Zlatá číše

Film, čo cez deň otupí a večer uspí. Zaoberá sa neverou z ranného 20. storočia, aká sa od tej dnešnej líši snáď len inou módou. To zásadné pretrváva, protagonisti sa utápajú v klamstvách, večnom skrývaní sa a nakoniec aj tak končia s uslzenými vreckovkami. Čo sa filmu týka prirovnal by som ho k snobskému večierku plného pretvárky, nezaujímavých spoločenských rečí a povrchných pohľadov. Čiže nič, čoho by sa ktokoľvek pri zmysloch chcel zúčastniť. Mne sa pozdávalo snáď len ono vykreslenie doby a šikovné vysporiadanie sa s jedným párom, inak bieda so známym hereckým ansámblom. (30.09.2017)

Ve snímku nacházíme tradiční milostný trojúhelník muž – dvě ženy (Adam Verver je přece jen trochu odsunut na vedlejší kolej). Film má poměrně dost pozvolné tempo (dovoluje to i více než dvouhodinová stopáž), režisér v úvodní pasáži tráví dlouhou dobu vykreslením postav, jejich motivace a charakterů. S postupem času napětí narůstá, ovšem v samotném závěru se bohužel rozplývá do ztracena. Nadějně rozehraný příběh postrádá vypracovanější závěr, který by podtrhl to, co se na plátně dvě hodiny odehrávalo. (09.01.2006)

Není to vůbec špatný film, a to hlavně zásluhou herců a jistě reřiséra. Ano je to suché, ale všechno ve spojení James Ivory - Henry James takové je. Protože oba vypráví o době a společenském rozvrstvení, kdy projevovat své emoce -byť třeba falešné a negativní- nebylo zrovna nosné, kdy vládla konvenčnost a pokrytectví. V tomto filmu musí člověk hledat náznaky, nebijí ho do očí, musí naslouchat a mít oči dokořán, a hlavně tu musí být snaha pochopit jednání postav, ač někdy divné. Myslím si, že pokud takovou odezvu film vyvolá, nemůže být špatný, natož špatně zrežírovaný nebo zahraný. Upřímě, já jsem byla napnutá k prasknut, jakou lež nebo narážku zase někdo vypustí z úst ve jménu čohosi vyššího a lepšího! A nebyla jsem zklamána. (05.02.2005)

Od Henryho Jamesa som čítal iba "Portrét dámy", pretože som chcel vedieť, z akej predlohy vychádzala Jane Campionová pri svojom filme. Predloha bola rovnako skvelá ako film. Pri Ivoryho Zlatej čaši takúto možnosť porovnania zatiaľ nemám, ale s najväčšou pravdepodobnosťou zvíťazí román. James Ivory je buchnutý do starého dobrého Anglicka i Talianska, do starých domov, obrazov, starožitností a všetkých tých krásnych prepotrebných zbytočností. Ja takisto, takže nemôžem povedať, že by ma film v tomto smere nebol oslovil. Jediná emócia, ktorú si však z neho odnášam, je dosť kruté rozčarovanie. Takú suchú akademickú adaptáciu (navyše dosť podozrivo kopírujúcu Campionovej postupy) som od Ivoryho rozhodne nečakal. Mimochodom, ak má filmár k dispozícii najpôsobivejšie klasicistické interiéry na svete (Syon House) a nedokáže z nich vyťažiť zaujímavé sústo, patrí do núteného dôchodku. (18.11.2004)

Nemohu říct, že bych se vyloženě nudil. V tom filmu ale chyběl náboj a to velmi. Téměř pořád se culící Amerigo šel už docela na nervy, Charlotte jsem její vášeň prostě nevěřil, Maggie byla neslaná nemastná a jedině Adam Verver mě přiměl přiklonit se ke třem hvězdičkám, protože byl zahraný sice rutinérsky a nijak překvapivě, přesto tam ale seděl. Škoda, mohl to být mnohem lepší film. (04.02.2005)