Sex noci svatojánské

Velice milý, přímo snad až roztomilý film. Lechtivý a vtipný tak akorát, senzačně zahraný (Julie Hagerty je naprosto kouzelná bytost). A dokonce mi ani nevadila absence jazzu, neboť Woody Allen veškerou hudbu tentokrát vycucal z Mendelssohna Bartholdyho. Co mě bavilo stejně jako spousta fórů a fórků, byly neustálé hrátky s kamerou a jejími dlouhými záběry. (21.08.2013)

V sérii Woodyho výstřelků, v nichž tvůrce umělecky tápal v hlubině evropských inspirací, je tento jednookým králem. Nejméně vystavuje na odiv, je ovšem nejvyrovnanější. Nejspíše proto, že lehčí můzy (ÚSMĚVY LETNÍ NOCI) mají k jeho filmařskému naturelu daleko blíže než Fellini nebo těžší Bergman. Odmysleme si retro náladu a přírodu amerického venkova, a film se velmi podobá jeho hořkosladké komediální klasice. Přesto film opět odhaluje limity filmaře, zejména jeho schopnosti evokovat určitou náladu, atmosféru (zde cosi mezi impresionismem a magickým realismem). Zkrátka: nemá-li Woody po ruce Gershwina a černobílý materiál, zůstává zejména geniálním komediografem, výtečným vůdcem herců a poučeným kopistou. (26.11.2005)

Na první pohled nezávažná a lehká letní komedie v sobě skrývá nečekané. Nejen brilantní humor, ale také nesmírně chytrou, poučenou a přitom rozmarnou a nadsázkyplnou práci s předlohou, bezvadnou vizuální stylizaci, připomínající prosluněná impresionistická plátna, brilantní režii i herectví, skvěle vybranou a přitom naprosto příznačnou hudbu, příběh bez slabých míst, nesmírně zábavný a zároveň prošpikovaný mnoha skvělými postřehy takříkajíc "přímo ze života", svrchovaně vybudovaný... Co k tomu dodat víc? Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, Tosim, Rob Roy (18.06.2011)

Allen, obvykle unášený krásami velkoměsta, se v Sexu povznáší nad žehrání na hmyz, písek mezi hýžděmi a jiné stesky zhýčkaného velkoměšťana a popohání podobně naladěného kameramana Gordona Willise k produkci bukalické poezii předměstkého venkova. V kulisách dovolenkového ráje lesů, luk a rustikálních usedlostí rozehrává odlehčenou shakespearovsko-bergmanovskou parafrázi, kořeněnou vtipně neveselými postřehy o nevyzpytatelnosti milostných vztahů, těkavé chemii a následcích promarnění zásadních okamžiků. Nepozváno, dostavuje se cosi, co Allen většinou ve své filmařské moci nemá - jedinečné filmové atmosféry ve formě téměř hmatatelně smyslného léta. K téhle "výplni" se vracím nakonec častěji, než k závažnějším Allenovým projektům. (27.02.2016)

Bohužel, tohle se Woodymu moc nepovedlo. Největší problém vidím v příliš dlouhém úvodu - než se přejde na hlavní zápletku, jen se mluví, někdy až moc, děj se nikam neposunuje a přitom uběhne asi polovina stopáže - jestli jsem si dříve říkal, že nápadů mohlo být ještě více, tady by zase naopak prospělo zkrácení. Stejně tak mi moc nesedlo obsazení - poprvé se mi u Allenových komedií stalo, že kromě jeho samotného nikdo z herců nedokáže stabilně pobavit a tak vše musí zachraňovat intelektualismus na sto způsobů, který vždy někdo doplňoval. Jinak tohle bylo moje první setkání se spoluprací Woodyho s Miou Farrow a bohužel, o vyrovnání se sympatické Diane Keaton nemůže být ani řeč (nominaci na Malinu se asi nedá moc divit)... (21.05.2010)