Esteros

Tento film mě opravdu chytil za srdce. Esteros se odehrává ve dvou časových rovinách, současnost a minulost. Paralelně sledujeme příběh dospívajících chlapců, Jeronima a Matíase, jejichž přátelství postupně přerostlo v milostný cit. V současnosti se oba dva po letech setkávají a postupně jsou nám ukazovány momenty z jejich dětství. Líbilo se mi, že jednotlivá vyprávění se vlastně odehrávají úplně stejně, jako, když byli malí. Esteban Masturini a Ignacio Rogers jsou fakt krásní. Ignacio mi připomínal něco mezi Lothaire Bluteau, Eddiem Cahillem a špetkou nesmělého, plachého pohledu Normana Batese:) Chemie mezi nimi je perfektní. Od začátku snímku mezi sebou ti dva budují téměř hmatatelné "Friendlyrotic" dusno:) Jenom jsem čekala na ten moment, kdy se ta hráz skrývaných, nikdy nevyslovených pocitů, dobře udržována po celá ta léta, protrhne. Jak začalo pršet, bylo mi to jasné. Teď to musí přijít!:) Wau, what a intense, passionate, erotic scene. Scéna, kdy jsou oba zmoklí a povídají si, je dokonalá. Jéronimo tam jen tak seděl s těma smáčenýma vlasama a rozepnutou košilí, jako nějaký Sexy God, instatní eye-sex s Matíasem. Se divím, že se dokázal tak dlouho udržet. Já bych po něm asi vystartovala mnohem dřív:) Snímek má v sobě sílu nevyřčeného, mlčenlivé dialogy, hereckou souhru obou představitelů, nádherné lokace argentinského venkova, poblíž města Libres a jednu nádhernou skladbu Amores como el nuestro. Později jsem si uvědomila, že si tuto písničku vybavuji z mého oblíbeného Divokého anděla. V několika scénách jsem měla i slzy v očích. Říkala jsem si, že jestli ti dva neskončí spolu... naštěstí takový konec si tento nádherný snímek zasloužil. Oni si ho zasloužili."Jaké to bylo?" - "Co?" - "Tvoje poprvé." - "Myslíš poprvé po tobě?"😭 (27.07.2017)

To bylo trochu zklamání, těšil jsem se asi příliš, ale nudilo mě to. Jak tu píšou už jiní, téma neobjevné, stopáž dlouhá, nad vodou to pro mě drží exotická a krásná krajina. (Na druhou stranu je skvělý, že se takhle můžeme přehrabovat tím množstvím filmů s gay tematikou a dovolit si nad některými ohrnovat nos!) Kdybych měl z jihoamerický kinematografie vybírat, rozhodně větší terno pro mě byl skvělej Plan B (2009!), originální Hoje Eu Quero Voltar Sozinho (2014) nebo překvapivě vyspělej debut Contracorriente (2009) a z novějších snad ještě Mi mejor amigo (2018), kterej mi náladou a prostředím připomínal Esteros asi nejvíc. (29.05.2019)

I mě se film líbil, leč jednoduchý příběh, a přitom tak složitý(!). Jen se mě jaksi nedotkl za plných deset nebo devět bodů. Vše bylo ale v tomto snímku nadprůměrné a sem tam dobrý konec potřebujeme my, uživatelé GT, jako sůl. Jistě se k této skoropohádce vrátím a doporučuji všem, co ji ještě neviděli. A jinak od stejného režiséra zde máme i kraťas Matías y Jerónimo ... 6778 (29.10.2023)

Prostý příběh, takový trochu cukrkandl, ale zasazen do hezkých reálií. Tyto lehce předvídatelné příběhy mívají však jedno kouzlo, na které si obvykle musíme počkat do závěru: jak nechají tvůrci příběh vyznít? To už taková samozřejmost obvykle nebývá. Tady to však dopadne dobře a zas je nám na světě o trochu líp. Ostatně... proč se chvíli nezasnít a k tomu mít v puse lízátko? (14.08.2017)

Tento film zrejme skutočne napĺňa prívlastky typu "obyčajný" či "červená knižnica". Priznávam sa však, že tí dvaja ma tak chytili za srdce a tak to na obrazovke medzi nimi fungovalo, že to v konečnom dôsledku zafungovalo aj na mňa. Nepoznám nič príjemnejšie, ako zaspávať s hrejivým pocitom na srdci. (28.07.2017)