Sixteen Candles

Nejprve je třeba si říct, že Snídaňový klub to rozhodně není. Dokonce ani Ferris Bueller ne.....vlastně rámcově jde, co se týče žánru, o klasickou šablonu bez jakéhokoliv invence navíc (tedy nepočítáme li Longa Duka Donga). Ale také musíme brát v potaz, že vlastně jde o režisérský debut.....debut potvrzující nástup Molly Ringwald, debut podkreslený atmosférou osmdesátých let, debut startující Hughesovu svatou teen čtveřici, debut metoucí cestičku kultovnímu Snídaňovému klubu, debut sice bez nápadu, ale debut ozářený šestnácti svíčkami na dortu nevinnosti, dospívání a prvních zamilování.......k..ňa, to jsem se rozněžnil :D (11.11.2014)

Úžasný Hughesov rukopis mixujúci odľahčenú tínedžerskú drámu s kanonádou vtipných scén. A s tradične úžasným castingom (Hall, Ringwald) a soundtrackom - i čo sa týka inštrumentáliek i popových skladieb (zo známejších napr. Oingo Boingo, Billy Idol, Spandau Ballet, či Altered Images s ich Happy Birthday). (12.07.2007)

Osmdesátá léta, eletronická hudba (Billy Idol, ...) , trapní nerdi (a John Cusac mezi nimi v menší nevýznamné roli), otravná rodina, trapasy. "Humor" je poplatný době svého vzniku, takže jsem občas valil oči nad drzostí a trapností. Ale koukatelné to je. # příběh 4 | hudba 5 | humor 3 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 5 (10.08.2011)

No tak toto bylo opravdu krušné... Vlastně se stydím, že jsem se na ono "dílo" dívala až do konce. (Záměrně nepíšu film.) Zpočátku jsem měla obavy z toho, jak bude osmdesátkový snímek vypadat. Bohužel realita předčila všechny moje hororové vize. Kromě obzvlášť odporné dobové hudby a kostýmů mě neskutečně iritovali přehrávající nesympatičtí herci, bezduchý příběh i tolik chtěné "vtípky". Celou dobu jsem si ťukala na čelo, jak něco takového může mít na čsfd 72 %. Důvod jsem po 93 minutách neobjevila ani jeden. Jednu hvězdu dávám snad jen za kazoo předvedení Brahmova Uherského tance č. 5 a za vtípek s "kmotrovským" hudebním motivem během rodinného oběda, to jsem se i zasmála, jinak mi bylo spíš do pláče. (11.06.2012)

Ach ty sladké naivní osmdesátky! Čas, kdy Americe vládl Reagan a všechny problémy se daly vyřešit hlubokým pohledem do očí a projíždkou v tátově vypůjčeném rollsroyci. Trochu mi to připomínalo American Graffiti v tom, jak se celý film odehrával během 24 hodin a především během jedné noci z pátku na sobotu. (10.03.2014)