Vlákna

Chápu, proč jsem to čtyři roky sháněl, a proč jsem to pak další rok nechal válet na disku s tím, že se to musí strefit do nálady. Nestrefilo. Vlastně to ani nejde. Sugestivnost zobrazeného z toho nekape, nýbrž mohutným gejzírem chrlí na všechny strany depresi a beznaděj. Realitu si hůře asi představit nejde… pak už přichází jen realita sama. (13.11.2010)

Chirurgicky přesné a přitom naprosto nekompromisní. Do přímého kontaktu tvůrci staví dopady na celou společnost, kdy uvádí, co a jak dlouho se po jaderném útoku bude dít, což dokládají "stroze" a výstižně na titulcích s konkrétními čísly a dalšími informacemi. Poté deklarují dopad na životech vybraných jedinců, přičemž tímto kombinováním je film naprosto unikátním. O nějakém ztotožnění se s postavami nemůže být řeč, protože film i výběrem tématu a zpracováním se zejména v druhé polovině převrací do silně dokumentární formy a už "jen sčítá" následky obrovské katastrofy, která ovlivní lidstvo na mnoho let. (30.06.2013)

Nukleární válka - nukleární holokaust, jen jakási smyšlená předzvěst, jak by to asi vypadalo poté v postapokalyptickém světě, ale stále tak blízko. Samozřejmě, že nejblíž během studené války 1947-1991. Mimořádný, realistický, šíleně sugestivní a silně depresivní dokument se silně destruktivními následky na vaší psychiku..Ten úvod do cca takové 45. minuty byl víceméně o přípravách a braní věcí na lehkou váhu, celkem jsem se nudil a chvílemi jsem přemýšlel, jestli to vůbec dokoukám do konce, ale později jsem v uvozovkách nelitoval..Myslím si, že vidět by ho měl snad povinně každý, i když bych to spíš doporučoval jen jedincům se značně silnými žaludky. Silné scény jako požírání ztuchlého a syrového masa z nějaké mrtvé ovce, pití vody z louží, porod mrtvého embrya a zoufalý křik jeho mladé matky, scény dětí-dorostu, které neumí ani pomalu mluvit a které se učí de facto všemu úplně znova, nebo smrt Ruth jako matky vám jen potvrdí, že se určitě nejedná o žádnou procházku růžovou zahradou. Ano, Vlákna, to jsou navzájem provázané lidské osudy v těch nejděsivějších podmínkách, kdy klesnou až na dno svých morálních i psychických zábran, schopností i možností a spíše ještě daleko za ně. Přežití lidské rasy ani s jejich obětmi není vlastně nijak jisté a pokud je vůbec možné, pak je téměř jistý návrat středověku s možnými rysy otrokářství (20.04.2008)

"In these early stages the symptoms of radiation sickness and the symptoms of panic are identical." Znepokojivě působivé. A to i z dnešního pohledu. Jak to asi muselo působit v době vzniku, to si ani nechci představovat. Při sledování jsem tak nějak bral za hotové, že se na scénáři podílel Robert Merle. Tématem, zpracováním skrze využívání dokumentárních vsuvek, charaktery i vyzněním, to je vše jak z jeho pera. Dokumentární vstupy tvoří spolu se zachycením osudů dvou obyčejných rodin z Sheffieldu apokalyptickou ságu "před, při a po". A že to je televizní film? V tom je největší výhoda, jelikož právě onen televizní minimalismus tomu dodává naprosto výjimečný punc realičnosti. Nemluvě o geniálně výmluvném využívání ticha. To vše platí až do doby kdy se Ruth vydá do trosek hledat Jimmyho. V té scéně je prostě naprosto vše a v jejím stínu je pak závěrečná půlhodina již pouze lacině doslovná a v běhu událostí přespříliš zkratkovitá. Bohužel tak poněkud kazí jinak fenomenální dojem. (27.01.2008)

Aj keď sa film TV produkcie pohybuje viacmenej v náznakoch (vačšina prevzatých záberov, kopec detajlov, lacný komparz) a je evidentne zbúchaný na kolene za pár šupov, tak dokáže navodiť celkom slušnú depku a zavŕtať atomového chrobáka pekne hlboko. Nuklearne peklo hríbom iba začína a to si málo ľudí uvedomuje. 70% (21.08.2008)