Láska shora

Film o prirodzenosti vo filme, ktorá z hercov robí skutočných ľudí. Ináč tak trochu Jim Jarmusch alebo Wim Wenders wannabe experiment s jemne filozofickým scenárom. Ale čo na tom, ten, komu sa trafí do vkusu a zmyslu pre humor, by mal byť spokojný. A originalita už aj tak prestáva existovať, tak netreba byť na ňu zbytočne náročný a vysadený. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s romantikou). (01.10.2015)

Je úžasně osvěžující a sympatické opustit zavedené šablonky (a že jich je, během snímku se znovu a znovu vynořují v očekávání diváka, co by jak ne/mělo být), ale stopáž filmu je na můj vkus příliš velkorysá vzhledem k tomu, co snímek sděluje-předestírá. Anebo mi prostě nedochází všechny ty jemné nuance a odkazy, protože mi připadá, že buď a) mě režisér má za debila a vše opakuje do aleluja nebo b) režisér ze svého roky sbíraného milovaného materiálu nedokáže vyhodit vyloženou hlušinu. Nejsem šílený filmový fanoušek a tak mě boření škatulek a forem nešokuje, neuráží, nezajímá jako téma samo o sobě a jiných námětů k přemýšlení/procítění ve filmu moc není. To není výtka k hudbě (perfektní) či hercům/postavám (uvěřitelní, protože skoro nehrají); co se týče barev a exteriérů, film je pastvou pro oči. Ale čekala jsem prostě víc. Každopádně stojí za shlédnutí. (14.10.2011)

coby (přírodo)vědec jsem si vědom toho, že ne každý experiment se musí nutně vydařit... tenhle pokus vysrat se na filmovou pásku jsem bolestivě snášel celých nekonečných 20 minut... vědět, s čím budu mít tu čest, radši si pustím postý za sebou stejnej díl simpsonů nebo himym... apeluji na všechny normální potenciální diváky: buďte od té lásky a vyhněte se tomuto amatérskýmu shitu obloukem, potažmo shora... odpad! (30.09.2011)

Původně nebylo mým plánem tento film komentovat. Napsat něco k takovému filmu a sdělit tím něco smysluplného není snadné. Ale na základě komentáře uživatele fNdEsIECLE jsem narazil na recenzi Mirky Spáčilová, která mě rozčílila a to do takové míry, že jsem musel ukást auto. Láska shora je pěkný poetický film, který se velmi příjemně sleduje. Experimentální je trochu zavádějící pojem. Mě to evokuje pojmy jako Michael Snow a například jeho vlnová délka. Čímž se nijak nesnažím dogmatizovat pojem experiment, ale spíš vysvětlit svá očekávání. Film je však poměrně narativní a jeho shlédnutí nevyžaduje žádné bolestivé přemáhání. Chápu, že pro paní Spáčilovou je zřejmě obtížné porozumět filmu, který není natočený podle šablonek pro většinového diváka, film který si hraje a mluví s námi tak trochu jinak. Tedy film, který se podstatě nějakého uměleckého počinu blíží mnohem víc než filmy z výrobního pásu, zkonstruovaný podle osnov, bez špetky osobnosti. A samozřejmě paní Spáčilová se dostala na dřeň problému, když se svým záviděníhodným důvtipem a profesionalitou (považte, kde najít většího odborníka na film?) vypíchla neznalost Petra Marka. Jak by člověk, který vystudoval filmovou vědu mohl vědět něco o stavbě záběru, či dokonce příběhu? A nyní dokonce učí na FAMU režii. Snad nám ty mladé režiséry nezkazí... (21.11.2009)

To není amatérismus, ale spíš neumětelství. Trápení diváka prostoduchými dialogy a snahou o zachycení atmosféry okamžiku nebo snad poetiky vztahu dvou lidí. Tahle chemie na mě nefunguje, naprosto ne. Iritující zážitek... Jeden bod dávám hudební složce, ta mohla tohle absudárium podpořit, ale zůstala osamocena. Bohužel. (14.09.2011)