Ghostland

Pascal Laugier se před deseti lety dostal do povědomí vcelku drsným a brutálním počinem Mučedníci. Jednalo se o těžkotonážní bizár se snahou jít do jakési filozofické roviny. Pro mě ale jaksi bezvýsledně. Na rozdíl Ghostland je sice také extrémní, ale jen o něco méně a navíc s několika dějovými twisty. Ty sice nejsou tak těžké na přelouskání, ale aspoň dokážou maličko příběh osvěžit. Neřekl bych ale tolik, aby se rázem z Ghostland stal kdovíjak výjimečný počin. Krom pěkného domovního interiéru s retro starožitnostmi a tísnivého domácího vězení, které postavám vytvoří párek dvou pošuků, je příběh a scénář dost o ničem. Byla to zkrátka dobře natočená nuda s pár světlými momenty, ale jinak nic víc. Plusem jsou odkazy na Lovecrafta i jeho mihnutí se v jedné snové scéně. (30.08.2018)

Od Ghostlandu nečakajte žiadnu stokrát videnú ducharinu. Názov filmu síce môže byť dosť zavádzajúci, no v príbehu o nahnevaných duchov veru nepôjde. Snímka už behom prvých 15 minút naberá poriadne grády, čo je pri hororovom žánre príjemnou výnimkou vybočujúcou z radu. Na prelínanie realít sa spočiatku pozerá skutočne dobre, no po nejakej dobe si na to zvyknete. Osobne som však dokázal len veľmi sťažka prekúsnuť výslovnú nereálnosť zápletky, kedy za dlhú dobu nikomu zo susedného okolia či blízkej rodiny neprišlo divné, že v inklinovanom dome žije ktosi úplne iný a po pôvodných majiteľoch sa prepadla zem. Za atmosféru a originalitu dávam napriek spomínaným negatívam slušné 4*. (30.06.2018)

Parádní vypravěčská piruetka a pořádně intenzivní cvokhaus! Laugierovi jsem sice věřil, ale vzhledem k tomu, že film nepředcházela pověst velké hororové události (jako tomu letos bylo u Tichého místa nebo nadcházejícího Hereditary), jsem očekávání mírnil. Možná hlavně díky tomu jsem nakonec tak příjemně překvapený. Ghostland sice nemá filosofické přesažno jako Mučedníci, jimiž se Laugier prosadil, ale rozhodně dodává více hororového uspokojení než The Tall Man. Na filmy z tohoto ranku jsme byli zvyklí před deseti lety, následně ustoupily do pozadí takovým způsobem, že dnes opět mohou působit jako svěží vítr. Konečně zase hororová akce, která je utržená ze řetězu a bolí! Akce, kde se postavám dějí takové věci, že divák věří, že je opravdu hluboce traumatizují a nediví se jejich hysterii. To vše navíc zabalené do prvotřídní technické formy, odehrávající se v interiérech hororově skvostné barabizny a ozvláštněné vyprávěcí strukturou, která dává smysl (byť si dokážu představit, že pro někoho bude samoúčelná). Tleskám. (11.06.2018)

Máte už v hlavě jasno, o čem tento horor bude? Tak přesně o tom není. Možná vás trochu nalákají dva krotké spoilery, které vám snad nebudou kazit zážitek. Tak za prvé – navzdory názvu se ve filmu nevyskytuje ani jeden duch. Spoiler číslo dvě? U hororů bývá dobrý zvykem, že první půlhodina je ve znamení oťukávaní a úvodní expozice. Režisér Pascal Laugier na to však hází bobek a už po nějakých 10 – 15 minutách propukne nefalšované peklo. Když už jsem zmínil režiséra – ten má velmi specifický styl založený na tom, že jde velmi často proti diváckým očekáváním, a (nikdy jsem tohle přirovnání nepoužil raději) nevadí mu jít „přes mrtvoly“. Fanoušci jeho filmů Mučedníci a Tajemný muž jistě vědí, o čem mluvím. Tahle hororová „haluz“ s nejedním twistem si vaši pozornost zaslouží. (25.02.2024)

Stupidní sračka, s nesympatickým obsazením a dementním dějem, v němž snad každá druhá scéna končí tak, že se to hlavní postavě vlastně jen zdálo (což je asi to nejohranější scenáristické klišé a zřejmě to zde mělo diváka znejisťovat, ale je to prostě jen otravné). Nebavilo mě to a už po pár dnech rychle zapomínám, o co tam šlo, což je vlastně jen dobře. (26.12.2019)