Déšť padá na naše duše

Co nám chtěl básník říci tímto "příběhem" mi zůstalo ukryto tak dokonale jako Natascha Kampuschová rakouským policistům pod Priklopilovou garáží. I pokud bych přijmula za svého kriminálníka lidumila a školačku s dobrodružnou duší, nepodařilo se mi ani k jednomu najít vztah či snad dokonce náznak sympatií. Má to hezkou kameru i občasné vizuální nápady, ale scénáristicky a režijně je to dokonalý paskvil, kterému chybí jakékoliv poselství. (06.05.2015)

Určitě bych se nebála srovnávat Balcův film Dážď padá na naše duše s Bessonovým Leonem, který připomenul ve své době skvělé možnosti příběhů zdánlivě nerovných dvojic. Rena a malou Portmanku zde zdařile suplují Ollé a Svarinská, která nám od té doby mnohokrát dokázala, že je skutečně talentovaná a není jen bezprostředním dětským hercem. Poprvé jsem se s ní setkala v seriálech Keby bolo keby a Nesmrteľní a od té doby je její jméno v obsazení určitou zárukou kvality. Balco nám přinesl nevšední slovenskou roadmovie o psanci skrývajícím se v podunajské přírodě. Na poměry tehdy skomírajícího slovenského filmu vznikl projekt, za který se nikdo nemusí stydět, i klasické složky, které malým národním kinematografiím dávají zabrat, jako jsou humor a akce, zde šlapou jako hodinky. (30.04.2021)

Nápad by ešte ušiel, lenže tu potom prichádza na radu scenárista, režisér a nakoniec dramaturg. Ani jeden z týchto tvorcov slovenského filmu s mysterióznymi prvkami neodviedol svoju prácu aspoň dostatočne. Takže film nudí, jeho myšlienky sú nám prvoplánovo hádzané priamo do očí a uší a každý návštevník kina sa musel pri návšteve kina cítiť trápne. Niečo podobné sfilmoval Shyamalan v podobe Signs v tom istom čase a to je film, kde tí spomenutí tvorcovia svoju prácu odviedli skvele. Pointa je vlastne totožná. (30.06.2012)

Je na tom filmu něco zajímavého. Asi to bude jeho svým způsobem zvláštní atmosféra. A navíc ho povyšují dvě složky: hudba od Pehy promlouvající krásným hlasem Kataríny Knechtové a především pak malá, leč dokonalá, Kristína Svarinská. A tak jsem jej viděl už dvakrát a kouknul bych se klidně i potřetí. (14.12.2013)

Toto je mocné! Keď si presvedčený o tom, že neexistuje skutočne dobrý slovenský film... a potom uvidíš toto. Vďaka Kristíne Svarinskej to teda musí byť prvotriedne pedofilské pošušňáníčko. Ale nie, tá holka bola fakt dobrá. A okrem toho je to film nádherne zasadený do prostredia dunajských luhov, kde sa tak blízko stretáva post-komunistická džungľa s prírodnou divočinou - a to celé na úzkom páse toho najpodivnejšieho pohraničia, ktoré mám tak rád (srdce). Preto asi ani niet divu, že sa nad ním dojímal už dávno predtým Štefan Uher vo svojom Slnku v sieti. A stavím sa, že práve ním sa Vlado Balco inšpiroval! Dážď padá na naše duše oplýva skutočne unikátnou poetikou, ktorú vytvára jednak toto prostredie, ale tiež bohovské postavičky (môj obľúbený Stano Dančiak tu ide mocné bomby, nech mu je zem ľahká) a miestami také nádychy magického realizmu. Zároveň ma ale zaráža, ako strašne sa slovenský film líši od toho českého. Zdá sa mi, že nenesie zhodné znaky v oblasti štýlovej, produkčnej, no ani v dramaturgii a výbere témat, ktorým sa venuje. Človek by si povedal, že na Slovensku sa bude jednoducho "okukávať", ako sa to robí, od českých kolegov. Ale nie. A na človeka, zvyknutého výhradne na český film, ktorý sa neustále pretláča aj do slovenských teliek, potom takýto zjav pôsobí mnohokrát vyslovene DIVNE. Je fakt, že skôr ako český film, tento film Vlada Balca pripomína takú tú rakúsko-nemeckú (asi skôr televíznu) produkciu. Nenormálne pekný film... (25.01.2019)