Přežila jsem Picassa

No tak Ivory je teda pekny baran, obsadil do hlavnych pozicii hviezdy ako Hopkins ci Mooreova a tocil co len chcel. Bez hocjakeho suvisleho sekaneho deja, ktory ma nemohol v ziadnom pripade zaujat. Scenar bol tiez napisany velmi zle a bol vlastne o nicom. Hopkins a Mooreova su profesionali, ale toto? Pruser a dost velky. (06.04.2007)

Tento film som pozerala kvôli Antonymu Hopkinsovi. Samozrejme, bol skvelý, ale čo bolo na filme najlepšie bola Natascha McElhone. Jej postava sa z poddajnej mladej milenky stala silnou ženou a Natascha tento prerod výborne zahrala. Film mal síce pomalší spád, ale napriek tomu nenudil a dokázal ma osloviť. (05.07.2007)

Základní problém bude asi v předloze, která je celá konstruována tak, aby z toho Francoise vyšla jako ta úžasně silná a jedinečná osobnost, která se vzepřela bezohlednému démonovi(nebo-chcete li-nenasitnému minotaurovi) a přežila-Proto je film nejlepší v těch polohách(a je jich pramálo)kdy se zaměřuje na Picassa jako umělce(tvořícího, prodávajícího, unaveného..). Pohled na Picassa ve vztahu k ženám je jednostranný a neobjektivní(nebo spíše hodně subjektivní).. možná to takhle může být dobře čitelné pro ženy, ale pro chlapa bude tenhle styl vyprávění asi trochu cizí.. Jinak teda-Natascha zahrála parádně, tak parádně, že přehrála i Hopkinse, který mi připadal místy dost nepřesvědčivý a hlavně hrozně slizský(břidký, odporný..brrr..tímhle by vás někdo dostal holky?). Dělá co může ale Picassova přirozená živočišnost a charisma je zde někdy přehnaná a někdy zase zcela chybí. (07.02.2013)

No dodíval jsem se do konce, ale nebyl jsme nějak nadšen... Picasso byl kvalitní malíř, ale zas mne tak moc nezajímal jeho životopis, natož to kolik měl žen a dětí... Film jsme tedy sledoval hlavně skrz skvělého Hopkinse, ale ani on nezachránil celý film od šedivého průměru, což se nepovedlo ani solidně hrající Nataschy McElhone. Prostě nezaujalo. 2z5 (07.08.2011)

Filmový počin velmi plochý. Když to člověk srovná s Ivoryho Forsterovskými adaptacemi Howards end a Soumrak dne, jako by srovnával filmy dvou různých tvůrců. V prvním případě se jedná o propracované a mimořádně působivé dobové a psycholgické portréty určitého druhu lidí. Zde se nám však dostane jen jedné banální červené knihovny, a nebýt oním hrdinou, okolo kterého se tato story točí slavný malíř ztvárněný slavným hercem, nestálo by to vůbec za pozornost. Takto zůstává jen jakási trochu dojemná, trochu banální story o tom, jak jeden egoista byl zvyklý, že může ženy střídat jako ponožky, zatímco on je nedotknutelný. A vlastně i byl. Utrpěla jen jeho ješitnost, nikoliv city, kterých nebyl - k lidem - schopen. Jak povrchně plochý byl tento umělec, alespoň z toho úhlu pohledu, kterým byl tento příběh nahlížen, tak podobně ploše vyzníval i celý film. Podivné, od Ivoryho a jeho týmu bych to nečekal. (12.11.2011)