Volha

po prvním díle, který byl na hranici snesitelnosti se Volha nakonec rozjela do (ne)sympatického retro komediálního dramatu s nezvyklým antihrdinou ve svém středu. Pekárek je totiž jednak prospěchář, který je schopný udělat prakticky cokoliv  pokud mu z toho něco kápne, ale také je naprostý ignorant, kterému v jeho omezeném vidění všeho nedochází vlastně vůbec nic. Nedokážu úplně posoudit do jaké míry je Volha objektivní, protože sám si matně pamatuji až závěr osmdesátých let, ale je mi tohle zpracování vlastně mnohem sympatičtější než v jiných seriálech. Nejvíc mrzet tak může jen určitá zkratkovitost, kdy se tvůrci snažili do pouhých pěti dílů nacpat co nejvíc a některé události tak divák vidí jen na okamžik a nebo vůbec. Nejsmutnější na tom nakonec je, že takových Pekárků je dnes stále plno a jsou jich plné internetové diskuze. Jakkoliv i dnešní doba má svoje mínusy, vrátit se do tě předlistopadové by chtěl snad jen blázen...a nebo někdo jako Standa - třesu - Pekárek...70% (01.05.2023)

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa „voe“ Pekárek nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. (Zatím) se ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Každopádně StB mu nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Pochvala i pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Místy uskákané, jindy umělé, občas variující situace z minula. Škoda i některých málo prokreslených vedlejších postav, dámy jsou tu často za ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy. Ale celkově dobré. Ještěže ty dvě barevné televize ukecanému prospěchářovi a křupanovi zůstaly… (18.06.2024)

Asi je to velkou měrou tím, že nemám rád filmy/seriály s antihrdiny. Standa Pekárek není žádný padouch, ale je to nesympatická postava. Navíc dost sprostá, až přehnaně, i když nemám problém s tím, že by byla postava nereálná. Vztahy v československé televizi byly zajímavé. Politické pozadí také. Ale kromě náhledů do minulosti nebo zobrazení známých postav (například Landovský či Gott) nebylo nic, čím by mě seriál bavil. Pět dílů nebylo moc a na jednu stranu vnímám děj a postavy dost povrchně, ale na druhé straně nevidím nic, čemu by se seriál mohl věnovat a mě to bavilo. Vyprávěj je sice taková více pohádka, ale za mě zábavnější. (02.05.2023)

Budu lehce spoilerovat. Seriál jako takový byl fakt podařený a bavil jsem se. Vymazlené postavy, ať už hlavní Standa Pekárek v podání skvělého Kryštofa Hádka, tak i vedlejší. Celý seriál měl správné grády a fajn směsku humorných hlášek i scének k zamyšlení, jak se nám tu vlastně žilo. Jediné co mě mrzelo, byl poslední díl, který mi přišel takový trochu přehuštěný informacemi, až působil jako moc rychlé ukončení. Skoro si to zasloužilo rozdělit do 2 dílů. 1 ještě trošku zaměřit na komediální výjezd do Vídně a o tom jak to tam chlapi čecháčkovsky ochcávali. No a v posledním díle dát trochu prostoru k vysvětlení, jak se která z postav ke svému korýtku dostala. Hlavně STB hošani a taky lidi z opačné strany barikády. Tak to byl takový přepálený rychlý finiš. Škoda ho, protože jinak byl celý seriál skutečně parádní stylovka. Třesu šéfe. (12.06.2023)

Rito, melouch, kšeftík, nachcat klouzačku, pohodička, klídeček a prdeníčko. A hlavně nohy v teple. Dvě barevné televize a tři auta jsou pro Standu důležitější než vlastní rodina. Přesně tihle lidi se školou života vzpomínají na minulý režim s láskou, protože po revoluci zůstali zcela osamoceni ve svém mikrosvětě deziluze. Za socíku se přece tak špatně neměli, no ne voe? Silné 4*. (06.05.2023)