Na prahu války

Filmy Terrence Malicka mám rád a přestože mi jeho nová tvorba ne vždy sedne, minimálně po audiovizuální stránce se jedná o přelomová díla. A Hidden Life na tom není jinak a i přes nepřítomnost kameramana Lubezkiho je to na pohled neuvěřitelně krásný film, který se tentokrát zaměřuje na krásy rakouských hor. Bohužel film trpí na svou přemrštěnou délku, která je v tomto případě až neúnosná a vzhledem k tomu, jaké má film tempo a neustále se opakující záběry (občas mi přišlo, že se opakují i scény) by se celý příběh vešel do dvou hodin a i tak by se celý příběh zbytečně táhl. A Hiddne Life se velice brzy okouká a prvotní okouzlení je pryč po první půl hodině a přestože byste měli s hrdiny cítit, spíše budete cítit nepochopení. Jak k jejich chování a zarputilosti, tak i k výsledné podobě filmu. A je to škoda, protože A Hidden Life mohl být divácky nejpřívětivější Malickův film. (29.07.2020)

Film je skutočným príbehom o živote mierového aktivistu Franz Jägerstättera (Franz Huber) zo Sankt Radebundu v Hornom Rakúsku. Thomas Merton (americký kňaz a spisovateľ) ho vytiahol zo zabudnutia a zaradil kapitolu o ňom do svojej knihy Viera a násilie (1968). Už v roku 1971 vytvorila rakúska televízia v koprodukcii s nemeckou ZDF televízny film pod názvom Der Fall Jägerstätter. Následne v roku 2011 bol natočený dokument Franz Jägerstätter: Mann des Gewissens, (Franz Jägerstätter: Muž svedomia). Po vydaní Franz Jägerstätter: Letters and Writings from Prison (Väzenské listy a spisy) spracované v roku 2009 jeho bibliografkou Ernou Putz od nej získal Terrence Malick autorské práva na natáčanie filmu Skrytý život (Ein werborgenes leben) 2019. Film nám rozpráva príbeh človeka, ktorý sa drží svojich zásad a princípov až do svojej smrti. 12.3.1938 vstúpil nemecký wehrmacht do Rakúska a bez jediného výstrelu ho obsadil, tým sa stalo súčasťou Tretej ríše. V apríli sa konali v Rakúsku voľby a v nich jednohlasne anexiu Nemeckom schválili. Jediný, ktorý bol proti enexii v St. Radegunde bol Jägerstätter. Nemohol byť dobrým katolíkom a zároveň aj nacistom. 17.6.1940 narukoval do Wehrmachtu a v apríli 1941 na zasiahnutie starostu dediny bol prepustený aby mohol pracovať na farme. Práve v tomto období sa začal lámať jeho svetonázor. 23.2.1943 bol opäť povolaný do armády, nastúpil 1.3.1943 ale odmietol vykonať vojenskú prísahu a sľúbiť vernosť Hitlerovi. Nasledoval proces zatknutia, vojenského súdu a 6.7.1943 bol odsúdený na smrť za podkopávanie vojenskej morálky. Popravený bol 9.8.1943 v Berlíne Charlottenburgu. Ešte nejaké perličky. Vo filme boli použité aj filmové ukážky z nacistického propagandistického filmu Leni Riefenstahl „Triumph des Willens“ (Triumf vôle) z roku 1935. V Tretej ríši za odopretie zloženia prísahy Hitlerovi z náboženského presvedčenia bolo zatknutých viac ako 30 000 vojakov a z toho takmer 25 000 bolo popravených. (28.02.2020)

Jdi a dívej se, Deník venkovského faráře, Zánik samoty Berhof, Armáda stínů, Ať žije republika, Strom na dřeváky, Démanty noci, A co dále Baltazare, Diktátor, Obchod na korze nebo třeba seriály Bratrstvo neohrožených (pokud si ho správně pamatuji), Svět ve válce a Heimat - u Skrytého života jsem si neustále domýšlel témata, děje a postavy z těchto filmů. A také naopak: imaginárně jsem si přenášel zdejší dvě hlavní postavy i s jejich příběhem do světa těchto filmů. Čím víc jste jich viděli, tím víc se vám to bude líbit. Obohacující zážitek. V neposlední řadě to funguje jako polemika ke Scorseseho Mlčení! (03.05.2020)

SPRECHEN VERBOTEN Je třeba konstatovat, že je Skrytý život po obrazové stránce dokonale vyrobený film. Kdyby byl jeho tvůrcem kdokoliv jiný než Terrence Malick, nešlo by se vyhnout podezření, že příběh nesložené přísahy věrnosti slouží jen jako záminka pro běhání po viewpointech na alpská údolí. Jenže Malickovi o konsekvence nezlomné křesťanské zásadovosti jde a zvolený způsob natáčení, kombinující v nestřídmých porcích úchvatné výjevy stvoření, rurálního života a inu, i toho ostatního, klade na diváka nemalé nároky nejspíš zcela vědomě. Pro Malicka jde o způsob, jak nechat diváky nést část břemene, které na sebe naložil hlavní hrdina Frantz (výjimečně proti národnímu socialismu naladěný August Diehl, jinak známý především slabostí pro karetní hry a uniformy SS - Hanební pancharti, Spojenci). Přes všechnu tu krásu a působivost schystává Malick těmi 174 minutami, směřujícímu rychlostí božích mlýnů, učiněné martyrium. A má to tak být. Tváří v tvář filmařské prozřetelnosti (včetně té Malickovy), odhodlané v mnoha směrech k autenticitě a k nemilosrdné zážitkové formě, zůstává rozum stát nad rozhodnutím nechat hrát německy hovořící herce z větší části (tedy ne všechny!) anglicky, včetně takových, jako když si "úspěšného světce" Franze Jägerstättera v Berlíně osobně odsoudí Bruno Ganz. Méně iritující, ale majiteli poučeného oka k pousmání jsou výjevy tvrdé rukodělné dřiny, odváděné berlínskými hereckými áčky na zjevně strojově obhospodařovávaných polnostech. Zvonění v uších, navozené nadmořskou výškou a tvrdou angličtinou pomáhají zahnat Bach, Beethoven, Handel, Dvořák, Gorecki, Kilar, Part, Schnitke. When you give up the idea of surviving at any price... a new light floods in. (27.06.2021)

Já si pořád říkal proč mi to těma nudnejma dlouhejma scénama, monologama a detailama na přírodu připomíná Tenkou červenou linii a pak to vidim (ta aspoň měla skvělý válečný scény a závěr se sebeobětováním dával smysl, ne jako tady). Dlouhej ucajdanej příběh jednoho idealisty, který si myslí, že svým “odbojem” spasí svět. Místo toho obětoval sebe a vlastně celou svou rodinu. Čím byl film delší, tím víc mě začínal hlavní “hrdina” srát a příběh nudit. Záběry z vesnice, kde místní burani nechávají rodině sežrat činy jejich otce mě taky nebavily. U sester chvíli člověk nevěděl která je která a ze začátku ani nebylo jasné, kdo co po kom chce. Starosta po Franzovi, manželka po Franzovi, sestra po Franzovi, Franz po všech ostatních. Velké zklamání. Hvězda za krásnou alpskou přírodu a obsazení, ale jinak naprostá ztráta času u rádoby uměleckého filmu s vyšším podtextem. (08.02.2022)