života. Nezapomenu na jejich jízdu autem, jejich spánek v motelu, na srdcaře Dela s jeho kroužky na závěsy a bylo by toho ještě mnohem víc. V dnešní době najít něco relaxačního, s pochopitelným happyendem, je už téměř zázrak. Možná, že se v té době točilo víc takových filmových perliček a já doufám, že je ještě najdu. Roadmovie splnila včera večer svůj účel, dokonce mně skoro ukápla slza, ale kdy? To uhodnete při zhlédnutí. Ano, je to jednoduché, předvídatelné, ale to mně bylo úplně fuk.....Díky (07.02.2017)

No tak tohle me velmi prekvapilo, pritom komedie z 80.let mam rad a povest teto komedie v podobe klasiky a slusne hodnoceni slibovaly dobrou zabavu a pro me splneni jednoho z restu ve filmovem svete. Bohuzel jsem se nezasmal asi vubec...mozna lehke pousmani bylo. Johna Candyho mam rad, Steve Martina mene, ale pro me to bylo fakt slabe. Zklamani (20.12.2017)

Úžasný film, proč tohle nedávají každýho půl roku v televizi? Jak Martina moc nemusím, tak tohle je asi jeho nejlepší komedie, v kombinaci s Candym jsou prostě geniální. Přitom stačí málo - dvojice nedobrovolných spolucestujících kteří se neustále hádají se vydává z New Yorku do Chicaga a mají šílenou smůlu. Ale fakt šílenou.To vše za doprovodu skvělé muziky, která žene příběh dopředu a úplně fantastických scének a hlášek. "Fuck" scéna s ženskou v půjčovně aut, pobyt v motelu nebo šílená jízda vypůjčeným autem se střídají s hláškami typu "Kde máš druhou ruku? Mezi dvěma polštáři. To nejsou polštáře!!!". A navíc to má krásný, i když trošku smutný konec. Parádička. (23.07.2009)

Hughesova první „dospělácká“ komedie (tedy bez teenagerů) je navenek plná praštěného slapstickového humoru, ale uvnitř dokáže být překvapivě citlivá a dojemná i pro ty nejzatvrzelejší cyniky. Když se nevrlý morous Neal (Steve Martin) snaží dostat z New Yorku domů do Chicaga na den Díkůvzdání, tak se na něj přilepí vtíravý, bezstarostný Del (John Candy), který ho svým životním elánem přivádí k šílenství. Jejich společná cesta je navíc nelítostnou ukázkou Murphyho zákonů v praxi. Vše, co se může pokazit, se pokazí. Hughes hází oběma postavám klacky pod nohy důmyslně neúprosným a nepředvídatelným způsobem a výsledkem je řetěz skvěle vygradovaných komických situací. Film se vám dostane pod kůži nejen díky chemii dvou hlavních herců, připomínajících novodobého Laurela a Hardyho, ale i díky skvěle napsaným ústředním postavám, které pod tím vším potrhlým vyváděním procházejí výrazným vývojem a s nimiž dokážeme snadno soucítit. Tohle je něco, co Hughesovi vždycky šlo, a co se v dnešních komediích (až na pár výjimek) příliš často neobjevuje. (25.12.2018)