Babylon Berlín

Poučný a ilustrativní seriál z charismatického, důležitého a každopádně pozoruhodného období německých dějin, kdy kvasil vývoj vědy a techniky, přetvářelo se národní uvědomění, sebevědomí a cítění a zároveň se v souladu s celosvětovou dynamikou přepisovala pravidla pro nucený růst ekonomik a tedy i jejich dopad na žitou realitu lidí a jejich možnosti - a tím i provázanost spekulativní ekonomiky s vysokou politikou a dalšími mocenskými a vlivovými aparáty. *** Škoda jen, že se seriál sám neubránil tržní vypočítavosti, která se promítla do jeho struktury i slabin o poznání chabější třetí série. Zatímco první dvě osmidílné "série" - nabité jak dějem, tak historickými reáliemi, které stojí za to si připomenout a promyslet v dnešním kontextu, a osazené chytrou, o společnosti vrstevnatě vypovídající plejádou živě vykreslených a propracovaných postav - vyprávějí jediný příběh s finálním rozuzlením, a není tedy důvod jejich celek takto štěpit, a už vůbec pak nedává smysl, že na ně třetí série naopak téměř nenavazuje, jen oslími můstky, a jejích dvanáct epizod, do nichž je rozmělněna, je naprosto neopodstatněně vysoké množství, cílící jen na ekonomický zisk ze sledovanosti. První čtyři epizody jsou jen zbytečně roztahanou prázdnou expozicí, která by se bez problémů vešla do jediného dílu, a vyprávění je v třetí sérii celkově neuspokojivé. Hlavní zápletka se nakonec rozuzlí bez indicií zevnitř, externě, bez možnosti diváka se na rozuzlení podílet a na cokoli přijít, protože motiv nebyl součástí aktuálního příběhu, ale ležel v neusouvtažněné minulosti, banální epizodě, která se připomene až nakonec. Postavy působí bezdůvodně jako permanentně vyhozené z konceptu, zdrogované, tatam je jejich minulá charismatičnost a vzájemné dourčování, scény a výměny mezi nimi mají trapné, patetické, exaltované vyznění, které nenavazuje na dřívější chování a není čím je vysvětlit. Děj neplyne, nerozvíjí se kauzálně, vlastně celá série působí spíš jako protahovaná,, postupně se dourčující expozice s finálním vysvětlením obrazu, úplně chybí napětí z vyšetřování či pousování se v ději, budování postav, vztahů, ani závěr nepřinese žádné dovršení ani uspokojení. Řada vedlejších linek navíc zůstane ponechána ladem, nedozvíme se, jak to nakonec dopadlo s Wandtem (byl-li nejen nejmenován policejním prezidentem, ale také zatčen a obviněn a smrt popravené dívky alespoň pomstěna), co bude dál s (možná osleplou) Charlottinou sestrou a jejím mužem, ani s mladší sestrou, ze závěru úplně vypadne postava komunistické dcery generála Segerse a její směle započaté hry na špionku a revolucionářku, jak skončí celá aféra s Lufthansou a Stínovou armádou, nedozvíme se, jak reagovala matka Alfreda Nyssena a jestli se jí povedlo syna zbavit svéprávnosti, či zda na pádu burzy opravdu vydělal a co ona na to, nezjistíme, co bude dál se zatčenými a nezvěstnými postavami na celém tom tajném Wandtově seznamu atd. atp. - zkrátka se dočkáme formálního vysvětlení ústředního zločinu, nicméně veškerá završení a rozuzlení dotčených osobních osudů a životních příběhů zůstanou nevypořádána, divák cítí dluh a neuspokojené důvodné pohledávky. Navíc celá rámovací konstrukce s psychoanalýzou tady najednou působí jen jako sice povinná, ale naprosto nevyužitá kulisa, která už jen mate a překáží. *** A navíc mě v r. 2020 zklamala ta promeškaná příležitost, to, že teď, kdy už je (znovu) zřejmé, že celý ten podvodný koncept světové ekonomiky postavené na nekonečném růstu konzumu, produkce, spotřeby, odpadu a destrukce stále strměji a za každou cenu protežované na úkor solidarity, péče, udržitelnosti, svědomí a morálky se neudržitelně hroutí, na pokraji likvidace celé soudržné a spolupracující lidskoprávní humánní společnosti a na pokraji devastace pro rozvoj rozmanitého života nezbytné udržitelné ekologie celé planety, se tvůrci toho pro dnešní stav věcí tak zásadního ekonomického mezníku v roce 1929 dotýkají tak povrchně a bez ambicí ty souvislosti důkladněji ozřejmit. Celá série mi připadá jako promrhaná příležitost, stín, těžící z minulých úspěchů. -~ (04.04.2020) (méně) (více)