Meet the Feebles

Viděl jsem už leccos, ale loutková muzikálová komedie z Nového Zélandu byla pro mě fascinujícím zjevením už při prvním zabloudění na její zdejší profil. To jsem ještě úplně přesně netušil, co mě čeká a že tahle divoká barevná show bude plná bizarních zvířecích loutek, které kromě toho, že mluví, tančí a zpívají, běžně fetují, píchají si drogy, trpí různými úchylky, souloží, močí i zvrací... ale říkal jsem si, že je určitě pořád lepší (a také originální) zobrazovat svět a děj naplněný různými odpudivými a zvrácenými scénami s takovým nadhledem pomocí roztomilých zvířátek, než kdybychom tohle sledovali realisticky. Stylová muzikálová čísla, mnohé další nečekané nápady (třeba černobílý záznam vystoupení či flashback s příběhem krokodýla – válečného veterána z Vietnamu) i některé postavičky v čele s divadelním režisérem a zpěvákem – lišákem mě hodně chytly a do jisté míry úspěšně vyvážily rozpačitý dojem. V některých momentech se mi toto svérázné filmové zjevení totiž začlo i protivit nebo nudit, ale pokaždé nabralo brzy druhý dech a závěrečné finále ve stylu teroristické gangsterky z divadla mi připadalo po všech stránkách geniální. Celkový můj dojem dost sráží několik hodně trapných scén s vyloženě fekálním humorem a občas v tomto směru to tvůrci na můj vkus přehnali. Ačkoliv tuhle pozoruhodnou šílenost zároveň beru i jako osobitý satirický obraz zábavného konzumního průmyslu, ukázaného bez příkras v podobě jeho lesku a hlavně obrovské špíny se vším všudy, přeci jenom bych výsledek uvítal v několika scénách stylově uhlazenější a jako celek dramaturgicky citlivější. [70%] (03.05.2022)

Z trojice Braindead-Bad Taste-Meet The Feebles stojí právě tenhle kousek na třetí příčce, což v žádném případě neznamená, že to není jeden z nejoriginálnějších a nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Peter Jackson správně tuší, kdy si může naprosto beztrestně dovolit překročit hranice dobrého vkusu a bude za to vynášen do nebes. Ještě nikdy jsem neviděl loutku, která pronese ultrasuchou hlášku, za kterou by se nemusel stydět ani John MacLane a následně rozstřílí kulometem úplně na cucky celé divadlo i s jeho protagonisty za doprovodu sakrastické ódy na sadismus. A co teprve krokodýlo-ještěrka na heroinu či obří moucha ládující se výkaly, to je teprve něcíčko... :) Zkrátka a dobře, tuhle věc musíte vidět. (25.02.2003)

Nápad se zvířátky je sice velmi legrační, ale trochu nedotažený. Obzvláště v exteriérových scénách je patrné, že herci by ty kostýmy snad ani mít nemuseli (aspoň myslím, že některé postavy byly herci, ne loutky), ale na druhou stranu moucha žurnalistka má něco do sebe. Nebýt finálního masakru, působilo by to jako pilotní film k nějakému seriálu, který bych i docela rád sledoval. Aspoň by jednotlivé postavy dostaly víc prostoru a mohly by brát víc drog, víc toho vypít a vykouřit a víc smilnit. (02.03.2010)

Bylo to sice fakt hodně ujetý, ale mě se z těch plyšáků ňák dělalo blbě. Bad taste a Braindead byli o hodně lepší, protože u Meet the Feebles jsem se prostě ani tak nezasmál, jasně že tam byly skvělý hlášky a to jak plyšáci točej SM porno se taky jen tak někde nevidí, ale nebýt finálního masakru a tý drogový předávky na golfovim hřišti tak nic moc. (06.08.2005)

Typická ukážka Jacksonovho zmyslu pre morbidnosť, aj keď v bábkovej hre. Do milých zvieracích bábok sa nám zakomponovalo porno, drogy, kriminalita a korupcia. Samozrejme tu nechýbajú ani scény z ktorých sa treba poriadne vyvracať, typické iba pre Petera Jacksona. Záverečná scéna, kde hrošica vystrieľa guľometom celé divadlo je absolútny vrchol. (27.05.2014)