Mlha v srpnu

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)

Program rasovej hygieny zahŕňal likvidáciu mentálne i fyzicky postihnutých degenerátov. Aby bolo zabránené ich množeniu. Aby sa ušetrilo na zdravotnej starostlivosti o nich. Nebola to prevratne nová myšlienka nacistov. Dejinami sa tiahne prinajmenej od sparťanských čias. Nacistom sa odhadom podarilo takto zlikvidovať 200 až 250 tisíc ľudí. Konvenčne nakrútený film ukazuje na veľmi nekonvenčné praktiky v jednom z týchto "liečebných" zariadení, kde sa zhodou okolností ocitne zdravý chlapec, s rebelským správaním a nevhodným pôvodom. Postupne odhaľuje maskované likvidačné praktiky personálu a vedenia zariadenia. Rozvíja myšlienky na útek z milosrdne sa tváriaceho pekla. Okrem trefného upozornenia na vskutku anjelsky vykonávané akty vraždenia z dôvodu choroby detí, či už vyhladovaním, injekciou proti bolesti alebo chutným sirupom film upozorňuje i na jednu menej známu rasovú diskrimináciu z čias nadvlády nacizmu. Chlapec - hlavná postava totiž patril k národnosti Jenišov. Jeniši/Jenišovia sú etnograficko/národnostná/sociálna skupina prevažne zo Západnej Európy, žijúca kočovným spôsobom života, s vlastným jazykom a zvykmi. Majú keltsko-židovský pôvod, niekedy sa označujú ako "bieli cigáni". Za Hitlerovej vlády, podobne ako Cigáni, boli vystavení systematickému holokaustu. Žijú v okolí rieky Rýn a priľahlých štátoch (Švajčiarsko, Nemecko, Rakúsko, Francúzsko, Luxembursko). Dodnes im štatút národnosti priznalo len Švajčiarsko. (12.02.2021)

Hodně silný drama z kterýho se dalo vyždímat asi ještě něco málo víc ale nemůžu si pomoct. Při některých scénách mi při pomyšlení, že se tohle opravdu dělo mrazilo v zádech. A proto nemůžu jinak než dát plnej počet hvězd. Dodatek: Po dokoukání a přečtení pár zdejších komentářů kde minimálně dva odkazují na dánský film Der kommen en dag(2016) jsem koukl i na tenhle film a přijde mi to jako srovnávat jablka a hrušky. Ale budiž pokud bych tedy tyhle dva filmy měl srovnávat tak u mě jasně vítězí Fog in August. A důvod je jednoduchej. Filmů o eutanáziích v dětských zařízeních není mnoho(alespoň já jsem jich moc neviděl) kdežto filmů kde se chlapci musí vypořádat s krutým zacházením jako je tomu v případě filmu Der kommen en dag je daleko víc a myslím si, že i daleko lepších. (29.08.2023)

Další dobrý německý film, střílející do vlastních řad. V době Hitlerovy vlády byli v Německu usmrcováni tělesně a duševně postižení lidé, aby se tzv. očistila rasa. Mezi ně se někdy dostali i lidé zcela zdraví, ale buď byli úplní sirotci nebo patřili k tzv. méněcenným rasám. Ernst, který se do takovéhoto ústavu dostane, sice má otce, ale patří mezi Jeniše (bílé Cikány). Jenišové jsou většinou kočovníci a absence trvalého bydliště byla také důvodem pobytu dětí v ústavu a experimentů na nich. Film určitě stojí za shlédnutí. (28.03.2017)

Z filmu mrazí. Kdo by očekával, že v doušku malinové šťávy je barbiturát nesoucí smrt, že?! Hrdinný rek sic vypadá jako by vyrůstal v Grimsby, avšak v kontrastu s herr doktor Schultz se jedná o mistrovský tah ze strany castingu. Všudypřítomné utrpení na diváka působí a současně přináší jistou míru svěžesti do stádnosti americké produkce. 80% (12.07.2017)