Blikající světla

Na první pohled spadají Blikající světla do kategorie tzv. tarantinovek, tzn. filmů napodobujících úspěch Pulp Fiction a Tarantinova režijního stylu, který sází na násilí podávaném jako zábava a bizarních postavičkách lidí z podsvětí. To všechno se dá v Jensenově kousku najít, ale protože jde o evropského filmaře, je jeho podání hodně odlišné od toho, na co jsme zvyklí z americké produkce. Spíš než o komedii jde o psychologický film s kriminální tématikou a četnými komickými prvky, který se zabývá zkoumáním fenoménu přátelství, jmenovitě chlapského přátelství. I když zkušený divák nejpozději v momentě, kdy čtveřice zlodějů na útěku dorazí do objektu zchátralého hostince, pochopí, kterým směrem se film vydá a jaká pravděpodobně bude pointa, způsob, jakým režisér pracuje s postavami a jak jeho hrdinové dospějí k cíli, byl pro mě zajímavý a ten žánrový mix, který mi Jensen naservíroval, mi zachutnal. Ve chvíli, kdy přijde pohodová scéna, která nastolí komediální atmosféru, přijde výhybka, která nasměruje děj jinam. Celý snímek stojí na mužských postavách, ať už zločineckého čtyřlístku a jeho protivnících z podsvětí nebo nanejvýš podivínských sousedech. Celkový dojem: 75 %. (30.04.2009)

Přišel mi takhle jednou balík. No, promotat ten tvrdej, nekompromisní, krví a nábojema provoňenej život, s prvkem zamyšlení, procitnutí a lítosti, zabalit to do jedný krabice, která nese název černý humor, přepáskovat, zalepit a oštítkovat popiskem "blikající světla", klidně mě kurva ten balík pošlete na mojí adresu i podruhé!!! 80% (02.11.2022)

Film, který výrazně vybočuje z řady nepřekvapivých a ničím neurážejících tuctových kriminálek (sorry, viděl jsem asi úplně jiný film než Mustafa :-)) Některé scény, neuvěřitelně dobře spojující zdánlivě nespojitelné, tedy brutalitu s humorem, jsou pro mě nadlouho nezapomenutelné (scéna s veverkou, flashback s otcem a jabloní a hlavně úžasná scénka gangsterů, vyfukujících vajíčka). Čtyři a půl hvězdičky. (02.09.2003)

V rámci Jensenovej filmografie o niečo slabší kúsok, určite sa nejedná o tak výrazný a premyslený počin, ako v prípade Adamových jabĺk. Jensen si iba vytvára svoj osobitý režisérsky štýl. Jeho film pôsobí ešte mierne nedotiahnuto a televízne. Objavuje Mikkelsena, z ktorého sa stal neskôr jeden z najvýraznejších európskych hercov. Tento film zrejme miluje Tarantino. Príjemná, zábavná žánrovka. (25.07.2012)

Přes všechny nedostatky dávám tomuto filmu čtyři hvězdičky - jednu pro Stefana, jednu pro Petera, jednu pro Arna a jednu pro Torkilda. Jensen zde sice teprve nesměle vystrkuje růžky, přesto už tehdy bylo možno vycítit základy jeho nezaměnitelného rukopisu a citu pro tvorbu degenerovaných, ale podivným způsobem sympatických postav. (09.08.2009)