V písku - Příslib svobody

Silné téma, brutální zpracování. Syrovost a autentičnost hraje do karet všem zúčastněným. Chlapci do jednoho hrají jako o život. Možná by stálo za to film trochu prodloužit a rozkreslit více charaktery chlapců, protože když už nás někdo začne zajímat, rychle zmizí ze scény, respektive ztratí se v prachu... Škoda, ale i tak dávám pět, protože mě film hodně dostal...88% (07.01.2018)

Podařené válečné drama, které pojednává o skupinách mladých německých vojáků, kteří musí po Druhé světové válce zneškodňovat nacisty zaminované dánské pobřeží. Tedy námět, který přímo vyzývá k silnému příběhu a často i nepříjemnému citovému vydíraní, které zde ale nenajdete. Jak jistě dle příběhu chápete, tak nouze o silné momenty tu rozhodně není, jelikož ne všichni se vrátili domů a ti, kteří se vrátili, tak většinou ne zrovna vcelku. Kvalitně zpracované drama, kterému vévodí Roland Moller jakožto dánský velitel mladých Němců. Bez zbytečného patosu a také bez zbytečného citového vydírání. Zájemcům o válečnou tématiku nelze než doporučit. (20.02.2017)

The Hurt Locker 1945. Hmatatelná podprahová tenze, o co minimalističtější o to důslednější studie charakterů v mezní situaci jdoucí až na kost (doslova), nečernobíle nastolené morální otázky kolektivní viny (jde o nepřikrášlené vytahování historických kostlivců ze skříní; takový dánský ekvivalent našeho vysídlování německých obyvatel) a to celé je korunováno působivými utlumenými výkony i nebývale sednoucím (a mrazivým!) hudebním podkresem. Ždímá to emoce skrze v posledních letech již trademarkovou (zdravíme Lindholma) dánskou odtažitost, která klame tělem zdánlivou severskou chladností. Opak je však pravdou, jelikož se to zadře pod kůži jako máloco. S přehledem nejlepší válečně neválečný snímek posledních let. (17.10.2016)

Silné téma, silné zpracování. Film, který zbytečně nesklouzne k emocionální sentimentalitě, ale zároveň se nevyžívá v brutalitě. V USA by to nějak takhle natočil třeba Cary Fukunaga. Výborný Roland Moller (cena pro nejlepšího herce roku), který mi trochu připomínal starší verzi Matthiase Schoenaertse. Působivé souznění kamery a hudby, na plátně se tohle musí vyjímat. Dánský film roku a já říkám - proč ne? (10.04.2016)

Z čistě filmového hlediska je to hodně povedený film. S docela jednoduchou konstrukcí příběhu, který je ale výborně napsaný i zahraný. Nevím, kde ty herce vzali, ale všichni působili naprosto věrohodně. Nejvýraznější postavou je dánský feldvébl, který Němce zároveň nesnáší a zároveň k nim nedokáže nemít soucit. Scény zneškodňování min jsou dechberoucí a rozhodně jsem se cítil nervózně pokaždé, když kluci začali šroubovat vršek. Nicméně nakonec jsem nedal 5, ale 3. A ten důvod je nefilmový. Čím dál je od války (a čím víc filmy natáčí spíš "zápaďáci", kteří si Wehrmacht neužili v takové kráse jako třeba Bělorusové, tím víc se tam promítá současná až přehnaně humanistická optika a obviňování původních obětí - něco jako "nepřehnali jsme to?". Třeba v tomhle filmu se o tom, co vlastně Němci těch šest let dělali, nedozví divák vůbec nic. A když si k tomu pak přihodíte všechny ty Habermannovy mlýny, Vyhnání Gert Schnirch... Mladí lidé, kteří toho třeba moc nenačetli, pak můžou mít pocit, že ti zlí byli vlastně až ti pováleční "mstitelé" (ne, že by mnohdy zlí nebyli!), bez toho, proč se vlastně tohle všechno spustilo. Takže dávám tři. S poznámkou, že na podobné filmy by lidé měli koukat až potom, co se kouknou třeba na Jdi a dívej se. (30.12.2016)