Válečníci

Dosť dobre nechápem vysoké hodnotenie Kosminského filmu, ktorý bol podľa mňa mimoriadny iba v tom, že bol mimoriadne dlhý. Začiatok mi pripomenul dlhú úvodnú epizódu z Lovca jeleňov. A potom už nasledovalo iba prekvapenie mladíkov v modrých prilbách nad dianím v miestach styku dvoch náboženstiev. A vynútená impotencia šmolkových bojovníkov, ktorú som už videl v Hoteli Rwanda a v Quo vadis, Aida. Nechápem načo OSN organizuje tieto mierové zbory ? Načo sú vojaci, ktorí nebojujú? Ktorí musia strpieť ponižovanie zo strany kdejakých otrhaných "bojovníkov". A z toho mi vyplýva záverečná otázka, načo nakrúcať o nich filmy? Zaujímavé je, že aj keď nebojovali, ich demilitarizácia a zaradenie do bežného života je rovnako zložitá, ako u bežných vojakov. (18.02.2024)

Nevím co přesně napsat. Dokoukáno před chvílí a ještě teď se mi to přemítá v hlavě a pokouším se to všechno strávit. Jakou funkci vlastně UN jednotky v Bosně vykonávali, když měli rozkaz do ničeho nezasahovat, a tak museli přihlížet etnickým čistkám? Není jim dovoleno odvézt civilisty pokud nejsou zranění do bezpečí, i když ví, že za chvíli budou zmasakrováni. Že dítě, se kterým si hráli, pak najdou upálené zaživa. Pobíhání s torzem dítěte, které přišlo o hlavu a mnoho dalších scén toho, co se v tak moderní době a relativně blízko odehrávalo. A pro vojáky, kteří se cítí bezmocní, když tomu všemu musí přihlížet, pak ani zpátky v Británii nenajdou klid. Film neobsahuje patos a nesnaží se hrát na city, přesto je dokáže ve velké míře vyvolat. 10/10 P.S. Tím, že se natáčelo v ČR, tak Češi samozřejmě poznají svoje reálie (očividný nápis "Řeznictví", bus Karosa, Škoda 120), ale i tak o kvality nijak nesnižuje. P.P.S. Viděna původní 3-hodinová verze, ne ta 2-hodinová, kterou vysílala ČT. (09.10.2009)

Ukázka toho, jak jsou peacekeepingové mise na nic, ukázka toho, co se dělo před Rwandou, kdy suverenita státu byla za všech okolností neotřesitelná, kdy společenství a světové velmoci jen přihlížely na masakry. Zoufalé, kruté, pravdivé, strašné a pro nás o to horší, že se to odehrávalo tak strašně blízko, v tak podobné krajině (respektive stejné, páč se to točilo v ČR) a mezi lidmi, kteří nám jsou tolik podobní.....uf, takhle těžko mi už dlouho nebylo, z tohohle budete hodně dlouho odrovnaní ....upřímně, nejsem s to vymyslet ona správná, vhodná a výstižná slova, která by popsala mé pocity....tohle bylo prostě moc :-( (29.01.2011)

Tak drsný film ale spíš drsná fakta než film. Vyprávěné velmi suše a stroze. Celkové pocity z filmu proto jsou hluboké ale ne díky tomu jak to bylo natočené jakož to spíš uvědomění si toho, že to byla skutečnost. Celou dobu sem si to tak trosku srovnával s Hotelem Rwanda, který byl o podobné situaci, přesto natočený mnohem lépe. Byl to spíš dokument než film. (13.02.2008)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)