Válečníci

Film BBC je jedna velká manipulace. Vraždí a masakrují jenom Srbové a Chorvati, muslimové jsou ubohé oběti a mírumilovní beránci s malými dětmi. Jako kdyby film obhajoval slavné "humanitární" bombardování srbské televize, nemocnic, železnic a dalších civilních objektů. Za to jsem chtěla dát filmu nemilosrdný odpad. Také románek amerického kapitána s manželkou bosenského muslima byl velmi podivný. Přišla za ním za bílého dne skoro do sprchy, muslimka. Nad zbytečností OSN jsem se nijak nepozastavovala, protože si dávno myslím, že všude jen škodí a zamořuje vzduch. Reakce vojáků po návratu domů mi přišly zase přehnané, Bosna nebyl Vietnam. Za tu zbytečnost OSN dám jednu hvězdu, i když film by si za odpornou manipulaci odpad zasloužil. (17.04.2017)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

Obsah je výše, takže jen ke zhodnocení kvalit snímku. Je to sice TV film, ale s výjimkou poměru obrazu to člověku ani moc nepřijde (koneckonců,. na ztvárnění většiny scén, které tam jsou, stačí deset herců, tři transportéry a padesát mrtvol). Válka v bývalé Jugoslávii se vyznačovala mimořádnou krutostí vůči civilistům, a to v rámci všech válčících stran, vysokou mírou zastoupení kriminálních živlů v polovojenských útvarech a také tím, že tu byly modré přilby, ale tradičně jen v malém počtu a se slabým mandátem. A podle toho to tam také vypadalo - speciálně v Bosně. Co s člověkem asi udělá, přijet tam, dívat se a nemoci udělat nic..... Celkově dobrý, historicky věrný, psychologický válečný film. Vřele doporučuju. (18.08.2007)

Když jsem se vrátil ze dvou balkánkých tour, na kterých jsem na vlastní oči viděl pozůstatky všech těch hrůz jugoslávské války, nemoh jsem se srovnat s tím, že tohle se dělo jen pár stovek kilometrů od nás. Rozstřílené domy všude možně, výpovědi očitých světků, kterých jsem se na tyhle události vyptával - vše bylo tak neuvěřitelné, jako bych snil sen, ve kterém se mi projektoval nějaký válečný film. Jenže to nebyl sen. Wálečníci jsou zřejmě tím nejbrutálnějším a nejvíce autentickým válečným filmem, jaký jsem viděl a ještě dlouho po něm jsem byl naprosto zdrcen. Není to film o druhé světové válce, která skončila před sedmdesáti lety ani o válce ve Vietnamu, tedy na tisíce kilometrů vzdáleném kontinentu. Je to snímek o něčem, co se dělo témeř za naším domem a teprve nedávno to skončilo. Díky televizní raw produkci se film tváří téměř jako hraný dokument, takže autenticita je opravdu mimořádná a pokud tohle někdo ustojí bez zvednutého žaludku nebo slz, tak je opravdovej šéf! Autoři přicházejí s bosenským konfliktem z pohledu jednotek umprofor, které v podstatě nemají žádné možnosti zasáhnout, pouze dohlížet na provizorní příměří a každý zásah by znamenal další mezinárodní konflikt. Posádka jednoho tanku, stejně jako divák, je tak vystavena všemožným hrůzám, které jsou zde vykresleny mimořádně autenticky a brutálně - spálené děti ve sklepě domu, na vrata přibitý stařík s vyvrhnutými střevy, znásilňování, popravy a do toho naprostá bezmoc britských vojáků. Jak se s takovým válečným traumatem vypořádají vojáci po návratu ze služby? Jestli tě nezlomí tenhle film, pak už nic! (19.12.2016)

Veľká chyba OSN, že vkročili do Juhoslávie, tamojšie etniká a národy si svoje problémy vždy riešili sami. Na druhú stranu, bez Tita to už nebolo tak jednoduché. Film pekne rozpitváva psychológiu vojakov ako v rôznych bojových situáciách tak aj v čase mieru v bezpečí domova. Nie je ľahké sa s prežitými hrôzami vyrovnať, hlavne keď im na niečí príkaz nemohli zabrániť, o to bola celá situácia ešte náročnejšia. Scénka s dieťaťom bez hlavy v matkinom náručí bola silná káva, to som ešte dlho predýchaval. Obsahovú stránku filmu nekomentujem, na to si musí každý urobiť názor sám. Záverom len, že ide o extra výživnú porciu vojnovej drámy veľmi dobre a realisticky natočenej. 85/100 (29.07.2015)