(Ne)obyčejný kluk

Som príjemne prekvapený. Čakal som niečo čo bude za emócie ťahať podstatne viac. Ale kupodivu to bolo celkom milé. Jasné všetko je to americky cukrové a emócie a myšlienky sú tam podávané popisne a účelovo. Ale raz za čas to neuškodí. Tremblay na to, že je ešte taký krpec hrá prvú ligu a nie len v tomto filme. Na zabitie večera viac ako dostačujúce. (28.03.2020)

Vzaté v širších súvislostiach: naozaj je americký vzdelávací systém taký podradný, keďže blbí Američania nevedia hlavné mesto Stredoafrickej republiky a kde je Slovensko? Namiesto toho sa učia kreativite, tímovej práci, sebaprezentácii a zdravému (?) sebavedomiu. U nás by chalanisko skončil v špeciálnej škole s deťmi z osady a do konca života sa živil doma v izbe lepením sáčkov alebo navliekaním gorálok. K filmu: pátos sa nezaprie a Amíci bez neho už nie sú schopní natočiť žiadny film. Keby to bolo brané len z pohľadu Auggieho, tak by to bol priemer. Fokus na iných členov rodiny a priateľov tomu veľmi pomohol. (02.03.2018)

"Obyčajná tvár" je film o chlapcovi Augustovi Pullmanovi, ktorý sa narodil s vadou tváre. Pre svoje estetické postihnutie to nemá v živote jednoduché, ale napriek tomu sa nevzdáva. Je to snímok, ktorý hrá na city, miestami doslova citovo vydiera diváka. Musím však uznať, že je to po filmárskej stránke profesionálne natočené. Vypočítavo dojímavé filmové dielo. Ja si však nedokážem odpustiť cynickú poznámku. Viete si predstaviť, že by sa starej veľkohubej anorektičke Julii Robertsovej a krivonosému trotlovi Owenovi Wilsonovi podarilo spoločne splodiť pekné dieťa? Ja veru nie. Výsledok ich potencionálneho párenia presne zodpovedá podobe malého Augusta Pullmana. *** (31.03.2020)

Narodil se s vadou obličeje, podstoupil nespočet operací, aby vypadal alespoň tak, jak vypadá. Nemůže za to, nezmění to. „Možná my můžeme změnit, jak se na něj díváme,“ reaguje ředitel školy a divák moc dobře ví, o čem tenhle kousek je a bude. Auggie je přesto fajn kluk, kterého dosud vzdělávala doma máma Julia Roberts (jako vždy usměvavá a spolehlivá). Nyní přichází poprvé do školního prostředí, děti jsou samozřejmě svině, takže nejprve sedí ve školní jídelně sám, postupem času ale obklopený spolužáky. Mezitím se seznamujeme s pohledem druhých osob, takže záhy pochopíme, jak Auggieho vzhled ovlivňuje jeho sestru a další. Američané tyhle cukrkandlové kousky rok co rok potřebují a nutno podotknout, že i umí, výsledek ale potěší kdekoho svou lehkostí, procítěností i humorem, který samozřejmě potřebuje absolutně optimistické vyznění na všech frontách. Na dřeň nikdy nejdeme, několik scén je zbytečných nebo zbytečně dlouhých, ale vesměs převládá spokojenost. A toho času jedenáctiletý Jacob Tremblay jen potvrzuje, že je slušný talent. (23.01.2019)

Ponaučení a doják. Sladké jak pověstné hovno z nutrie a reálné asi tak jako demokratické volby v Severní Koreji. Ale zároveň je naprosto jasné, že Chbosky to takhle průhledné až pohádkové prostě chtěl.  A za vší tou příručkovou sladkostí o správném přístupu k dětem, kamarádům a k sobě samým se nenápadně dějí ty skutečné věci. Všimli jste si jak třeba během filmu zkrásní unavená máma Julie Roberts nebo stěru jak jinak než skvělého Mandy Patinkina vůči nabubřelému zbohatlíkovi, rodiči. - " Ve školské radě mám pořád dost dobrých přátel,, pane řediteli! - Já jich tam mám víc."   Sympatické i v tom, že jsme poučováni jen v hodnotách prostých, řekněme lidských  A takhle se poučovat klidně nechám.  Ovšem lidé otrávení dnešní společenskou ufňukanou rasově-genderovou  kontroverzí asi raději ruce pryč. (24.11.2022)