Mocná Afrodíté

Po shlédnutí tohoto skvělého filmu jsem si hned vzpomněl na knihu NAMLOUVÁNÍ z roku 1985 kterou jsem několikrát četl,ale žádný z těch příběhů neměl takový specifický šarm uvěřitelnosti jako měl tento film MOCNÁ AFRODITÉ.Hrdinou tohoto filmu je částečný podpantoflák Woody Allen(Lenny) který dupe jako slon,ale i přesto si v přítomnosti manželky Heleny Bonham Carter(Amanda) nedokáže prosadit svou vůli.Jeho žena nechce aby jí těhotenství nějak nabouralo kariéru v galerii a tak zvolí jinou možnost a i navzdory počátečního nesouhlasu manžela si prosadí adopci a adoptují si malého chlapečka kterému dají na přání manželky jméno Max.Dítě je chytré,bystré a v očích adoptivních rodičů prostě dokonalé,ale i přesto se Lenny rozhodne zjistit totožnost skutečné matky dítěte,aby se dozvěděl jaké má jeho adoptivní syn geny a co asi může do budoucnosti očekávat.Najít skutečnou matku mu dá dost práce,protože často mění vzhledem ke své profesi jména.Najde jí a počáteční setkání s Mirou Sorvino(Linda) v jejím bytě je jiné než očekával,protože je prostitutka a příležitostná pornoherečka a na něj jako na slušňáka je to trochu silné kafe.Naštěstí jí nezavrhne na prvním setkání a časem se přátelsky sblíží.Nikdy jí neřekne že je adoptivním otcem jejího syna.Hlášky v tomto filmu jsou úžasné a Woody Allen jako dohazovač a prostředník k milostnému vzplanutí byl prostě skvělý.Když chce dát dohromady Lindu s jedním boxerem tak jí řekne že ten kluk je inteligentní přitom svou "inteligenci" předvede hned na prvním rande větou:,, Ze šestnácti zápasů jsem vyhrál všechny až na dvanáct".Bavil jsem se báječně,chválím pohotový dabing a obdivuji ty "puzzle" scény které do sebe zapadaly perfektně. (06.03.2019)

Poměrně prostou, ale setsakra dojemnou historku kořeněnou charakteristickým allenovským humorem („I'm the boss, okay? Mommy's only the decision maker.“) ozvláštňuje ještě hra s typickými atributy antického dramatu; nejen antický chór a vzorně respektovaná expozice-kolize-krize-peripetie-katastrofa, ale též doslovně realizovaný bůh na stroji. Jeden z mistrových povedenějších kousků z devadesátých let. (07.02.2013)

Bez obalu mohu rict, ze Allena skutecne nemam rad, v mych ocich strasne nesympaticky a slizsky clovek:-). Nelibi se mi ani stylizace, jakou filmy nataci. Mocna Afrodite je ale skutecne moc vtipny film, ktery toho dost vystihuje, nejen o manzelstvi. Lvi podil ma na tom bezesporu uzasna Mira Sorvino... Prijemne prekvapeni, ktere jsem necekal. (03.10.2012)

Na hranici tří a čtyř hvězd. Celý ten nápad s chórem a stylizováním do řecké tragédie se vším všudy (včetně deus ex machina) mi dlouho neseděl, ale nakonec jsem si na něj zvyknul. Allenovský stereotyp mi vadí méně, než jsem čekal. Přestože jeho devadesádkovou tvorbu hodnotím zatím docela kladně, nějak mi ale nesedí. (23.08.2012)

Spolu s Husbands and Wives najlepší Allenov film v rámci deväťdesiatych rokov. Spočiatku mi trochu vadil chór, ale popri tom scenári, milom príbehu a absolútne dokonalej Mire Sorvino (jak postave, tak predstaviteľke), som na to časom zabudol a jediné, čo vo mne film nakoniec zanechal, bolo nadšenie. (09.06.2012)